Desire

~17~

No a zase z toho bude slaďárna, očividně =D ♥
***************************************************

Hayley

Slyším se, jak sténám slastí. Rozum to odmítá akceptovat. Kdesi v mozku, někde v křeči, piští hlásek, že je to špatný. Co to k sakru dělám, proč to dělám. Jestli jsem se zbláznila. Jenže vůle toto utnout není.
Dochází mi, že se mi to líbí a chci to. Nechci přestat, i když se mě jakási zhroucená, racionální část, snaží přesvědčit o opaku.
Říkám ne, prosím, žadoním, ale reakce si protiřečí. Dotýkám se ho, oplácím mu polibky, sténám, cítím svou i jeho nadrženost. Tělem mi prostupuje čirá touha. Jeho rozkrok, otírající se o můj naznačuje, že se nemá za co stydět.

Všechno co udělá je... Dokonalé? Každý dotek, pohyb, polibek... Jazykem mapuje můj krk, tiše sám několikrát zavzdychá. Něžně mi ho okusuje, tiskne se ke mně, poslední zbytečky racionality jsou zadupány.

Snaha to utnout vyšla vniveč, sedím na stole, drtím prsty hranu stolu a myšlení aktuálně bolí. Vzdychá, přivádí mi rozkoš, tlukot hodin je utlumený. Vím, že zbývají poslední minuty, musíme přestat. Nemůžeme pokračovat, ne teď.
Vím, že jsem mu to už šeptala, že ne, ne tady, ne teď... Marně... Nechce přestat. Zasténám hlasitěji. K pohybům ruky v mém klíně přidal svoje ústa na prsu.
Je něžný, opatrný a přitom divoký. Vážně je tohle, sotva dvacetiletý kluk? Kolik měl holek? Znovu zasténám.
Všechno co dělá, je vzrušující, dokonalé, uspokojující.

Kolik zbývá? Posledních pět minut odhadem. Násilím ho odstrčím. Oblast jeho rozkroku je napěchovaná, očividně trpí.
Věnuje mi zubožený pohled a polibek, ho překvapí.
Vystrkám ho ven, musím se uklidnit. Za chvíli tu bude Nathan s Michelle, potřebuju se urgentně uklidnit. Nikdo nesmí nic poznat!

V zrcadle se kontroluji, rtěnka není poničená, vlasy rozpustím a znovu smotám do drdolu. Prostorem řve zvonek. Za pár minut ne-li vteřin se tu objeví jeden nebo druhý.
Seberu tričko, hodím ho na topení a zapřu se o stůl, kde jsem ještě před pár vteřinami seděla. Prostorem se vznáší Harryho parfém, vzduch je vydýchaný. Rozrazím okno a zhluboka se nadechnu.
Až teď se dostavuje zpět logické myšlení.
Zírám do odrazu zrcadla a dochází mi, co jsem udělal. K čemu jsem svolila. Tiše zakňourám, vibrující mobil, mě vyděsí.

Connor, hlásí písmenka. Nemůžu mu to zvednout, jsem udýchaná, jako kdybych zaběhla maraton.
Vklouznu za stůl, přitisknu se k topení a natáhnu se třesoucími prsty po testech. Písmenka splývají, hlavou se mi honí proběhlé minuty. Cítím jeho doteky, rty, slyším jak vzdychal... „Ježiši!"

„Co je?" Ani jsem nepostřehla, že se dveře otevřely a v nich se zubil Nathan. „Co? Ále nic... Opravuju testy..." „Styles?" Přitáhne si Harryho test, ani mi nedošlo že to je jeho. „Je to zmetek... Líbí se mi tvůj přístup, vím, blbej zemák. Ale taky je nenechám prolézt zadarmo. Tentokrát už jsem poučen. Kdes vzala košili?" Zamává mi klíči na řetízku, připnutém na džínech. Uchechtnutí, souhlasné přikývnutí, vykoktání že se stavil během mého volna Connor a nechal mi ji tady.
Vzápětí přichází Michelle. Ihned zavírá okno, remcá že je zima. Jenže já mám pocit, že shořím.

Jakmile zazvoní, horko těžko se vytáhnu na nohy a mířím za třeťáky. Nechávám je vlastnímu osudu, zadala jsem práci a netrpělivě pod stolem poklepávám do mobilu.

„Kdy a kde? Potřebuju to a ty taky... Nebo mi po tomhle, cos předvedla, budeš tvrdit ať tě nechám na pokoji? Byla jsi víc než spokojená, cítil jsem to a bylo to dokonalý. Jenže rukou mi to teď už stačit nebude. Chci tě na sobě, kočičko. Chci tě šukat, chci slyšet jak sténáš a vím, že chceš abych tě ošukal. Mít teď víc času... Vzal bych si tě na tom stole."