hold on |JAILEY FF|

7.

o pár dní později
- - - - -
« hailey's pov »

,,Kdy se dneska vrátíš?" Zeptala jsem se a on mě znovu políbil předtím než si oblékl sako. ,,Někdy brzy odpoledne." Řekl a já se pousmála. ,,Dobře." Řekla jsem s úsměvem který mi opětoval.

,,Mysli na mě, dneska máme důležitou schůzi, která nám může výrazně zvednout příjmy a to by nám pomohlo.." řekl a já přikývla. ,,Hodně štěstí." Řekla jsem a on mě s úsměvem naposledy políbil předtím než odešel ze dveří.

Spokojeně jsem vydechla a pomalu zamířila nahoru ke klukům do pokoje abych je nachystala do školky. Dnes jsem ještě doma, ale zítra už mám znovu focení, takže se nám to všechno trochu komplikuje.

- - - - -

,,Zrovna jedu na jednání." Řekl a já se jemně pohladila po bříšku. ,,Hodně štěstí." Řekla jsem s úsměvem. ,,Budu ho potřebovat, jsem nervózní..." řekl a já se pousmála. Je skvělý ve své práci. Rozhodně nemusí být ve stresu. ,,Nemusíš být. Jsi úžasný, určitě to v pořádku zvládneš." Řekla jsem a on se usmál.

,,Budu na tebe myslet. Určitě mi to pomůže." Řekl a já zavřela oči. ,,Všímáš si jak jsme poslední dobou jako předtím? Roztomilí jako před několika lety." Řekla jsem. ,,Já vím. A líbí se mi to." Řekl s úsměvem v hlase a já se lépe uvelebila na gauči. Už jsem znovu unavená. Miminko mě vyčerpává..

,,Co máš ještě dneska v plánu?" Zeptal se po chvíli kdy jsme oba mlčeli a já si povzdechla. ,,Jsem unavená a už mám všechno udělané takže asi půjdu spát." Řekla jsem potichu trochu nejistým hlasem. Minule na mě byl naštvaný když jsem šla spát, bojím se že bude zase.

,,Měla bys chodit spát dřív zlato, čtyři hodiny spánku nejsou zdravé pro nikoho." Povzdechl si a já se pousmála. ,,Však ty mě nenecháš spát Jayi. Byl bys radši kdybych tě nechala neuspokojeného?" Zeptala jsem se a slyšela jak se uchechtl.

,,Ne. Omlouvám se, budu tě nechávat spát.." řekl a já zhluboka vydechla. ,,Nevadí mi to." Řekla jsem a položila si dlaně na bříško. Noci s ním jsou nejlepší.  

,,Musím jít ať se stihnu připravit přijedu zhruba ve tři." Řekl a já pokývala hlavou. ,,Tak hodně štěstí." Řekla jsem a slyšela jak se pousmál. ,,Děkuju. Dobře se vyspi. Miluju tě." Řekl a já se usmála. Stále je krásné to slyšet.

,,Já tebe taky." Řekla jsem ale to už se ozýval zvuk ukončeného hovoru. Telefon jsem položila vedle sebe a s úsměvem a dlaněmi na bříšku pomalu usnula.

- - - - -

,,Jak bylo v práci?" Zeptala jsem se s malým úsměvem a on se mi slzami v očích podíval do těch mých.

Bodlo mě u srdce a on rychle sklopil hlavu. Dlouho jsem ho neviděla brečet, co se stalo? To to bylo tak špatné?

,,Dopadlo to špatně?" Zeptala jsem se a on pokroutil hlavou. ,,Ne, zase jsem něco udělal a nesnáším se za to. Já už nechci nic kazit, ale nemohu přestat, prostě to nejde..." řekl tiše zatímco si naštvaně sundaval boty a volnou rukou si rychle stíral slzy.

Vůbec nevím o čem to stále mluví a zajímalo by mě to, ale pokud mi to nechce říct tak ho rozhodně nutit nebudu. Je dospělý, až mi to bude chtít říct tak mi to řekne.

Přešla jsem k němu blíž a objala ho kolem pasu. Ihned mě do nosu udeřila dámská vůně a trochu jsem se odtáhla. ,,Proč voníš jako žena?" Zeptala jsem se opatrně a on si otřel slzy.

,,Addison mi tím nastříkala celou kancelář, větral jsem to asi šest hodin.." řekl chraplavým hlasem a já se k němu znovu přitiskla. ,,Hrozně moc se omlouvám za to jaké jsem zklamání." Zašeptal mi do vlasů a objetí mi opětoval.