Desire

~4~

Harry

„Má odvahu, to se musí nechat. Diskutovala dlouho, Hopkins to vzdala s bídou po minutě." Smál se Niall, jen co jsme vypadli před budovu školy. Vrátný ani nehlesl, jen nás sjel kritickým pohledem, sotva se nám v ruce objevily  zapalovače a cigarety.
Souhlasně jsem kýval a přitom poslouchal, jak hlouček děcek ze třídy drmolí o tom, co si ta kráva dovoluje. A ta čtveřice šprtů? Čeká je očividně další krušnej rok.

„Zajímalo by mě, jestli má kalhotky. Pohledu na její prdelku nešlo odolat." Propíchl jsem pohledem Bena, vzápětí ho utnul Liam.
„Zapomeň." „Na co jako? Nemusíš být jedinej, co ošukal profesorku, ne?" „Nemám zájem. Ale zamluvil si ji Hazz." Věnoval mi všeříkající pohled, zvedl jsem se z lavičky a zamířil k Benovi.„Neblbni, kámo! Nevěděl jsem to!" Zvedal ruce v gestu jakési obrany. „Tak drž hubu o její prdelce, jasný?" „Jasný!"

Pomalu jsme se začali trousit do třídy. Přestávka dávno skončila a i když jsem došel jako poslední, princezna tam nebyla.
Šprti se snažili víc a víc splývat s nábytkem, nikdo si jich nevšímal a já se musel usmívat; to, že je mají nechat teď na pokoji, pochopili všichni.

„Tak co, vy čtyři? Nová profesorka se vám líbí?" Zapřel jsem se o lavici u děvčat a věnoval jim škleb. Tyhle tři byly jediný, co nikdo z mé partičky neobtáhl. Já zájem neměl, ale i tak...
„Chováš se ještě víc jak debil, než kdy jindy, Stylesi." „Nono, nějaká odvážná, ne?" „Jsi idiot." Přidala se Ema. „Jo, možná jsem. Ale na rozdíl od vás, já tomu tady velím, hm? Takže si to ujasníme. Vás čeká o něco horší rok, než ten minulej. Ale nikdo z nás netouží s novou třídní něco měnit. V tomhle se nic nezmění, jasné? Tak se tu jen snažte přežít." Mrknul jsem, zamířil do lavice za Zaynem a střelil pohledem po hodinách. Už tu měla skoro dvacet minut být.

„Omlouvám se, něco jsem řešila." Vešla princezna vzápětí. Její omluva patřila šprtům, na nás se ani nepodívala. Další hodinu literatury seděla u nich, jim něco vysvětlovala a my měli volnou zábavu.
Neproběhlo žádné rozdání referátů, naprosto nás ignorovala. Pro mě jenom dobře; měl jsem čas si ji pořádně prohlédnout. Jo, ta by stála za nejeden hřích.

Třetí hodina s ní, tentokrát fránina. Opět ignorace, látku vysvětluje jen šprtům. Když odchází, přejede třídu pohledem, pokývá a s úsměvem na šprty zmizí. Dvě hodiny fyziky a konec.

„Ahoj, zlato! Jaký byl první školní den?" „Nuda. Jediná novinka, máme novou třídní. Co v práci?" Dorazil jsem domů, nechal se mámou obejmout a pořádně se ukázal dole až na večeři.
Pak znovu zmizel u sebe, lovil jsem v paměti princeznino příjmení a zkoušel štěstí na sociálních sítích. Po pár minutách jsem ji našel alespoň na fejsu. Usmívala se z fotky, rozklikl jsem si její profil a tiše zakurvoval.
Ale, ale, tak kočička není sama zjevně. Uchechtl jsem se, to přece není problém.

Těkal jsem očima po fotce s chlapem, co měla jako úvodní, fotil to zjevně někdo třetí. Západ slunce v dálce, očividně nějaká terasa restaurace. Dávali si pusu... Znovu jsem se uchechtl a projel její profilovky. Když jsem našel fotku v plavkách, hvízdl jsem nahlas.
Na jejím místě, bych takovou fotku z pozice profesorky smazal, ale mně se to hodilo. Stáhnout, uložit... Co kdyby to nakonec přece jen smazala, ne?

„Co je?" Doploužil jsem se ráno do školy. Původní plán byl zaspat a dojít až až, nechtělo se mi. Ale uznávám dojít hned druhej den pozdě...
Většina třídy stála na chodbě a krčily rameny. „Třída je zamčená, vrátnej nám klíče nedá a školník tvrdí, že prý máme jít do prvního patra." „Proč jako?"
„Protože ve třídě probíhají menší úpravy." Odnikud se zjevila princezna. Držela v ruce nějaký desky a věnovala nám ušklíbnutí.
„Jako jaké?" „Uvidíte pozítří. A jak vám řekl pan školník, dnes máte výuku v prvním patře, dveře dvacet bé. Na shledanou." Prošla kolem a zamířila do třídy vedle naší.

Sotva jsme dosedli, zjevil se učitel ze zemáku. Probral s náma, jak bude vypadat následující rok a nezapomněl dodat, že už takovou chybu jako loni neudělá. Zaměřil pohled na mě a kluky a zašklebil se. My nahodili výraz, že vůbec netušíme co tímhle myslí.
Úšklebek jsem zadržel na poslední chvíli; minulý zkouškový u nás zapomněl klíče od kabinetu, vyloženě se to nabízelo... Stačilo deset minut, abychom s Liamem a Zaynem našli otázky do testu.
Ostatní mu šli pomáhat hledat. Pak se mu klíče vrátily se slovy, že jsme je našli na záchodě. Uvěřil do výsledku testů, ale novej test nám nedal. Jeho chyba.

V dalších předmětech probíhal začátek stejně, info co a jak bude probíhat a poslední hodinu jsme měli dějiny.
Princezna dorazila s nějakou biflí. Tu nám doporučila a pak, za katedrou v klidu přednášela. Komunikovala jen se šprty a my měli opět volnou zábavu.
Další den jsme ji neměli vůbec. A ve čtvrtek ráno jsem se přistihl, že se vlastně těším. Celý den jsme měli mít jen ji. Jenže hned ráno mi sklaplo.
Opět jsme byli v třídě v prvním patře a měli jsme zástup. Totéž v pátek.
Na dotaz, kde máme profesorku nám bylo řečeno, že z rodinných důvodů nemohla dorazit. Že by to vzdala? A tohle je jen kec přes přiznáním, že dala výpověď? To by mě mrzelo, ne proto že skončila, ale že jsem ji nestihl ošukat... Fakt za to stála a když se nám Liam chlubil, jak přefikl úču holek z těláku, slušně jsme mu záviděli.

„Zdar!" Víkend utekl, polovinu soboty jsem trávil nad účtem princezny a snažil se zjistit, kde může bydlet. Marně.
Skupinka před školou volala z dálky pozdrav a sotva jsem se připojil, snažil jsem se vykroutit z dotazu: jakej byl nejlepší prázdninovej sex, s kým a kde.
„Mládeži!" Znuděně jsme se otočili po školníkovi. Zjevil se na vrátnici a s úsměvem nám oznamoval, že už můžeme do své třídy. No konečně!
S hučením o tom, co tam jako probíhalo za úpravy lezeme do našeho patra. Dveře otevřený, z místnosti se nesou vzteklé hlasy.

„Co to kurva je?!"

Hvízdl jsem. Lavice pro dva zmizely, místo nich tam byly rozestavěny stolečky pro jednoho. V rohu stropu, přímo nad místem kde jsme se Zaynem seděli chyběl router na wifi, dataprojektor ve středu stropu zmizel. Plátno bylo v hajzlu a místo interaktivní tabule tam byla obyčejná popisovací tabule.
Zmizelo těch pár ohlodaných a polozdechlých kytek, stejně jako plakáty co jsme si tu na drzo vylepili. Zelená výmalba byla pryč.
Místnost bylo de facto holá.

Zamířil jsem k zadnímu stolku a s nevolí se díval, že Zayn byl rychlejší. Zabral si místo u okna a věnoval mi pobavený škleb. „Kdo dřív sedne, kámo..." Zaplul jsem do prostřední řady a nechápavě se kolem sebe rozhlížel.
„Za to může ta čůza!" Prskla Sabine a dostalo se jí souhlasného přitakání. „A čeho tím chce jako docílit?! Si jako myslí, že teď budeme dávat, pozor, nebo co?" Přidala se Ricky.
„Jak kdyby neexistovaly data! Sebere wifinu a co jako?! Se neposeru!" Další baba, co se rozčiluje.
Říkají nahlas to, co si myslíme všichni. Po pár minutách se ozve zazvonění, zaráz s mým houknutím, co teď vlastně máme za hodinu, vchází princezna.
Věnuje nám úsměv a opře se o stůl. Potlačím hvízdnutí. Tentokrát má obepnutou sukni a tričko s výstřihem. Sice decentní, ale pro mou představivost naprosto dokonalý.