Desire

~27~

Hayley

Zas a znovu přemýšlím a dokola počítám, do skartovačky pošlu několik popsaných papírů, se stejným závěrem, který si nechci připustit. To přece není možný...!
V kabelce se mi ukrývá už třetí těhotenský test, dva předchozí vyšly pozitivní a já se tomu stále bráním. Je to jen vadnej kus, mám na to štěstí... Jak bych mohla být těhotná, když mám prášky... Nemohly selhat, nemohly... Na netu píšou malou procentuální úspěšnost... Marně se snažím zapomenout na těch několik tabletek, co jsem si zapomněla vzít, ale přesto...

„Co je s tebou, Hayley? Jsi jak tělo bez duše..." Další z mnoha rán, na konci února, která trávím v kabinetu před začátkem vyučování ve stresu. Doteď jsem nenašla odvahu zajít k doktorovi, i třetí test vyšel pozitivní, stejně jako moje výpočty.
Není možné, aby to bylo Connora, pokud se tedy test opravdu neplete. Jenže, moje dny stále nepřišly, i to bylo důvodem proč jsem zkusila test... A ranní nevolnosti, změna nálady z minuty na minutu...

„Máš po škole něco?" Vydechnu po pár vteřinách ticha, kdy mě Michelle sleduje bedlivým pohledem. Není sama, už několik kolegů se ptalo, jestli mi nemůžou nějak pomoct, že vypadám víc než zbědovaně.
„Eh, ne... Řekneš mi co se děje?" „Mohla bys mě hodit odpo do Winsfordu? K doktorce..." „Jo jasně, k jaké? Co se děje, prosím tě?" „Asi jsem v tom." Hrníček se rozkřápl o podlahu, káva se rozlila.
„Ježiši! Hádám, že když se tváříš takhle, tak to rozhodně není zásluha Connora." „Ne." Sjela do svého křesla a dlaněmi na puse na mě hleděla. „Co budeš dělat?" „Nemám nejmenší tušení. Potřebuju ale potvrzení od doktora... Jinak se už zblázním." „Jak dlouho to víš?" „Týden..."
„Poklona, krasavice!" Dveře se rozrazily, zjevil se Nathan a věnoval široký úsměv. „Co tu vyvádíte?" Zamrkal překvapeně, při pohledu na kávovou kaluž se střepy.
Vyměnila jsem si s Michelle pohled, debata se odsouvá...

Odučit se jeví jako nadlidský problém. Jsem jeden velký uzlíček nervů a Harryho zprávy, co se se mnou děje, mi moc nepomáhají. Když se zeptá, jestli je to doma v pořádku, ujišťuju ho, že to nemá co dělat s Connorem... Na víc se nezmůžu, co mu mám říct, pravdu?

Konečně výuka končí, Harry mi věnuje nechápavý pohled, když nás potká na parkovišti a zaslechne Michelle, jak se ptá, jestli si nezajdeme prvně na kávu a pak až pojedeme.
Mrknu na něj, v autě mu jen napíšu, že tentokrát mám opravdu dámskou jízdu s Michelle a slíbím, že se ozvu později.

„Dwayne není doma a tady nás nikdo neuslyší. Pojď." Zastavila před jejich domem a já za deset minut s kafem v slzách, nahlas přemýšlela, co budu dělat.

O dvě hodiny později jsem věděla, že test se opravdu nespletl. Doktorka mi gratulovala, já si v duchu gratulovala taky, ale jen z důvodu, že má doktorka skončila, aniž bych to věděla, a tohle byla nová lékařka. Nehrozilo, že se to nějak donese rodičům dřív, než jim to oznámím sama.
V slzách jsem se zhroutila do auta. Michelle si brala těhotenskou kartičku a něžně se usmála.

„Jeho to není, ale tím život přece nekončí. Řekni to tomu chlapovi, se kterým to malé čekáš... Přece... Trvá to už dlouho, kvůli tomu se určitě nerozejdete." „Nemůžu mu to říct." „Důvod?" „Nejde to." „Ještě mi řekni, že je to nějakej ženatej týpek, s dvěma dětma." „To ne... Ale nemůžu mu říct, že s ním čekám dítě. Ani jsem se nerozhodla, jestli si ho nechám a-"
„Zbláznila ses?! Nemůžeš jít na potrat!" „A co mám dělat, Mich? Connor mi neuvěří, že to je jeho. Ani nevím, kdy jsem s ním spala naposledy... Nehledě na to, že to malé do něj vůbec nebude podobné. A jeho tátovi to říct nemůžu, protože to prostě nejde. Moje rodiče švihne, až jim zaklepu na dveře s pupkem, že jsem podvedla jejich úžasnýho Connora!" „Nemysli na Connora a rodiče, kurva! Mysli na to malé! Přece ho nezabiješ... Hayley, pro Boha, víš kolik je žen co dítě chtějí a nemůžou ho mít? Uznávám, podvádět byl risk, co bohužel takhle dopadl, ale očividně toho chlapa miluješ, tak..." Vrtí hlavou, stírá mi slzy a nakonec mě neobratně v autě obejme.
„Nesmíš to malé zabít, to se vyřeší, uvidíš. Jen si to nech projít hlavou a já ti s tím pomůžu. Ano?"