Desire

~16~

Pokud by se někdo mohl cítit pohoršený, poprosím tuto kapitolu přeskočit a zcela ji ignorovat :o) 
***************************************

Harry

„Takže to platí?" Ujišťuju se ve čtvrtek večer, pro jistotu. Návrh, že když máme na desátou a můžeme toho využít, je úsměvný, ale těším se. Plán je jasný, ukecat školníka ať nás pustí do tělocvičny. Vyblbneme se, zacvičíme si... Procvičíme si střely na branku, přihrávky... Naslibujeme hory doly černej les, že se nám přece nic nestane.
Sraz klasicky v osm před školou.

Hromadné ujišťování kluků že dorazí.
Za deset minut osm stepuju na značkách, nikde ani noha. Zbytek školy za chvíli začíná, poslední trousící se spolužáci, co sprintují, aby nedošli pozdě do třídy...

„Pánové? Máme půlnoc, co, princezny..."

Nic, skupinový chat je mrtvý. No fajn, mohl jsem to čekat, taky bych si přispal. Tohle byl ale nápad Louise a nebyl špatnej. Tak nic, nějak se zabavím. Minimálně ukecám školníka sám, ať mě pustí do tělocvičny, dám si sám do těla.

Cestou ke školníkovi mrkám na nástěnku, kde visí změny. V duchu zařvu, zírám na jméno Hayley, u kterého je poznámka, že její prváci jsou nachcípaní a pět dětí, je odesláno do druhé třídy. Střelím pohledem na hodinky, osm hodin a pět minut. Krásný!
Vyběhnu do patra a fofrem zajíždím za sloup. Kolem se prožene němčinářka, ani si mě nevšimne a spěchá do kabinetu. Se stejnou energií z něj vyletí, počkám až zmizí za rohem a vykouknu. Nikde ani noha a dveře do kabinetu slasti jsou pootevřené.

Tohle snad musí být osud.

Měsíc se mi vyhýbá a teď dostanu takovou příležitost. Určitě je tam a nepochybně sama. Smitha jsem slyšel až na chodbu, jak cosi krákorá o Africe.

„Ahoj." Střetli jsme se ve dveřích, leknutím nadskočila a vyděšeně se na mě podívala. Potlačil jsem smích a protáhl se dovnitř.
„Odpadla ti hodina? Paráda ne? A já mám až na desátou. Máš na mě čas?" Opřel jsem se o dveře a jen si ji tiše prohlížel.
Dala se ždímat; džíny měla nasáklé vodou, posunula si stůl k topení a očividně se nahřívala. Z bundy na věšáku ještě teď odkapávala voda a s mírným potěšením jsem si všímal, že bílé tričko má promáčené.
Vlasy měla smotané do drdolu, byla precizně nalíčená a při pohledu na rudou rtěnku, jsem myslel jen na to, jestli je slíbatelná a jestli mi zanechá na penisu obtisk.

„Co tu děláš?" Překříží ruce na hrudníku, přesně v tom místě tričko prosvítá nejvíc.
„Tady v kabinetu, nebo ve škole?" „Oboje?" „Byl jsem domluvenej s kluky, paní profesorko, že se tu sejdeme a ukecáme školníka, ať nás pustí do tělocvičny. Bohužel, nebo bohudík, kluci mají půlnoc a já si dole všiml, že ti odpadla hodina. Tak jsem si říkal, že se stavím. Ruším?" „Ano."
„A co děláš?" „Opravuju testy tvé třídy. Harry, o tom tykání jsem to snad řekla jasně." „Jo, ve třídě to dodržuju. Tohle je, dejme tomu, neutrální půda?" „Na pozemku školy. Odejdi. Prosím." „Ne." „Harry, to co se stalo... Nemělo se to stát. Chci-chci ti vlastně trochu poděkovat. Že sis to nechal pro sebe, ale byla to... Hloupost. Rozumíš?" „Nebyla to hloupost, bylo to krásný, nebo ne?"

Uhnula pohledem, já se zaculil.

„Viděla jsem tě s Emily. Sluší vám to." „Cože? Nechodím s ní." Uchechtnu se. „Jen jsem si chtěl zašukat a musím uznat, že nic moc. Spíš nic než moc. Prkno, co se naučilo hekat z porna. Tvoje stenání se s tímhle nedá srovnávat." „Harry..." Semkla víčka, v gestu zoufalství.
Její chyba.
Když znovu oči otevřela, lekla se. Stál jsem před ní, a jediným pohybem ji k sobě přitiskl. Narazila mi do těla, zachytil jsem ji za tvář a sklonil se.