Desire

~19~

Hayley

Veškerá schopnost sebeovládání vzala za své, jakmile mě narazil na dveře. Prohlížím si jeho tvář, v očích potlačuje touhu, snaží se nebýt zbrklý. Překvapuje mě to.
Pár něžných polibků a připadám si ztracená.

Není Connor, není moje kariéra, není kabinet, nejsou pochyby. Jsme jen my dva. Chci všechno, co mi chce dát. Nad ničím dalším, nezvládám přemýšlet.

Vzpamatuju se až když je po všem. Pohlédnu k hodinám, blíží se sedmá večer... Connor mi nepochybně psal, už bude na hotelu.
Harry se spokojeně usmívá, oči zavřené, vsune si ruce za hlavu a zakření se víc. Sama se musím pousmát, dostal po čem toužil a nepochybně si to užil. Stejně jako já.
Je mi jasné, že jakmile padnu do postele, budu si přehrávat každou vteřinu toho, co tady probíhalo.

Bez výčitek. Mělo by mě to děsit, ale tenhle pocit nepřichází.
Povýšeně sleduju rudé proužky na hrudníku, záda má však podrápaná mnohem víc...

Zvednu se z něj, zasténá a hryzne se do rtu.
„Hej! Co si myslíš, že děláš?" Překvapeně se otáčím, posbírala jsem svoje oblečení a věnovala mu nechápavý pohled. „Co bys řekl?" „Něco jsem ti snad řekl, co bude po sexu." „Co bude?" Zakmital ukazováčkem, abych se k němu vrátila. „Ne. Nahá. Pojď ke mně. Nechtěj, abych si pro tebe musel přijít."
„Je čas jít do hajan, nemyslíš?" „Takže mě chceš něžně vyhodit z kabinetu a poslat domů?" „Harry..." „Pojď ke mně! Jestli se zvednu, tak si mě nepřej." S úšklebkem pustím oblečení zpět na zem a postavím se k němu.
Zafuní, protočí panenky a stáhne si mě do objetí.

„Řekl jsem ti, že se mi schováš v náručí, budu tě líbat, ujišťovat se, že jsem ti neublížil. Že jsi byla spokojená a hlavně, nebudu tě chtít pustit." „Co si od toho slibuješ?" „Nadrženost polevila? Lituješ? Chceš to vymazat z hlavy? Lhala jsi, když jsi sténala, že to budeš chtít znovu prožít? Že mě budeš chtít znovu?" „Nepolevila a nelhala..." Uhnu očima, tiše se zasměje a zvedne mi hlavu.
„Přesně za deset vteřin, tě začnu líbat, hladit... Jen tě k sobě budu tisknout. Rozumíš? Ještě chci být s tebou. A doufám, že ty se mnou." Přikývnu, oplácím mu polibky.
Drtí mě v objetí, něžně mě lechtá konečky prstů po těle...

„Dal bych cokoliv, abychom mohli být jinde." Odtáhla jsem se, sebrala jeho mikinu a znovu se mu vrátila do objetí. Natáhl na sebe boxerky, džíny a posadil se zpátky na stůl.
„To ale nejde." „Nechci to dělat jen tady... Chci rodeo v posteli." Mrká, dusím smích. „Líbilo se ti to? Prošel jsem zkouškou, paní profesorko?" „Na výbornou, pane Stylesi. A ano, líbilo. To jsi nepoznal? A ty? Jsi spokojený se starší holkou?" Vrtí nevěřícně hlavou, vrčí mi do úst, jak jsem drzá.
„Nechci už šukat spolužačky. Chci jen tebe. Jsi droga. Ochutnal jsem a chci víc, mnohem víc. Nezažil jsem, nikdy to, co teď s tebou. Chci najít způsob, jak s tebou trávit čas. A upřímně doufám, že když se nebudeme moct vidět, tak si budeme alespoň psát. Slušně, tak jak během odpoledne, ale i nadrženě." Stiskne mi zadek, mrkne a otře se mi rty o ucho.
„Zlobíš se?" „Za co?" „Za to, že jsem se do tebe udělal." „Ne, nezlobím. Chtěla jsem to. Někde v koutku mé zvrácené duše, kterou jsi poznal." „Nejsi zvrácená. Jsi dokonalá. Takový milování, by měl prožít každej." „Milování?" „A ne? Čemu se divíš?" „Tomu, jak jsi to nazval? To nebylo milování. To je něžný, romantický... Ne divočina. A vůbec, ty znáš slovo „milování"?" Brečím smíchy.

Drtí mě kolem pasu, počítá mi žebra a zubí se jako rozverný mladý kluk. On by dal vše, co má, abychom byli jinde. Já bych dala vše, za to být mladší, nebo aby on byl starší... Pak by bylo všechno mnohem jednodušší.
Pár hodin, takový hodin, a pomotal mi hlavu kompletně...Jo... Chci ho vídat dál. Chci tohle dál dělat. Je to špatný, jsem děvka... Během večera budu psát Connorovi, jak mi chybí a přitom myslet na jiného... Budu s Connorem, doma nebo kdekoliv jinde a v hlavě bude jen Harry... Ale chci to.

„Měli bychom opravdu jít..." „Nechci. Chci být s tebou." „Uvidíš mě v pondělí." „Jo, ve třídě a nebudu se tě moct dotknout. Kde je on? Kdy se vrátí." „Connor? V Londýně. Pracovně... Zítra asi. Měla bych mu napsat, určitě mi psal..."
Vymanila jsem se mu z objetí a hledala mobil. Nemýlila jsem se. Čtyři zprávy, šest nepřijatých hovorů.

„Nejmenuj ho." Zjevil se za mnou a objal mě. „Cože? Počkej, prosím. Jen mu napíšu..." Ťukám zprávu, omlouvám se... Doučování se protáhlo a zapomněla jsem se ve vaně. Jdu spát, jsem hotová, doučování bylo náročný. Očividně to bude běh na dlouhou trať. Svým způsobem ani nelžu, ne?
„Co jsi to říkal?" „Abys ho nejmenovala." „Prosím? Asi ti nerozumím." „Nejmenuj ho. Nechci to... Pro mě je to „on", rozumíš?" „Mám to brát tak, že na něj žárlíš?" „Jo, přesně tak to ber. Za ním se vracíš domů, tráví s tebou veškerej čas, má tě... Závist i žárlivost. Vím, že teď to budeš brát, jako výjev malýho kluka. Ale já se zamiloval." „Harry..." „Nevymlouvej mi to. Cítím to tak." Zaboří mi obličej do vlasů a stiskne pevněji. 

„Nechal jsem auto za zastávkou autobusu. Jak je ta sámoška. Dáš mi adresu? Odvezu tě. Ani jsem si neuvědomil, že pořád prší." Šklebí se pobaveně, když proběhneme setmělou školou a do tváří nás uhodí čerstvý, studený, deštěm provoněný vzduch.
„Proč parkuješ tam? A ne, jsi hodný, ale nejde to." „Po tom, co proběhlo ráno, jsem šel přeparkovat. Nemohl jsem přece riskovat, že kluci budou řešit proč mi tam stojí auto, když jsem jim řekl, že budu dělat ségře taxikáře. Proč?" „Hezky naplánované. Mám sousedy a ty jsi po městečku profláknutý." „No a co? Pršelo, potkal jsem tě, nabídl ti odvoz. Nahoru nepůjdu. I když bych rád." „Řekla jsem Conn - řekla jsem jemu, že jsem doma. Jestli Conn - jestli mu pak někdo řekne, že mě viděli s tebou v době, kdy jsem měla být doma... Jak to budu vysvětlovat?" „Fajn, alespoň tě přiblížím. Začátek ulice? A kdyžtak sis vyběhla pro něco na mlsání. Stavíme se do tý sámošky. Okey, půjdeš sama. Prodavačka si mě ani nevšimne, neboj." Zvedá ruce v sebeobraně, umluví mě.

Jakmile přibrzdí na začátku mé ulice, věnuje mi smutný pohled.

„Bylo to dokonalý, ty jsi byla dokonalá. Děkuju, Ley." „Nemusíš děkovat." „Ale jo, musím. Dáš mi ještě pusu?" „Tady ne..." „Chápu, ale i tak jsem se musel zeptat." „Třeba v pondělí." „Třeba?" „Mhm, za odměnu." „Odměnu? Jakou odměnu?" „Poměr s učitelkou ti asi přinese určité výsady." „Jaké další, krom skvělého sexu?" Praštím jej do stehna a mrknu.
„Třeba informace ohledně školy. V pondělí budeme psát z francouzštiny. Mrkni se na to, hm? Nechci ti dát další pětku. Už jsi z tý vaší pětky jediný, komu tak dopadá každý test." „A odměna z toho bude jaká?" „Lepší známka jak čtverka a pusa?" „Motivace... Mhm, to beru. Ale teď mě napadá, co mě opravdu doučovat? Jinak rupnu, nenecháš mě projít jen kvůli tomu, jak tě skvěle šukám, nebo ano? A máminy výčitky mě už taky nebaví. Takže pokud mě budeš doučovat, setká se to s úspěchem na všech frontách." „Věříš, že doučování bude opravdu doučování?" „S motivací ve formě polibků, ano. Pak následná odměna v podobě sexu, že jsem se zvládl něco naučit? Kotě, dopřej mi to." „Mhm dobře. Alespoň nebudu tak moc lhát, proč zůstanu, třeba dvakrát do týdne v práci." „Jen dvakrát? Každý den ne?" „Jsi králík, nebo co?" „To, že tak dupu je věc jiná." Vybuchne smíchy a nakloní se.
„Ale můžeme si přece jen povídat, být spolu. Mazlit se." „Stylesi, kdo vlastně jsi?" „Jak to myslíš, Brown?" „Namistrovaný fracek, arogantní zmetek, nadržený puberťák a přitom... Mateš mě." „Beru to jako lichotku." „Važ si toho, chlapečku."

Nemýlila jsem se, jen jsem padla do postele po sprše, zírala jsem do tmy. Neschopná zabrat. Hlavou mi probleskávaly prožité scény.
Dotčená Connorova zpráva mě nemohla rozházet. 

**************************************
Jste lásky... :o) ♥♥♥