Desire

~1~

Hayley

„Tak co, připravená, Hayley?" Se smíchem jsem se otočila k budově střední školy. Na prostranství před školou se shlukovaly skupinky studentů, kluci se zdravili bouchnutím pěstí, pištění a jekot dívek byl slyšet až na parkoviště.
„Vlastně se docela bojím." „Proč, baby?" Naklonil se Connor a stiskl mi stehno. „Budeš úžasná. Vlastně bych si i přál, být zase student." „Jsi milý a zároveň vtipný." „A to miluješ." Broukla jsem na souhlas a oplatila mu polibek.
Z auta jsem vystoupila s úsměvem. Jeho komentář o tom, ať jsem hodná a večer dostanu odměnu, mě pobavil.

Mířila jsem ke škole, cítila pohledy dětí, no... Dětí... Mladí dospělí, na přelomu puberty a dospělosti.
Už teď jsem si všimla, jak se skupinky dělí, tak jako v každém roce, na každé škole...
Premianti = šprti, pomyslní bad boys alá králové školy, stejně tak smetánka zmalovaných děvčat v mini a topíkách, na podpatcích, „vyvrhelové" v podobě outsiderů...

Sotva jsem prošla vestibulem, zamířila jsem k muži na konci u prosklené části školy, směřující do jejího vnitrobloku.
Rozhlížel se kolem sebe, někoho hledal; mě.

„Dobrý den. Pan Darcy?" „Slečna Brown?" „Ano, těší mě." „Kolik že vám je?" Potlačila jsem jak smích, tak uchechtnutí. Chápala jsem, na co naráží. Vzhledem jsem zapadala mezi zdejší studentky a zjevně tomu nepomohla ani přemíra líčení, abych vypadala dospěleji.
„Dvacet šest. Psala jsem to v životopise." „Ano ano, jen jsem se musel ujistit. Mám obavu, drahá, že vás tu zdejší studenti sežerou. Rozdíl pár let, je očividný pouze na papíře." „Beru to jako lichotku a ne jako konstatování, že to tu budu mít asi těžké." Pousmál se, vzal mě kolem ramen a odváděl do své pracovny.
Vnímala jsem pohledy trousících studentů a oba jsme jasně a zřetelně zaslechly poznámku, kterou pronesl někdo z hloučku u vstupu na schodiště.

„To je kočka, panstvo. Kam myslíte, že bude chodit? Tuhle bych rád vyzkoušel." Zahleděla jsem se do skupinky a přejela je pohledem.
Deset chlapců, od pohledu frajírci kteří zjevně škole vládli.
Nevyšší z nich mi tvrdě oplácel pohled. Drze se usmíval, v očích tančily plamínky, sjížděl mě pohledem a pokyvoval hlavou. Že by to řekl on?

„Styles!" „Řediteli?" Pronesl onen klučina a drze se zašklebil.  „Kroť své vášně, synku!" „To jde těžko, díky téhle princezně." Zamrkala jsem šokem, chlapci se rozesmáli a zmizeli na schodech.

„Slečno Brown, no, právě jste poznala zdejší elitní partičku." „Elitní partičku? Ve vší úctě, je to spratek a vy mu dovolíte, aby se k vám takhle choval?" „Jeho rodiče financují zdejší školu ve velkém, jsou věci, které bohužel musím přetrpět. Na druhou stranu, je to svým způsobem šikovný student a skvělý hráč fotbalu." „To ho ale neomlouvá." „Disciplína vám není zjevně cizí. Doufám, že si vybudujete časem respekt. Probereme pár důležitých informací, to nám zabere asi hodinku. Pak vás seznámím s ostatními profesory a pak, vás hodím lvům."

Jak řekl, tak se stalo.
Dvě hodiny v trapu a teď jsem si dokola přehrávala poslední větu, než mě poslal směrem, kde se nacházela třída, která mi měla patřit.

„Převezmete třídu po paní Hopkinsové, ona si bere nové prváky... Její nervy... Už to/je nedávají. Doufám, že mi neřeknete po první hodině s nimi, že končíte. Je to banda... Směska králů a královen školy, s pár slušnými, hodnými a nenápadnými studenty. Mají však skvělé výsledky... Hodně štěstí, Hayley."

Na vratkých kolenou jsem se dostala ke třídě.
Zpoza dveří vycházel hluk, hlasitý smích, překřikování... Nervozita vystoupala na maximum. Byla jsem sotva pár týdnů po škole, tohle místo přišlo jako blesk z čistého nebe a najednou jsem si nebyla jistá, jestli budu dobrá profesorka. Jestli zvládnu učit a dovést studenty k maturitě.
Vzala jsem za kliku, šrumec na pár vteřin ustal.
Nepořádek, pomalovaná tabule vulgárními obrázky. Děvčata seděla na lavicích, arogantním pohledem si mě prohlížely a ze zadní lavice se ozvalo hvízdnutí.

„Ale heleme se, nová kočička. Čau princezno, co si sednout k nám? Mimochodem, začali jsme před dvěma hodinama."

Opět jsem se setkala se zelenou duhovkou, ve které plály plamínky. Arogantní úsměv se zvětšil, když jsem si jej změřila pohledem.
Vytáhl se na nohy a pár kroky byl u mě.

„Tak co, krásko? Užijeme si?"

„Nepochybně, chlapečku. Sedni si do lavice a vytáhni si, stejně jako vy ostatní, papír. Na lavici bude pouze propiska a papír. Nic víc. Zopakujeme si, co si pamatujete z minulého roku.
Třído, dobrý den. Jmenuji se Hayley Brown a jsem vaší novou třídní profesorkou."