Desire

~15~

Hayley

Pomalinku se v seznamu blížím k první mamince, z mé skupinky hrůzy. Maminka Nialla je milá, s dovolením se ptá, jestli je tohle moje první místo a kolik mi je let, dle jejího; na chodbě by si mě spletla se studentkou.
Pak dá prostor mým otázkám, tak jak u všech rodičů; chci poznat děti z jejich perspektivy. Každý rodič mi řekl o svém dítěti jen to dobré, až tady přichází mírná kritika.
„Je to syčák, ale je hodný... Prvákem prošel bez větších problémů. Paní Hopkins si na něj nikdy nestěžovala. Ale šeptanda je mocná zbraň. Samozřejmě že vím, že tu má pozici nekorunovaného krále školy a jejich skupince velí Harry. I to je milej kluk... A Niall... Škole doma moc nedá, buď je na fotbalu, nebo s kluky... Sem tam nějaká rvačka někde, nebo dojde domů pod obraz... Dělají ale jen ramena. Trápí vás moc? Jak jste myslela, že jste vykročili špatně?"

Osekané seznámení s tím, jak je klackovitý, přidrzlý. A že ať se na mě nezlobí, ale pokud se nezmění, tak on bude jedním z těch, co se do Francie určitě nepodívá.
Stejně tak jsem s omluvným výrazem ve tváři pronesla, že nevěřím tomu, že prvákem prošel s čistým svědomím. Minimálně u mě, se mu to letos nepovede. Pokud nezabere, klidně ho nechám rupnout.
Zděšení nahradí souhlas. Oceňuje upřímnost i mou prosbu, ať tomu dá čas do lednových schůzek. Pokud se něco nezmění, ať nastoupí rodičovská autorita. Ale teď nechci dělat úplné zlo. Zkusíme to po mém. Souhlasí.

Totéž se opakuje u všech maminek slavné pětky. Jakmile vchází do třídy jako poslední, Harryho maminka, je mi zle.
Usmívá se, nemá nejmenší tušení, o co se její synáček snaží... Je to jako přes kopírák. On je hodný, jen dělá ramena, je to zmetek na veřejnosti, nekorunovaný král školy, velí bandě rádoby drsných kluků, bezproblémový student, co prošel s vyznamenáním.
Skřípu zuby, profesionalita mě na chvíli opět opouští. Lehce plivu síru, i jí oznámím, že pokud Harry nezabere, nenechám ho projít. Ale tak jak prve u Nialla, chci čas na najití nějakého společného respektu do ledna. Souhlasí a když se sama zeptá, jestli mě netrápí i hloupými řečmi, uhnu pohledem.
Mám obavu, že do mě vidí. Neochotně ze sebe dostanu, jak byl hned první den velmi drzý a neslušný. Její návrh, ať ho odtáhnu k řediteli, že ona dvojku z chování přežije ale on bude mít doma galeje, zamítnu.

Mohla bych... Pomstít se mu... Ale... Najednou nechci.
Než přišla jako první Zaynova maminka, rozhodla jsem se de facto z minuty na minutu. Neshodím je, ještě ne. I přes výhružky jim doma zařídím peklo. Snad toho nebudu litovat hned další dny... Snad to vezmou všichni jako nějaký první krok k společnému soužití, jako můj kompromis vůči nim.

Když odejde, úlevně vydechnu. Na první schůzky to nebylo špatné. Pár arogantních rodičů mě nemohlo rozházet. Dokonce i tatínek Sabine ocenil upřímnost, a že by mohla změnit svoje vystupování a souhlasí, že jí jen pokárá, bez nějakých trestů.

„Ahoj!" Stulila jsem se ke Connorovi, hladila přelepenou ránu na břiše a dožadovala se polibků. Smál se, jak jsem umazlená, jenže já si nemohla pomoct. Čím víc jsem stála o něžné projevy, tím víc jsem se snažila zadupat vzpomínky na Harryho. Šlo to obtížně.
Jak jsem se obávala, srovnávala jsem to jak mě líbá Connor s tím, jak líbal Harry. Smutně jsem si uvědomovala, že Harryho nadržené svírání mě v náručí, bylo silnější a zároveň něžné, oproti Connorovi.
Když mi začal nadrženě mumlat do ucha, ať si na něj sednu, že má absťák, nebráním se... Jenže se nedokážu uvolnit tak, jak bych to potřebovala. Konejší mě, směje se. Nemám se krotit, stehy mu nepopraskají a když jo, může vykládat jak mu ruply při sexu. To se jen tak někomu přece nepovede...
A když usne, jsem za to vlastně ráda. Prohlížím si jeho spící tvář a v duchu přemýšlím, jestli by okamžitě usnul i Harry, nebo dokáže projevit nějaké city... Výchovná facka, ledová sprcha, spánek.