Desire

~33~

Hayley

Budím se krátce po poledni, zahanbenost nahradí pobavení; roztáhnuli si pohovku a oba mají půlnoc...
Domem se line vůně nějakého jídla, ve dřezu je hromada špinavého nádobí a na sporáku je pánev s masovou směsí s rýží. Na lince leží návod k myčce, kde ho Harry našel sama netuším. Někam jsem ho založila a za pár minut zjišťuji, že myčka vypověděla službu. Krucinál...!
V rychlosti jsem se najedla, umyla nádobí a v tichosti sbírám nepořádek vytvořený z hraček po obyváku.
Nutnost pořídit několik jejich spících fotek je nezbytná. S úsměvem si sedám na kraj pohovky, měním pohádku za normální film a další dvě hodiny narušuje jen zvuk televize.

„Ale heleme se, kdopak se nám to vzbudil." Ozve se zastřený chraplák, když film končí.

„Ahoj." Skláním se, potlačím vypísknutí; stáhl mě do objetí a pevně sevřel. Zabořil mi obličej do hrudníku a spokojeně zavrčel.
„Copak?" Vpletla jsem mu prsty do vlasů, znovu zavrčel, stisk zesílil. „Nic, jen si tohle užívám." „Já taky." Zvedl hlavu, pobaveně se usmál a nalehl. Omotala jsem mu nohy kolem boků a stiskla.
„Brzdi krásko, maličký je hned vedle." „Jde vidět, na co hned myslíš. Tohle je naprosto nevinné." „Kecko!" Skousl mi bradu a znovu se mi uvelebil na prsou.
„Jedla jsi? Malej si spokojeně pomlaskával, zjevně se mi to povedlo. Hrdinsky se usmívá, aneb ego up.

Ještě slabých dvacet minut tichého rozhovoru, který narušovalo spokojené oddechování malého. Usmíval se ze spánku, tvářičku natočenou k nám a spokojeně se uculoval.
A naše debata, ve mně evokovala právoplatné rodiče, řešící rodinné záležitosti, se vším všudy. Od dohodnutí, že zítra zavoláme opraváře na myčku, pokud to nepůjde koupí se nová, až po to co bude k večeři. Harryho oběd bychom mohli nechat ještě na zítřek a jakmile se najíme a když do té doby přijde opravář, pokud teda budeme mít štěstí, si zajedeme do vedlejšího městečka na výlet do maličké Zoo s domácími zvířaty.

Líné vydechnutí, pak protáhnutí a na Harryho záda dopadne maličké tělíčko. „Ahoj maminko!" „Ahoj miláčku, vyspinkaný?" „Jo, co budem dělat, Harry? Půjdem ven, když je mamka vzhůru?" „Najíš se a půjdeme. Do parku, hm?" „Jo!"
„Lež, nachystám mu jídlo." Zašeptá mi Harry do úst a nenápadně, aby to malý neviděl, mě políbí.
„Nemůže ten venek počkat?" „Proč? Nechce se ti?" „Chce. Ale vrátíme se zase až k večeru a malý odpadne. Chci mu to říct, nebo sis to rozmyslel?" „Nerozmyslel!" Zavrčí a zvedne se na nohy.
Zmizí v kuchyni a já s teatrálním protočením panenek, mířím za ní.
„Kdepak, dokoukej pohádku." Zachytím malého, když se rozhodne přidat. „Tu můžu i papat?" „Výjimečně. Za chvilku ti to přinesu. Ani na krok do kuchyně, kapiš to?" „Kapiš to." Zakření se Harry a spokojeně se zavrtá do polštáře.

„Vztekloune." Odfrknutí, mikrovlnka zapípala a Harry vytáhl hrníček s kakaem. „Dám mu ty vafle, jo? S marmeládou?" „Jo." Vyhoupla jsem se na linku a čekala, jestli promluví.
Namazal mřížky a pak zlostně hodil nožem do dřezu.

„Nerozmyslel jsem si to! Jsem rád, že ani ty ne. Ale než jsem usnul, když on vytuhl... Přemýšlel jsem na tím a mám strach." „Cože? Čeho se bojíš?" „Že mě nebude chtít." „Cože? Harry...?"
„Vím, co jsem ti řekl i co mi řekl on. Nemusí mi říkat „táto" hned teď... Je malej, hlavička mu to nepobere. Ale třeba za rok nebo dva, už to bude jiné. A já se pak zblázním, až mi řekne „tati" ale teď... Je skvělej, miluju ho.
Jen mám strach, že se nějak zprčí. Jedna věc je, že mě chce za tátu ale ta druhá... Nerozumím jeho hlavičce, co když se to v ní pomotá a bude naštvaný, že jsem tady nebyl předtím ale až teď..." Opře se o linku naproti mně a skloní hlavu.
„Mám strach, že mě ve svým životě nebude chtít, protože se bude cítit naštvaný. A že pak přijdu i o tebe. Že když to on nepřijme tak mě ve svým životě ty chtít nebudeš, kvůli němu. A chápal bych to, kdybys mě poslala pryč. Volit si mezi mnou a ním... To bych po tobě nemohl chtít-" „Už jsi skončil?" Skočila jsem mu do řeči a zamířila k němu.