Desire

~37~

Hayley

Mlčky si mě prohlížela, pak začala očima rejdit po obyváku. Na zdech visely rámečky s fotkami malého, od miminka až doteď. Na několik snímcích byl už s Harrym a já si povšimla, jak se pousmála nad nejnovějším rámečkem.
Pršelo, ale šíleně a oba mě umluvili abychom šli ven. Malý skákal do každé kaluže a že jich po cestě bylo několik. Chechtal se jako blázen a Harry se nechal strhnout.
Snímek zachycoval oba ve výskoku, v obrovské kaluži. Malý v holínkách, s pláštěnkou, Harry promočený na kost, ale oba se široce chechtali a spokojenost z fotky prýštila. Takhle byli šťastní a blázniví.

„Harry kaluže taky miloval..." „Má po něm zjevně hodně věcí, nejen výzor. Harry říká, u hromady věcí, že je malý stejný nebo alespoň podobný." „A druhé jméno je Edward?" „Ne, je jen Harry..." „Příjmení má tvoje?" „Zatím ano." „Zatím? Chcete se vzít?" „Jednou... Ale Harry chce, aby měl malý jeho příjmení, s čímž souhlasím. Hádám, že vy jste proti." „Pochop mě..." „Rozvedete to?"

„Když jsi odešla, Harry se změnil ale já netušila proč. Nikdo... Nenapadlo mě, že za to můžeš ty, v takové míře. Jeho chování na škole, vůči profesorkám, jsem brala s rezervou. On, kluci i zbytek třídy trápil každou novou profesorku a já to brala stejně, jako maminky ostatních; je naštvaný že je opustila skvělá profesorka... Nic víc a teď tě po těch letech vidím, s jeho synem... Kam jsi dala rozum?" „Nemám k tomu co říct, než jsem už řekla. Rozum mi dal vale." Odfrkla si a vytáhla se na nohy. Procházela se kolem fotek a přejela prstem po jedné z mála, na které jsme byli všichni tři.

„Má tohle budoucnost? Jsi starší..." „Kdyby to bylo opačně a byl Harry ten starší, ptala byste se stejně?" „Ano, jen s tím rozdílem, co bys viděla na starším chlapovi." „Takže vás zajímá, co Harry vidí na mně?" Uchechtla jsem se. Znělo to lehce povrchně, ale přitom jsem chápala, co tím říká.
„Proč jsi nešla na potrat?"

Lapla jsem po dechu a šokovaně na ni pohlédla.

„Určitě jsi to malé neplánovala, proč jsi nešla na potrat a nezůstala v Holmes, se svým přítelem?" „Protože jeho už jsem řadu měsíců nemilovala a po prvotním šoku, že jsem těhotná, mě potrat samozřejmě napadl. Ale někdo mi to rozmluvil a když jsem odešla a pak se Harry narodil, byla jsem vděčná že ho mám. Odešla jsem s tím, že Harry bude živá vzpomínka na jeho tátu, který mi toho dal tolik... Nemáte tušení, jak jsem si často přála být mladší, nebo aby byl Harry starší. Abychom se nemuseli skrývat... Nebyl jen moje pobláznění a nechat si malého, bylo to nejlepší co jsem kdy mohla udělat." „Tos nikdy nelitovala?" „Jen toho, že Harry není s námi. Vím o co jsem ho připravila, jak ho to mrzí a bolí. Že nezažil první krůčky, první zoubek, neslyšel ho žvatlat... Řekl vám, jak se bál že ho malý nepřijme? Že teď možná ano, ale za pár let mu řekne, že s ním nebyl od malinka? Harry i já, chceme malému ty roky vynahradit. Aby si nepamatoval dobu, kdy jeho tatínek tady nebyl, ale měl vzpomínky jen na to, jak má tátu nablízku."

Vytáhla jsem se sama na nohy a zamířila ke knihovničce, kde byly alba. Podala jsem ji to, které zachycovalo Harryho od několika denního miminka po rok a půl.
První zachycená snaha pást koníčky, první posazení se, sbírka fotek o tom, jak se ze zad přetočil na bříško a zpátky. První sezení na nočníku, první stání a držení se pohovky... To vše a mnohem víc bylo uvnitř ukryté.

„Nechci abyste o Harryho přišla, je to váš syn a miluje vás. Nechci po vás, abyste mě milovala, jen mě akceptujte. Alespoň natolik, aby byl Harry šťastný a neměl nás na váš úkor. Nechci, abyste se kvůli mně přestali stýkat. On si nás vybral, chce s námi být a já v posledních týdnech pochopila, že jsem neměla o malém rozhodnout bez něj. Bála jsem se, že Harrymu zničím život, ale řekl mi, že bych mu ho nezničila a vším co pro nás dělá, to dokazuje. Oba chceme dohnat to, co jsme mým rozhodnutím ztratili ale já nechci, aby on ztratil svou rodinu. Vím, jaký to je."

„Ztratila jsi svou rodinu kvůli tomu malému. Toho nelituješ?" „Vybrali si to oni. Já je v našem životě chtěla, stejně jako chci vás. Je to vaše volba, tak jako byla jejich." „Kde je Harry?" „V kuchyni." „Myslím malého." „V pokojíčku." Pousmála jsem se.
„Harry, velký Harry, řekl že se na mě malý těšil..." „Harry mu o vás povídal, jak jste úžasná, jak ho budete mít ráda, jak má tetu, co dnes přijet nemohla, tak se s ní potká jindy... Povídal o tom, jaká jste máma a jaká budete babička. Malý se moc těšil, až vás pozná... Ptal se, proč nemá tatínka, ale nikdy ho nenapadlo se zeptat, proč nemá babičku. Moje kolegyně z Univerzity, mu babičku nahrazuje svým způsobem, ale od doby co ví o vás, je nadšený. Chce vás vzít na hřiště, povídat si s vámi a moc by si přál, abyste mu dnes večer četla pohádku a spala s ním v pokojíku..."

Usmála se a vytáhla si fotku, kde byl malý v dětském bazénku a poprvé se tvářil na chlup stejně rošťácky, jako jeho táta. Seděla jsem za ním, smála jsem se a fotografa nám dělala Maggie.

„Chci si ji nechat, smím?" „Uh, ano...?" „Máš nějakou, kde jste všichni tři? A... Mohla bys zavolat velkého Harryho? Ať zajde pro toho malého, chci ho poznat." „Změnila jste na nás názor?" „Nechci vám stát ve štěstí, nechci přijít o syna a vnuka ani o tebe. Asi mi to bude ještě chvíli trvat, to celé pochopit, ale myslím, že tohle by mohl být první krok. Jen si nejsem jistá, jestli v Holmes-" „Nehodlám se do Holmes vracet, nikdy. Harry s malým k vám klidně jezdit můžou, tak často jak o to budete všichni tři stát, vy tu jste vítaná kdykoliv ale já se tam vrátit nemůžu. Nechci aby to někomu došlo..." Přikývla a s vděkem si vzala fotku, kterou jsme nestihli dát do rámečku.
Seděli jsme v parku, všichni se zmrzlinou, všichni s širokým úsměvem, který donutil k úsměvu i ji.

„Zajdu pro Harryho... Pro toho velkého." Zasmála se, přikývla a já v tichosti opustila obyvák. Honilo se mi toho hlavou příliš ale přesto jsem stačila všimnout, jak se dveře kuchyně přivřeli.

„Šmíroval jsi." Vešla jsem do kuchyně a Harry se tvářil všelijak. Postavil hrníček na linku a dvěma kroky byl u mě. 

******************************************
♥♥♥