~36~

1.3K 67 5
                                    

Harry

Bylo naivní si myslet, že to máma vezme v klidu. Nebo takhle, čekal jsem že bude v šoku a bude chtít okamžité vysvětlení. Ale ne, že na mě bude hledět pohledem, že neví jestli mě vyliskat nebo seřvat ale víc mě sralo, jak se dívala na Hayley s malým. Při pohledu na Hayley to bylo čiré opovržení smíchané se znechucením a malý, jako kdyby byl výsledný produkt něčeho otřesného, odporného.

„To nemůžeš přece myslet vážně." Hayley s malým odešla nahoru, bude lepší když on tady teď nebude. Jeho zklamání v očkách jsem měl doteď před sebou. Těšil se na babičku a místo ní viděl cizí paní, která není schopná ho oslovit jeho jménem.
Otočil jsem se k mámě a pozvedl obočí. „Co konkrétně nemůžu myslet vážně?"

„To se mě ptáš? Ty se ptáš?!" „Neřvi, prosím. Už tak je Harry z tebe vyděšený, nemusí slyšet křik." „On je vyděšený, na to bereš ohled a na mě ne? Na to, co řeknou lidi?!" „ON se jmenuje HARRY! Pokud nejsi schopná vyslovit jeho jméno, tak používej alespoň slovo „malý", není to „on" ani „to". Je můj syn, ať se ti to líbí, nebo ne. A lidi? Jako kde? Tady? Těm je to všem jedno, okolí nás vnímá jako rodinu, kdy si Hayley našla chlapa, kterému nevadí že je máma. Protože nikomu nemusíme vysvětlovat, že je Harry můj biologický syn. Na univerzitě to přijali úplně stejně. Dali jsme se s Hayley dohromady a všem to je jedno. Těch pár známých co tu má, jí to přejí a to je to hlavní." „Opravdu si myslíš, že mně jde o zdejší lidi?! Myslím sousedy v Holmes! Všichni tě znají, většina znala i ji. Co jako bude, až přijedeš tam s ní a s ním?!" Zaskřípal jsem zuby, ale promluvit jsem nestihl.
„Myslíš že to nikomu nedojde?! Tvoje podoba z něj doslova řve!" „Jo, protože je to můj syn a jsem rád, že mi je podobný!" Vyštěkl jsem a vytáhl se vztekle na nohy.

Máma se zarazila víc do křesla a vyděšeně na mě pohlédla. Frustrovaně jsem zavrčel a posadil se zpět.

„Je mi úplně u prdele, co by si okolí v Holmes myslelo. Hayley se tam vrátit nechce, ani za předpokladu, že bys nás akceptovala jako rodinu. Klidně by ti malýho dala na prázdniny, ale s tím, že bych ho dovezl jen já. Moc dobře ví, co by to znamenalo. Všem by to došlo, všichni by si to spočítali a ona nechce, aby se to dostalo ven." „Ona nechce aby se zjistilo, že s tebou spala a má s tebou dítě?! Chceš mě rozesmát, nebo co?! Co si myslela, když s tebou lezla do postele! Na cos myslel ty! Si chtěla dokázat, že má na to svést mladýho kluka nebo co mělo znamenat?! Kam jsi dal rozum, pro Boha!"
„Kam jsem dal rozum? Pamatuješ si na tu dobu, kdy Hayley odešla a já byl jak tělo bez duše? Jak mě nic nebavilo, jak jsem se kurvil víc než kdy dřív... Jak mi bylo vše u prdele a jediný, co mě ale zajímalo bylo studium?" Přikývla a zaraženě si mě prohlížela.
„Tak si určitě stejně dobře pamatuješ, jakej jsem byl, když byla Hayley v Holmes. Jak jsem se přestal kurvit, jak jsem makal ve škole a byl totálně jinej. Jak jsem byl někdo jiný. Mohla za to ona.

O rozum jsem přišel hned prvního září, když jsem jí uviděl na chodbě. Nevěděl jsem, že je to profesorka a už vůbec ne, že bude moje třídní. Chtěl jsem ji a věděl jsem, že bude moje. O pár hodin později stála před tabulí a já zpátečku nezařadil, spíš naopak. Chtěl jsem ji prostě svést. Dostat do postele starší holku v pozici profesorky... Trvalo mi to poměrně dlouho, ale pak... Zamiloval jsem se. Nic víc ani míň. A miloval jsem ji každý den víc a víc.
Prosil jsem ji, ať se rozejde se svým ex a je se mnou. Chápal jsem proč to nejde, ale i tak... A když odešla, zhroutil se mi svět. Nevěděl jsem proč, neřekla mi že je se mnou těhotná. Zjistil jsem to před pár měsíci, od ředitele Darcyho. Pomáhal mi ji pak hledat, řekl jsem mu, čí je to syn... To on mě donutil odjet sem s tím, že třeba učí právě na Univerzitě a měl pravdu. Setkali jsme se hned první den.

Víš co mi řekla, sotva jsme se setkali? Že Harry není můj... Trvalo, než uznala že o tomhle neměla rozhodnout sama, odejít bez vysvětlení. Vzala nám roky života a já je chci vynahradit, jí, sobě a v neposlední řadě Harrymu. Že jsem jeho táta ví pár týdnů, ale dokud to nevěděl, říkal mi, že mě má rád a že by mě chtěl za tatínka a to je pro mě nejvíc. Je mi úplně u prdele, co si kdo pomyslí, když zjistí věkovej rozdíl nebo tak, ale já už si je vzít nenechám. Potřebuju je, miluju je a vím, že oni mě taky.
Já jen doufal, že malej bude mít babičku a tetu, protože její rodina od nich dala ruce pryč. Měl sotva pár měsíců a ona se vrátila učit, protože by tohle jinak neutáhla. Neměla nic... Snažila se být dobrou mámou, co mu vše zajistí a teď na to není a nebude sama.
Jestli s tím nesouhlasíš, fajn, ale zapomeň že máš syna. Já je kvůli tobě neopustím."

Lapla po dechu a uslzeně na mě hleděla.

Hayley se objevila ve dveřích a věnovala mi smutný úsměv. „Je jen na tobě, jak se k tomu postavíš, já ti svoje řekl. Buď to akceptuješ a budeš mít vnuka, nebo tě odvezu na nádraží a napíšeme si jednou za rok na Vánoce."
Potlačil jsem chuť zařvat a vytáhl se na nohy. Máma se znovu vnořila do křesla a i Hayley o krůček ustoupila. Očima jsem se jí omlouval, věnoval jí úsměv a něžný pohlazení po tváři.
„Jdu si udělat kafe, lásko."

Zavřel jsem za sebou dveře od kuchyně a na chvíli se o ně opřel. Vztek se mísil s lítostí, na jednu stranu jsem mohl být něžnější, nevrčet až tak, ale copak jsem si mohl pomoct? Nehledě na to, že i teď když jsem cítil lítost, mi bylo vlastně jedno jestli už mámu nikdy neuvidím. Jestli to neakceptuje, je to její rozhodnutí. Vděčím jí za hodně, ale Ley s malým jsou moje všechno a nevzdám se jich, jen proto, že Holmes to nepřijme. Uchechtl jsem.
Jak by se tvářil ten idiot, Connor, kdyby věděl že ho opustila kvůli mně a má se mnou chlapečka?
Znovu jsem se uchechtl a postavil si na kafe a přitom poslouchal, jestli uslyším křik nebo třísknutí dveří na znamení, že máma odešla...

Uteklo několik dlouhých minut, jedno kafe jsem měl vypitý a s druhým hrníčkem jsem se rozhodl vrátit se do obyváku. Tam jsem se zarazil; máma seděla na pohovce a držela v rukou album fotek kde byl Harry jako miminko.

Zatím o mně nevěděla ani jedna.
„Nechci abyste o Harryho přišla, je to váš syn a miluje vás. Nechci po vás, abyste mě milovala, jen mě akceptujte. Alespoň natolik, aby byl Harry šťastný a neměl nás na váš úkor. Nechci, abyste se kvůli mně přestali stýkat. On si nás vybral, chce s námi být a já v posledních týdnech pochopila, že jsem neměla o malém rozhodnout bez něj. Bála jsem se, že Harrymu zničím život, ale řekl mi, že bych mu ho nezničila a vším co pro nás dělá, to dokazuje. Oba chceme dohnat to, co jsme mým rozhodnutím ztratili ale já nechci, aby on ztratil svou rodinu. Vím, jaký to je."

Máma se nadechla k odpovědi a já potichu zajel za roh. 

**************************************************
♥♥♥

DesireKde žijí příběhy. Začni objevovat