Desire

~14~

Harry

Dala mi pěknou sodu. Zkoušení jsem nečekal, ani v nejmenším. S pětkou a pořádnou nasraností si jdu sednout. Věnuje mi arogantní pohled, moc dobře si uvědomuje, jak mi srazila hřebínek. Moje ego tiše pláče a cítím mírnou solidaritu, vůči Niallerovi.
Potí se u tabule, zkouší ho z látky, kterou jsme měli minulou přednášku. Kdybychom dávali pozor, tak to víme a pamatujeme si aspoň něco. Pak vyvolá Sabine, třída si vyměňuje zoufalejší pohledy. Hodlá vyzkoušet všechny, nebo co?

Jakmile nám rozdá test, vytáhne si notebook a něco na něm dělá. Za pár minut mi v kapse vibruje mobil.
Rádoby elektronická žákovská, aby rodiče věděli, jak na tom zhruba během roku jsme. Stejně tak přes toto, se posílají omluvenky.
Překvapeně se dívám na předmět „historie" a přidanou známku dvojku, s poznámkou referát. Několikrát stránku aktualizuju, ale pětka nenabíhá a Niall ani Sabine nenaznačují, že by jim přistála pětka. Vzápětí přichází další vibrace, tentokrát literatura a dokonce angličtina. Z ní mám jedničku...

Zbytek hodin s ní je utrpení. Dává nám zabrat, poctivě si všichni píšeme, další testík nám zoufalství i nasranost prohloubí.

Facka, co mi dala, pomyslně stále pálí na tváři. Nehne ani brvou, k tomu jak jsem po ní vyjel se očividně v myšlenkách nevrací a já přemýšlím.
Jak docílit svého? Vyjíždění nemá zatím valný úspěch, ale rozhodně si nehodlám hrát na prince, co bude měsíc ťuťánkovat. To není můj styl a nebude.

Stisknu si spánky, v hlavě mi zní jako ozvěna její steny. Tak spokojené, roztoužené... Byla nadržená, určitě, nepochybně... Musela cítit vzrušení. Uvědomuje si, že se v určitých momentech ke mně sama tiskla? Že se několikrát, mimoděk, zavrtěla... Ve chvíli, kdy jsem se na ni tiskl rozkrokem...
Potlačím nadávku... Stáhnout jí džíny hned na začátku a až pak ji vysadit na stůl. S nohama kolem boků... V tomhle momentu by to mohlo být...Oh... Pomyšlení na toto, jak je polonahá a já se jí otírám rozkrokem jen o kalhotky...

Obtížně na ni zaostřím, něco povídá. Nevím co, slova neslyším. Pořád jen steny v uších, sleduju jak pohybuje rty. Cítit je tak na svým těle... Nejen na rtech... Klečí mi u kolenou a rtíky obemkne mou chloubu... Cítím, její mrštný jazykem...
Zvedl jsem se a houkl, že si musím odskočit. Nechá mě odejít a na záchodě si oplachuju obličej studenou vodou.

Vzpomínka na minulé pondělí; evokovala ve mně studentku, spolužačku... Od prvního zahlédnutí jsem ji chtěl a fakt, že je to moje třídní to jen umocnil.
Dostanu to, co chci. Vždycky.

Je po škole, pomalu mizíme, opouštíme budovu. Dnes není trenál, naštěstí. Beru zavděk nabídkou Liama, že se můžeme přesunout k němu a zapařit hry. S lehce zoufalým smíchem souhlasíme, třeba je to naposledy, než nás od zítra čeká dril.

„Myslíte, že rodičům řekne, jak jsme se k ní chovali? A vlastně i chováme... Ty taky vypadáš, že vykat jí, tě stojí hodně sil." Louis s sebou hodil na pohovku a natáhl se po konzoli.
„Jak kdyby vám to šlo přes hubu snadno... Nevím, kdyby nevypadala tak mladě, bylo by to snazší. A jestli to řekne rodičům... Co já vím. Uvidíme večer." „No, jestli to práskne, tak nás čekají krušný měsíce. Viděli jste dneska, jak se šprti královsky bavili? Nahrála jim pěkně do karet. Ztrapnila nás všechny." „Toho si nešlo nevšimnout." Překřikujeme se, řešíme co bude a nebude...

„Ahoj..." Domů jsem se doploužil až skoro v devět. Jakmile se objevila Liamova mamka, zdrhli jsme. Nic neřekla, jen ukázala na Liama a směrem do kuchyně. Postupně jsme kolovali po všech, až jsem zůstal jen se Zaynem.
Váhali jsme, jestli jít k němu nebo ke mně. Nakonec jsme to srabsky zapíchli v parku a s flaškou piva řešili, co kluci doma. Reakce jejich maminek byly vesměs obdobné, jako u Liama.

„Na schůzkách byla sice máma, ale v kuchyni sedí i táta a prý: měli bychom si promluvit, chlapečku."
Došla mi zpráva od Zayna, sotva jsem prošel brankou k domu. Na sucho jsem polkl a protáhl se do domu.