Desire

~13~

Hayley

Změna rozvrhu prohlubuje mou depresi a rozladění. Sedm hodin s ním na blízku. Ano, budou kolem nás studenti, nebudu s ním nikde sama, ale přesto...
Zatvrzelá, že pro něj to budou hodiny jako z pekla, hážu v kabinetě kabelku na stůl. Když přejede přes hranu a spadne na zem, kopnu do nejbližšího křesla a zavrčím.

Pár minut před zazvoněním mi volá Connor. Už u něj byl primář, v devět může zmizet z nemocnice. Trhnout se nemůžu, ani to po mně nechce. Vyzvedne ho Henry, v televizi jede zase fotbalové utkání, budou u nás. A jakmile dorazím, Henryho vyhodí. Nemůže se mě dočkat. Milé, krásné... Tvrdím mu to stejné a hlásek, co mi v hlavě trylkuje slova o tom, že jsem ho podvedla, udupávám.

Přece... Nebyl to podvod se vším všudy... Nevyspala jsem se s jiným... Jistě, jen úlet... Škobrtnutí... Které bych ale já netolerovala, být to opačně.
Musím tohle v sobě, nějak vyřešit. Connor nesmí nic poznat, ne že se se mnou něco děje... Je tu však jeden problém, od momentu co jsem vyšla z bytu, mám v hlavě jen Harryho.
Kůže pálí v místech, kde se mě dotýkal. Vítr co foukal, a lechtal na krku, mi připomíná jeho rty... Mimoděk si přejedu prstem po rtech; v koupelně jsem se mohla snažit sebevíc, ale chuť jeho rtů cítím pořád.

Vcházím do třídy, přidrzle se usmívá, lehký náznak arogance když míří k tabuli. Sjedná si pořádek hvízdnutím, i to mě naštve. On hvízdne a všichni najednou vnímají...
K mé hrůze zjišťuji, že se na referát nevybodl a opravdu se snažil. Vynechal jen pár, důležitých bodů a ty jsem za jiné situace schopna odpustit. Ale teď je proti němu musím použít. Stejně tak si užívám jeho naražení, při výběru textu.
Kousavě jsem si rýpla, proč si nemohl vyzvednout knížku v knihovně, je zaražený, očividně cítí zklamání.
Dokonce i poznámky o tom, proč není přítomen Horan s Matt zní i na můj vkus, až moc zlostně. Jen nevím, jestli jsem naštvaná že prostě nedorazí do hodiny, nebo že si někde na záchodcích užívají.
Připomenutí blížící se třídní schůzky, mi dodá malou dávku lepší nálady; děti si mění pohledy a tentokrát je to opravdu poprvé, co u nich vidím strach a nejistotu, jak proběhne k večeru návrat jejich rodičů.

Množím Harryho prezentaci, není špatná. Sice je to ctrl+c/v, přesně toho co přednesl, ale budiž. Aspoň tam mají relativně všechno.

„Je ti něco?" Vyšla jsem z kabinetu, bylo pět minut po začátku hodiny. Papíry se rozjely po podlaze.
„Do prčic! Hodina začala, máš být ve třídě!" „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." Kleká si na koleno, pomáhá mi sbírat papíry.
„Co ti je?" „Nic, mlč a sbírej." „Myslíš na to, hm?" „Harry, nebudu se s tebou o tom bavit. Nic se nestalo, takže na to zapomeň." „Neřekl bych, že se nic nestalo." Propíchla jsem jej pohledem, a zarputile sbírala a skládala papíry k sobě. Jakmile mi podal poslední papír, rozhlédl se kolem nás a do zad mě zastudila zeď.

„Pusť mě!" „Myslím na to, pořád. Nemůžu to z hlavy dostat... Bylo fajn vědět, že sis zprávy přečetla, ale proč neodpovíš?" „Pusť mě! Co blázníš?! Někdo nás uvidí!" „Tak mi řekni, kotě, že se ti to líbilo a chceš si to zopakovat." „Riskuješ!" „Čím? Že večer dojde máma a seřve mě, že jsem hajzlík, co nedává pozor a je drzej na třídní? To, co se včera stalo, jí neřekneš. Nebránila ses, spíš naopak. Vyhonil jsem si nad vzpomínkama, bylo to fajn. Kdy se vrátí ten tvůj? Určitě mu chybíš, co? Bude tě šukat a budeš vnímat jeho, nebo až ti dá pusu, vzpomeneš si na moje rty?"

Plesknutí vyplnilo chodbu, měl pravdu... Bála jsem se momentu, že jakmile mi dá Connor pusu, začnu srovnávat jeho rty s Harryho. Jakmile mě obejme, budu porovnávat, čí objetí je silnější. Děsila jsem se momentu, až se budu milovat s Connorem, že pomyslím na to, jaký by to bylo s ním.