Desire

~40~

Harry

V Mullingaru jsme strávili týden, pro Univerzitu to znamenalo komplikace a nutný sehnání zástupu za nás. Vyhověl nám bývalý tamní profesor, co zaskočil za Hayley i ve chvíli, kdy byla těch několik týdnů po porodu doma. Cítil jsem vůči němu neskutečný vděk. Jen díky němu, jsme strávili bezvadný týden ve společnosti lidí, co pro nás byli důležití.
Byl jsem nadšený i z toho, jak si Ley rozuměla se Cindy a ostatníma holkama. Věkový rozdíl byl zanedbatelný a po domluvě s kluky, jsme to ani nahlas neřešili. Brali Ley jako sobě rovnou a neměli ani tušení, že je mezi nimi plus mínus deset let rozdílu. Stále na to nevypadala ani se tak nechovala.
A upřímně, ani já se nechoval přiměřeně svému věku; ve společnosti kluků ze mě bylo to stejný pako jako na střední a chovat se rozumně, jsem se začal vždy až se malý přiblížil moc blízko.

Holky nám nechaly prostor, abychom s kluky strávili jedno, ryze chlapské odpoledne na fotbalovém zápase městského týmu, domů jsme se vrátili někdy v devět ráno, nadraní jak sviňa.
Škodolibost Ley ve mně vyvolala chuť ji vytrestat. V posteli.
Kluci byli vymrtvení, Sabine s holkama vzala malou Ley i Harryho na hřiště a na procházku a já využil situace.
Lehce zelenej jsem šel oznámit Sabine, že Hayley nepůjde, vystrkal jsem je z domu dřív, než se Hayley nahoře převlíkla a marně se mi pak snažila utéct za nimi ven... Šíleně se chechtala vzápětí prosila a slibovala... Sice s několika promile, ale jasně jsem ji předvedl kdo v posteli velí a připomněl, jaké byly naše začátky. I za tu cenu, že její zvukové projevy jsem musel pořádně utlumovat...

No a teď nezbývalo, než se vrátit domů a najet do zajetých kolejí. Práce, školka, Harry, povinnosti doma... Kvapem se blížili Vánoce, a já se těšil na poslední listopadový víkend, kdy konečně měla dorazit máma s Gemmou.
Ta mě seřvala po telefonu hned, jak jí máma řekla kde a s kým jsem a že jsem tátou. Jenže skrz práci dřív dorazit nemohla a do Holmes nechtěla Hayley.
To, co jí řekla moje máma ji nepřesvědčilo. Zatím ne. A kdo ví, jestli vůbec někdy, ale na tom mi nezáleželo. Bylo to její rozhodnutí a já to akceptoval.

Harryho narozeninová oslava proběhla jen s námi, většina jeho kamarádů měla chřipečky, rýmečky... I on si tím prošel a paní učitelky ve školce mu po návratu připravily překvapení v podobě oslavy ve školce.
S radostí si rozbaloval dárky, zuřivě kousal dort... A další ráno jsem měl pocit, že jen se mu překlenul čtvrtý rok, mám doma většího rozumbradu než jsem měl. Nepřestával mě každý den něčím překvapovat.
A když den před příjezdem mámy přišel s dotazem, kdy bude mít maminka velký bříško, v první chvíli jsem nechápal. Pak z něj vypadlo, že by chtěl miminko, jak je strejdova Lay... Uculoval jsem se a nemohl se dočkat, až mu řeknu že bude velkej bráška. Jenže zatím tomu nic nenasvědčovalo.

Máma se objevila s Gemmou hned ráno. Zvonkem mě vytáhly z postele, modlil jsem se aby zvuk nevzbudil Harryho s Ley a vztekle vrčel, kterej debil má potřebu vysírat v sobotu už v půl osmé.
Zíral jsem na ně jako na zjevení, ségra se mi sápala do náruče, spílala mi jakej jsem idiot a až nad kafem jsem zjistil, že nemohly dospat a rozhodly se na poslední chvíli stihnout rychlík.
Další dvě hodiny jsme byli jen spolu, jako kolovrátek jsem povídal o sobě a Ley, o malém. O Niallovi a setkání s kluky, o tom, jak si žijeme...

„A kdy bude další?" „Další? Co dalšího?" „Miminko! Gemma zatím nechce." Zmíněná protočila oči a věnovala mi škleb. „Mami..." „Harry má čtyři roky! To chceš aby mezi nimi byl velký rozdíl, nebo co?!" Polkl jsem řeči o tom, jak ještě před několika týdny nechtěla Harryho nazvat ani jménem, a najednou se dožaduje dalšího vnoučete. Jen krčím rameny, uvidíme co bude.
„Jestli tě to ale uklidní, snažíme se. Vehementně." Ségra vypadala že polkla lžičku, máma zrudla a z chodby se ozvala Hayley.
„O co se vehementně snažíme? S kým mluvíš, lásko?"
Překvapením zamrkala, pohlédla na hodinky a znovu na nás.