~23~

2.1K 96 9
                                    

Hayley

„Ahoj lásko." Connor se objevil ve dveřích, pohoršeně vrtí hlavou a ukazuje na mobil. Když jej položím, sedá si na kraj postele a pohladí mě ve vlasech.
„Jak ti je?" „Dobrý, ale půjdu zase spát. Jsem unavená. Michelle mě vzbudila." „Chceš něco? Třeba se vypotit na cizím těle?" Mrkne a nakloní se.
Když uhnu, zarazí se.
„Ne, promiň zlato, nemůžu. Nemám na to náladu a není mi vážně dobře. Nechci tě nakazit." Vtisknu mu pusu na tvář a omluvně se usměju. Falešný úsměv, co mě stojí mnoho sil. Jen přikývne a natáhne se po prázdném hrníčku. „Okey, udělám ti čaj. Jahodový?" „Děkuju." „Za nic, baby. Za chvíli bude dobře. Nebo si bereš neschopenku?" „Ne, půjdu do práce. To zítra vyležím." „Mám volno v pondělí, za tu dnešní hrůzu. Zůstaň se mnou, hm?" „Uvidím, jak mi bude. Slíbila jsem těm mým satanům písemku." „Určitě pochopí tvou nepřítomnost." Se smíchem odchází, já se schovávám pod peřinu. Polykám slzy.

Jsem pokrytec a jsem úplně blbá.
S těmi myšlenkami usínám, ale přesto necítím provinilost. Je to jen smutek a ne kvůli Connorovi.
Nejde mi o to, že ubližuju jemu, ale že ubližuju Harrymu.

Nadopovaná prášky od bolesti a na teplotu, přežívám neděli. Connorova snaha si povídat, nebo jen u mě ležet je milá, ale nepříjemná. Krátce po poledni to dopadne tak, že naštvaně odchází někam pryč. Když dveře prásknou, uleví se mi a když se znovu vzbudím, je zpátky. Slyším televizi z obyváku, ale za mnou nejde. Na stole mám sáček s koblížky a konvici s čajem...

Uleví se mi někdy po půlnoci. Na mobilu svítí zpráva od Harryho, odpovím a znovu se zavrtám do peřiny. Pořád mě v krku škrábe a není to nejlepší, ale nemám teplotu.
Ráno tiše vstávám, se snahou jej nevzbudit a snažím se zlidštit. Ne, není to zase dobrý. Zase mám zvýšenou teplotu, ale doma být nechci.

„Co je ti, pro Boha?" „To to jde tak poznat?" „Vypadáš, jak když tě něco strašně bolí." Michelle pro mě přijela, podává mi kávu a nechápavě si mě prohlíží. „Jsi nemocná?" „Prochladla jsem, ale je mi dobře. Relativně. Dnes to odučím stylem, dělej si co chceš, hlavně neřvi a uvidím co zítra." „Prosím tě, zůstaň doma. Zajdu za říďou, vezmi si neschopenku a buď doma." „Neblázni, smrádky moje čeká test. Neudělám jim tu radost." Vybuchne smíchy a po pár minutách vzdává přemlouvání.

První dvě hodiny v mé třídě... Doploužím se až po zazvonění. Virvál utichá a první, kdo se ozve co se děje, je Brad. Vyskakuje na nohy, bere mi desky a těká očima po dětech.
„Není mi úplně hej, miláčci. Nicméně, dáme test a pak máte volnou zábavu, která bude probíhat potichu." „Co vám je pančelko?" U stolu se objeví Liam, odtahuje židli a dívá se na mě pohledem, kdy už sama čekám že zkolabuju.

„Jen jsem prochladla, bojíte se že vás nakazím?" „Ani v nejmenším, jestli hodláte dávat pusu, jsem v první řadě." Výbuch smíchy ihned utichne, když zkřivím rty. Moc hlasité.
Harry chybí... Jestli jsem ho nakazila...

„Dobrej! Se omlouvám, zaspal jsem. Co je?" Vrazí minutu na to dveří, omluvně se ušklíbne a pak se zatváří překvapeně. Trhne s sebou, jako kdyby chtěl za mnou jít, pak si to rozmyslí a pozvedne obočí.
„Napíšeme test a pak máme volno." „Není ji dobře." „Nemáme řvát." Děti se tiše překřikují, Harry kývne a věnuje mi bolestný pohled.
V tichosti píšou test, nemám sílu je ani okřiknout kdyby chtěli podvádět. Se snahou o nenápadnost, se o to snaží a jediný, kdo se s tím morduje sám svépomocí je Harry. Jakmile odevzdá test, zamumlá že si odskočí a zmizí. Jakmile se vrátí, postaví mi na stůl čaj a prášky.
„Byl jsem na ošetřovně a v kantýně. Snad vám to pomůže." „Děkuju ti." Přikývne, posadí se a pár minut na to, mi vibruje mobil.

DesireKde žijí příběhy. Začni objevovat