Desire

~39~

Hayley

„Kdy babička přijede?" Sotva auto zmizelo z naší ulice, Harry se mi omotal kolem nohou a pusinka se mu zatřepala v pláči. Zamiloval si Anne a že se její odjezd bez slz neobejde, bylo jasné. Plakala i ona, a já měla slzy na krajíčku také. Jen jsem nevěděla, jestli za to mohl jen její odjezd, nebo to co mi šeptala, o čem Harry ještě nevěděl.

„Je mi jedno, co se bude v Holmes říkat. Teď už mi to je opravdu, upřímně jedno, Ley. Díky tobě mám krásného, dokonalého vnuka a můj syn je s tebou šťastný. Teď to vím, teď už to vím a doufám, že tohle krásný mezi vámi, bude napořád. Nechci, aby do Holmes jezdil jen Harry s malým, očekávám i tebe, ano? Budu stát při tobě, ať si kdo chce říká co chce. Na ničem mi nezáleží, jen na vás.
Omlouvám se za svoje chování na začátku, těch pár dní tady mi bohatě stačilo k tomu, abych si vás zamilovala. A není to jen akceptace. Záleží mi na tobě, zlato, a když budeš potřebovat, budu tu pro tebe a upřímně doufám, že Harry nebude moje jediné vnouče z Harryho strany."

Šeptala mi to v neděli ráno, držela si mou hlavu v dlaních, když mi šla pomoct uklidit po snídani. Pak mě jen držela v náručí, sama se chvěla ale přitom mi šeptala, ať nepláču...

„Brzy lásko, i s tetou Gemmou." „Jo. Kdy je brzy?" „Za pár nedělí." „To nevydržím." „Večer babičce s taťkou zavoláš přes telefon, jo? Slíbila ti přece pohádku na dálku." „Jo, tak jo..." Otřel si očka a pohádka ho donutila myslet na něco jiného. Přitom jsme si stavěli lego a já netrpělivě čekala na Harryho návrat.
Podle hodin, vlak už měl dávno odjet, ale on se nevracel. Žádná zpráva, že by měl vlak zpoždění, tak čeká s mámou...

Malý usnul, nechala jsem ho spát a pohovce a věnovala se práci. Volno skončilo, zítra jsem měla jít do práce a musela jsem si připravit podklady. Co si budeme, týden jsem na to nesáhla a teď doufala v zázrak...

„Ahoj." Utekly další dvě hodiny, než se Harry objevil v kuchyni. Sjel pohledem nepořádek kolem mě a pousmál se.

„Tak teď nevím, lásko, jsi profesorka nebo studentka?" „Aktuálně obojí." Vytáhla jsem se na nohy a zamířila k němu. „Nechci znít jako stíhačka, ale vlak měl zpoždění? Kde jsi tak dlouho?" „Mrňousek spinká?" „Na pohovce. Nezamlouvej to." „Copak, máš strach že jsem byl u jiné?" „Edwarde!" Sykl, omotal mi prsty kolem zápěstí a vysvobodil svůj rozkrok z mé dlaně.
„Nikdy bych tě nepodvedl!" „Uděláš to jednou a zničím tě." „Lásko!" Vrčí mi do úst, oči mu planou pobavením i vztekem. „Neláskuj, začal sis. Povíme si, co mi řekneš ty až já se někde zdržím." Zašklebí se a vysadí si mě kolem pasu.
„Problém je, kočičko, že tě nikdo neošuká a neuspokojí tak, jako já. Takže jsem v klidu." Vyprskla jsem smíchy a začala ho líbat. Oplácel mi polibky s neskrývaným hladem a moment, ke kterému se schylovalo narušilo jeho mumlání mezi polibky.
Pomaličku mi slova zapadala do sebe, až jsem se od něj šokovaně odtáhla.

„Nialler? On má malou princeznu?! A tos mi kdy chtěl říct, že je ve vztahu se Sabine a čekají dítě?!" „Nějak mi to vypadlo... Nezlob se, šlo mi jen o nás." Tvářil se zahanbeně, stejně jako já. Na Nialla a ostatní jsme si moc často nevzpomněli...

„A ještě něco." „Co? Někdo z kluků je taky už táta?" „Řekl jsem Niallovi o tobě." Čelist mi sjela k podlaze, zírala jsem do jeho tváře a něžné pohlazení mě uklidňovalo obtížně.

„Nezlob se, lásko... Už před nějakou dobou jsem jim to řekl... Dostudovali jsme a než jsme se rozprchli, setkali jsme se. Řekl jsem jim pravdu, že jsem s tebou měl poměr. Ale v té době, jsem nevěděl, proč jsi mě opustila... Niall mi akorát chtěl napsat, že se stal tátou. Má holčičku, krásnou, malinkatou, světlovlasou." Usmál se a naklonil se.
„Řekl jsem mu, že jsem tě našel, a že jsem táta... A než se to dozvěděl, zajímalo ho jen to, jestli je chceš vidět. Jeho se Sabine a kluky. Sabine by tě chtěla vidět a kluci nepochybně taky. Pak jsem mu řekl, vlastně všechno. To jak jsem tě našel, jak jsem táta, jak spolu teď žijeme... Pak jsem volal ostatním. Všichni tě chtějí vidět a poznat Harryho."
„Proč ses mě prvně nezeptal?" „Protože jim věřím. I kdyby přijeli do Holmes k rodinám, nepoví to. Tohle je tajemství, co se v Holmes už nikdo další nedozví. Ne od někoho cizího, maximálně od nás. Za pár let třeba." Zasmál se a znovu se sklonil ještě níž.