hold on |JAILEY FF|

9.

Justin's pov
- - - - -

,,Dobře, děkuji. Vyřídím jí to... Děkuji." Řekl jsem do telefonu a hovor položil. Zhluboka jsem vydechl a protřel si unavené, ubrečené oči.

Jen ji chci udělat šťastnou. Doufám že teď bude chtít jet. Focení jsem jí přeložil a zařídil jí nějaké nabídky navíc, kluky jsem omluvil ze školky, všechno je v pořádku a zařízené. Chci aby byla šťastná, chci aby viděla že mi na nich záleží... je mi hrozně líto co se nám děje, nechtěl jsem na ni být hrubý. To je to poslední co jsem chtěl. Jen se ve mně hromadí všechen stres a zklamání a potom si to bohužel vybíjím na ní...

Všechno tak moc kazím. Tak sakra moc..
Nechci to. Nic z tohohle nechci, ale nemám na výběr.

Vzal jsem spící kluky do náruče a odnesl je do pokojů. Každého jsem políbil na čelo a dal mu dobrou noc předtím než jsem zašel do ložnice. Všechno už je zahalené ve tmě a radši nechci rozsvěcet abych ji nevzbudil pokud by spala.

,,Hails?" Řekl jsem tiše a opatrně se posadil vedle ní na postel. Tiše zavzlykala a schoulila se víc do klubíčka. Pláče ze spánku. To jsem nechtěl. Něžně jsem ji pohladil po vlhké tváři a lehl si vedle ní. Objal jsem ji a zavřel oči. Miluju jí. Je mi hrozně líto že pláče, o to horší to je když vím že je to kvůli mně.

,,Omlouvám se." Řekl jsem potichu a objal ji trochu pevněji. ,,Jste vše na čem mi záleží. Omlouvám se." Zašeptal jsem jí do vlasů a natiskl se k ní pevněji. Tak moc je miluji, nechci o ně přijít...

,,Miluji tě."

- - - - -

,,Dobré ráno." Řekl jsem tiše a vtiskl jí něžný polibek na krk. Loktem mi dloubla do břicha a odstrčila mě tím dozadu. ,,Užijte si dovolenou." Řekla tiše a já jí přiložil dlaně na boky. ,,Prosím nesahej na mě, děti se dívají." Vydechla a já se nepatrně zamračil. Proč by se nemohli dívat? Jen ji objímám.

,,Včera jsem všechno zařídil. Máš vše přeložené za dva týdny a zaslal jsem tvé fotky více lidem, kteří hned udělali nové nabídky, je jen na tobě které přijmeš. Kluci jsou omluvení, mně zastoupí někdo jiný takže budeme mít dva týdny bez starostí." Řekl jsem a jí se zadrhl dech. Otočila se ke mně čelem a já se jí s očekáváním díval do očí. Chci aby jela. Chybí mi..

,,Mám nové nabídky?" Zeptala se potichu a já se pousmál. ,,Jen se nesmíš bát je oslovit Lee. Jsi nádherná, samozřejmě že tě budou chtít." Řekl jsem a jí se nahrnuly slzy do očí. ,,Po dvou dětech nejsem tak hezká a teď čekám další a jsem znovu nateklá a ošklivá a," pokroutil jsem hlavou a něžně ji políbil na čelo. Ať si o sobě takové věci vůbec nemyslí. ,,Lásko přivádíš na svět nový život. Děláš tu nejkrásnější věc kterou je žena schopná. A nikdy bych do tebe neřekl že jsi porodila už dvě děti. Jsi stále nádherná, krásnější každým dnem. Nemysli si takové věci prosím." Řekl jsem a vtáhl si ji do objetí, které opětovala. Doufám že se kluci dívají, doufám že poslouchají, protože tohle by měli slyšet. Pokud se neseberu, pokud to nezvládnu tak se rozvedeme a oni jí to budou muset připomínat. Zaslouží si to slyšet mnohem častěji než to říkám. Je nádherná, neměla by si myslet nic jiného.

,,Pojedu.." Zamumlala mi tiše do hrudi a mně se nadšením rychleji rozbušilo srdce. Stiskl jsem ji trochu pevněji a ona mě. ,,Nemění to nic na tom že jsi byl v noci dvě hodiny pryč a potom spal v pokoji pro hosty." Řekla tiše a já sevření o něco povolil. To neměla vědět.

,,Jak o tom víš?" Hlesl jsem a ona se odtáhla. ,,Máme hlasitá auta a tvůj brek po tom co jsi se vrátil museli slyšet i kluci." Řekla tiše a vlasy mi upravila tak aby mi nepadaly do očí. Nebrečel jsem nahlas, vím že ne, tlumil to polštář a kluci byli na druhé straně domu... musela poslouchat. Měl jsem pocit že někdo poslouchá, i proto jsem se snažil být co nejtišší.