Harry
Najít si cestu k Harrymu, mi postupem dní přišlo jako mnohem snazší, než k Ley. Nebránila se, mohl jsem se dotýkat, držet ji... Líbat... Jenže pořád byla mezi námi stěna. Nemohl jsem spěchat, na něco tlačit, něco uspěchat a dožadovat se... Chtěl jsem, aby přišla sama, a to se mi konečně splnilo.
Tuhle noc, nikdy nezapomenu... Bylo to stejné a přitom jiné. Když mi během milování, zašeptala, jak mě miluje a už o mě nikdy nechce přijít, bylo to víc než dost, co jsem si kdy zasloužil a mohl vůbec kdy chtít.Ležela pode mnou, kolem pasu jsem měl omotané její nohy, na zádech cítil její nehty a něžně jsem si ji bral. Tiše mi do úst sténala rozkoší a já se krotil. Ani teď jsem nechtěl nic pokazit. Lhal bych, kdyby mi její tělo nechybělo a nemyslel na tohle po nocích víc, než často, ale přesto...
Jakmile za námi klaply dveře, pobaveně jsem se rozesmál. Narazila mě na dveře a hladově se mi zakousla do rtu. Pár vteřin jsem ji nechal, aby si myslela, že má navrch, ale pak se tiše smála ona. Tak jako poprvé, skončila na dveřích, kolem mého pasu a bez otálení, jsem ji svlékl tričko. Skončilo někde v prostoru, naléhavě jsem jí vzal tvář do dlaní a opřel se čelem o její.
„Chceš to? Nemusíme... Jestli mi dáš jen trochu, budu chtít víc." „Nechci to." Překvapeně jsem na ni pohlédl a oplatil ji rozpačitě polibek. „Chci tebe, nejen to." Vsunula dlaně mezi naše těla a nahmatala lem trička. Pustil jsem ji, nechal ať mi ho svlékne a jakmile mi ho odhodila, povýšeně se usmála.
Z našeho vztahu zůstalo několik jizev...„Udělám ti další!" Zašeptá, já zasténám. Donutila mě ji pustit a jakmile stála na nohou, měl jsem její ruku na rozkroku. Přes tepláky mě stiskla a roztouženě zasténala do mých úst. Nutila mě, být k ní skloněný... Přerývaně dýchala, letmo se mi otřela o rty a znovu vzdychla, vzápětí jsem měl tepláky u kotníků.
„Počkej krásko, dám si sprchu." „Nechci ztrácet čas." „Tak pojď se mnou. Malého uslyšíme, kdyby něco. O něj se neboj." Sprcha nám zabrala sotva deset minut, nemít chlapečka v pokoji, byl bych tam klidně dýl, ale byla ve stresu a já po chvíli taky.
Dostali jsme se zpátky do ložnice, omluvně mě líbala, slibuje, že najde chůvičku co měla, když byl miminko a jiný večer, mi dopřeje dlouhou něžnou společnou sprchu. Uklidňuju ji, nezlobím se, a pobaveně ji jen šeptám do rtů, jestli nám chlapečka nevzbudí ona, až bude křičet...„Jaký jsi teď? Hm?" Pohledem svádí, slovy zlobí, doteky škádlí. Odvádí mě do postele, posadím se a ona mi ihned vklouzne na klín. Zavlní se a do zad mě zastudí peřina.
Zapře se mi dlaněmi o ramena se smyslně skousnutým rtem se zavrtí.
„Jaký jsem teď?" „Jo, jaký jsi teď. Pořád ten divoký puberťák, jako poprvé? Když jsme si to rozdali v kabinetu?" „Chceš říct, když jsem tě důkladně poprvé ošukal? Tvrdě, drsně, divoce..." „Přesně tak." „Jsem stejnej, s tebou. Ale teď to tak nechci, teď si tě chci vzít něžně, pomalu, dlouze. Vyšukat z tebe duši takovým způsobem." Zasměje se, skloní se mi k tváři a zakousne se mi do brady.
„I když to budu chtít tvrdě?" „Doufám, lásko, že tohle nebude první a poslední milování. Ty další budou přesně takový, jako když jsme spolu začali... Lhal bych, kdyby mi tvoje tělo nechybělo, ale není to jen hlad co mě žene. Chci aby sis to užila, aby to bylo krásný. Nechci, abys to brala jako nějakou platbu za ty roky, nebo tak... Chápeš?" Uhne očima, pak kývne.
„Chci ti připomenout, jaký to bylo, když to bylo něžný a budu ti to připomínat celou noc. Budeme se milovat, mazlit... Půjdeš spát k smrti unavená, ale spokojená, rozumíš?" Kývne a skončí pode mnou, pak je to všechno v mé režii...Pomalu svítalo, leželi jsme od sebe sotva na deset centimetrů a do tváře toho druhého, jsme se pitomě usmívali. Natáhla ruku a přejela mi konečky prstů po tváři.
„Miluju tě." Špitla a s bezbřehou nevinností ve tváři, se pousmála. „Miluju tě." Zvedl jsem paži, vklouzla ke mně a omotala se kolem mě. Schovala si hlavu k mému krku a já tu svou, zabořil do jejich vlasů. Stisknutí zesílilo.
ČTEŠ
Desire
FanfictionPomalu se přibližoval, připomínal dravou šelmu, co každou vteřinou může skočit. Pomalu ale jistě jí docházelo, že se v jeho očích začíná topit. Arogance smíchaná drzostí byla šílenou kombinací. „Copak, hrdinství tě opouští? Copak, bojíš se? Bojíš...