Desire

~28~

IvettKKa skok "jenom" o 4 roky =D Bez toho by to prostě nešlo... :o) 
*********************************************************************

Harry

„Nikdy by mě nenapadlo, že tě slečna Brown inspiruje, aby ses stal profesorem." „Jo, to mně taky nenapadlo. Ani ve snu." Křením se na mámu, lehce v křeči. Pozoruje mě pyšným pohledem, já držím diplom a rozhlížím se po okolí.
Je nás tu několik právě vystudovaných, elánem nabitých profesorů, kteří chtějí změnit smýšlení pubertálních telat o tom, že profesor může být kámoš, ne nepřítel.
„Škoda že opustila školu... Byla to skvělá profesorka. Kvůli ní jste se změnili, všichni! Byla by na vás pyšná, co jste dokázali." Pronese, když odcházíme k autu. Nemyslí to zle, ale s bídou ze sebe dostanu jednu holou větu. Nemá nejmenší tušení, jak mě její odchod zasáhl. Jak to bolelo a pořád bolí.
„Zmizela z našich životů tak rychle, jako se objevila..."

„Už jsi hledal školu, kam pošleš životopis? Nebo převezmeš po Hayley štafetu? A vrátíš se na naši střední, z pozice profesora?" Zubí se Zayn, když se večer sejdeme na pivo. Po roce, co jsme se viděli naposledy během volna a doposud si jen volali... Konečně se všichni vrátili tam, kde jsme vyrostli.
Cestou do hospody jsem potkal několik známých, teď už dospělých tvářích, ze střední. Minimum z nás tu zůstalo, zbytek se rozprchl ale teď to vypadalo, že z mužské části naší třídy, jsem tu zůstal jen já.
Přišel jsem první, zdravil se s hospodským, co na mě mával už ode dveří a houkal, že máme stůl vzadu a kde mám zbytek. Od doby co nás viděl naposledy, uplynulo už několik pátků...
Posadil jsem se a čekal, když se kluci konečně připojili, bylo jasný, že Hayley přijde na řadu v konverzaci jako první.

Jen díky jejímu přístupu – a na mě měla největší vliv – a její snaze, v nás našla to dobré, donutila nás makat, a pochopili jsme že škola je fajn a dokopala nás na vejšku. Nevěděla o tom, ale byla to její zásluha.
Sice jsme se rozprchli a naše pomyslné bratrstvo skončilo ze dne na den, ale jinak... Pořád jsme tu pro sebe byli... A teď vedle sebe sedí pedagog, jaderný inženýr, právník, lékař a architekt.

„Zkouším Londýn... A jeho okolí. Dal jsem si žádost na Oxford a Cambridge. V jednom chtějí profesora frániny, v druhé historii. Tak uvidím, jestli to klapne. Jinak asi zůstanu tady. Co vy? Uplatní se v Holmes jaderný inženýr?"
Louis se kření a vrtí hlavou. „Dostal jsem nabídku do Heyshamu, do elektrárny. Vzal jsem to... Budu na vedoucí pozici. Co vy? Kam se rozprchneme tentokrát?"
„Já dostal nabídku do Royal Hospital a St. Thomas', ještě váhám, kterou vybrat. Londýn no... Tady nemají místo." Krčí Liam rameny.
„Odjíždím do Irska, Mullingar. Dostal jsem nabídku, od mýho vedoucího bakalářky... Jestli chci zkusit pracovat v jeho firmě. Tak jsem kývl." „A Sabine?" Otočil jsem se na Nialla. „Pojede s tebou?" „Jo, musí." „Musí?" „Chtěl jsem to říct až později, ale hoši... Budu táta." Nevěřícný pohled, pak zařvání, gratulace. Liam ihned objednává flašku, musíme to malé zapít a už teď si slibujeme, že jakmile se mrňous narodí, zapijeme ho nebo ji znovu.
„A ty, Zayne?" „Birmingham, zkusím štěstí tam."

„Co myslíte, jak by se Hayley tvářila, kdyby nás teď viděla?" „Byla by překvapená. Ale určitě šťastná, dala nám hodně." „Jo, byla nejlepší. Pamatujete si, jak po prvních schůzkách nás nechala, ať roztrháme ty testy?" „Jo, to bylo gesto co všechno změnilo." „Vzpomínáte si, na ten první prosinec s ní? Jak nám dala testy z jejich předmětů domů a všechny hodiny s ní, jsme čuměli na filmy a kecali?" „Jo, nejlepší prosinec, jakej jsme zažili." „Škoda že už třídní mejl nefunguje a nevzali jsme si na ni číslo... Hledal jsem ji před pár lety po sítích a nic nenašel." Usmívá se smutně Louis.
„Já taky. Chtěl jsem jí poděkovat... A zeptat se, jak se má a proč nás opustila." Přidává se Zayn a pokrčí rameny. „Ale jako kdyby se po ní slehla zem."