Desire

~18~

Opět informování, pokud by se mohl někdo cítit pohoršený, ať kapitolu přeskočí :o) 
*******************************************

Harry

Zmizel jsem do knihovny. Nadrženost polevila, a kde jinde zklidnit hormony, než v hrobovém tichu, s ropuchou za zadkem jestli náhodou knížky neničím.
Ostatně, do tělocvičny se mi teď už nechtělo, na to jsem neměl buňky. Nechal jsem si poradit, kde najdu to slavný dílo Král Krysa a zalezl do poslední uličky. Přitáhl si křeslo k topení, civěl na text a nebyl schopen se začíst.

Promítal jsem si před očima proběhlé okamžiky a zoufale si přál, mít odpověď na otázky „kde" a „kdy".

Upsal bych se ďáblu, jen abych věděl, kdy dostanu to, co tolik chci.

Ona byla... Dokonalá? Její reakce, její sténání, to jak svádivě líbala... Jen jsem si vzpomněl na její polibky, a byl jsem zcela mimo. Moc dobře věděla, jak vzrušit pouhým polibkem.
Marně v hlavě pátrám, kdy jsem si tohle takhle užíval s holkou, v mým věku. Žádná tohle nedokázala, prostě žádná...
Už jsem opět pochopil o něco víc Liama, že udržuje poměr s tělocvikářkou nadále. Starší kočky měli něco do sebe.
Nepochybně sex s ní bude něco nezapomenutelného. Ona nebude jen ležící prkno pode mnou, stoprocentně mi předvede jízdu, na kterou nikdy nezapomenu.

Po několika dalších minutách to už nemůžu vydržet. Odepíše mi teď? Změnilo se něco?

„Kdy a kde? Potřebuju to a ty taky... Nebo mi po tomhle, cos předvedla, budeš tvrdit ať tě nechám na pokoji? Byla jsi víc než spokojená, cítil jsem to a bylo to dokonalý. Jenže rukou mi to teď už stačit nebude. Chci tě na sobě, kočičko. Chci tě šukat, chci slyšet jak sténáš a vím, že chceš abych tě ošukal. Mít teď víc času... Vzal bych si tě na tom stole."

K mému překvapení, odpověď přichází za pár minut. Několik dalších, dlouhých minut si píšeme a mně s každou další zprávou dochází, že se jí otvírám. Že ve mně už asi nebude vidět jen to nadržené hovado, co mělo blbé kecy.
Nechávám ji možnost, aby mě poznala i jinak a setkává se to s úspěchem. Když se odhodlám k prvnímu smajlíku, připadám si jako debil, ale jakmile ho pošle i ona, tak ta konverzace dostává nový rozměr.
Je to teď prostě jiný.

Den, co mi přišel že se po odchodu z kabinetu vleče, utíká najednou až moc rychle.
Připojím se ke klukům dole. Částečně skrytí před deštěm pod stříškou si zapálíme. Vymlouvám se, na trenál nejdu. Ihned padají dotazy proč. V tělocvičně nás moc nezmorduje, období trenálů venku je díky dešti zastaveno. Maximálně přihrávky a ty nás nezrasují.
Rýpavě pronáším, že přihrávky jsme mohli cvičit i ráno, ale že jsem slíbil Gemm, že s ní zajedu do centra. Potřebuje odvoz. To jim stačí, sice se pitvoří, odkdy zase peču se ségrou, ale... Lepší rýpání takto, než jiné.

Napálím si další cigáro, pro ně to vypadá že dokouřím a vypadnu, ale já čekám až zmizí oni. Holky domů, banda do tělocvičny.
Jen kluci zmiznou do uličky ke skříňkám, vibruje mi mobil. Souhlas, že mám přijít mě vyburcuje. Protáhnu se nenápadně zpátky, štěstí mi přeje. Vrátnýho není vidět, takže nemůže klukům prásknout, že mě viděl. Kdyby se jich náhodou při odchodu ptal, kde mě nechali.
Proběhl jsem kolem vstupu ke skříňkám, slyšel smích Louise, ke kterému se vteřinu na to přidal Niallerův.
Schody jsem bral po dvou a u kabinetu zabrzdil smykem. Deset vteřin na prodýchání, rozhlédnutí se na obě strany chodby a klepnutí do dveří.

Protáhl jsem se dovnitř, zabouchl dveře a abychom nevyšli ze cviku, narazil jsem ji na dveře. Po strachu a nejistotě nezbylo nic.
Těkala mi očima po tváři, pak se sama vytáhla na špičkách a přiložila mi dlaň na krk. Sklonil jsem se, přitiskl ji na dveře silněji a oplatil polibek. Tiše mi do úst zakňourala, pak sykla. Skousl jsem jí ret a zatahal. Vzápětí mi to oplatila, jen s rozdílem, že mi přejela dlaní přes rozkrok a drze se usmála.