Desire

~22~

Harry

S pitomým úsměvem se válím v posteli, chuť spát odezněla kompletně, stejně jako snaha se něco naučit. Teď už to prostě nepůjde.
Myslím jen na to jedno, na to co s ní dělám, na to, jak je se mnou v mé náruči.

Nelhal jsem ji. Přišlo mi to paradoxní, jeden sex a já si byl poprvé na sto procent jistý tím, co cítím.

Zamiloval jsem se.

Bylo to divný, šílený, skoro až absurdní. Nečekal jsem to. Rozhodně ne po prvním sexu, bez toho aniž bych ji poznal, jaká je v běžným životě. Jenže mě k tomu stačil prostě jen ten sex, to jaká byla přitom i po tom, pár zpráv a to, jak se prezentovala ve třídě.
Přišlo to náhle, nevím přesně v jaký moment ale nemohl jsem se tomu bránit a nebyla to jen chvilková slabost. Pořád jsem to cítil.

Kdykoliv pomyslím na toho vola, co mu patří, mám chuť ho zabít. Závidím mu, žárlím na něj. Má na ni práva, které jsem mu sice ukradl, ale za ním se vrací, s ním bude spát v jedné posteli...

A to, jak se ona změnila? Jak zcela otočila? Jak mi psala... Něco mi našeptávalo, že ani pro ni to není jen úlet. Nemusela mi říct, že mě miluje, nemohl jsem to po ní chtít... Ale jak mě líbala? Jak se mě dotýkala...
V ten moment byly všechny záporný fakty, proč spolu nebýt zapomenuty.

A teď, sere mě pomyšlení, že jí není dobře a je sama. Kdyby se nevracel dnes, riskl bych to. Stavil bych se k ní... Jen abych věděl, že je v pořádku.

„Ruce máš za hlavou, svázané, chci tě potrápit a vím, že pokud bych tě neomezil, byl bych za chvíli na zádech já a užíval si, jak jsi na mně. Líbáme se, dotýkám se tě, všude.
Stačí pár polibků, par minut a ty jsi roztoužená. Prohýbáš se pode mnou, šeptáš mi, ať tě ošukám. Chci to, moc. Protože ve chvíli, kdy sis na mě poprvé sedla a já cítil jen to horko, jak jsi úzká a kvůli mně mokrá...
Místo toho, abych splnil po čem toužíš, zavážu ti oči. Nevíš, co přijde vzápětí... A to tě vzrušuje. Hladím tě po těle, líbám tě. Rty, krk, ňadra... Sténáš, prosíš, slibuješ... Zakřičíš. Uspokojuju tě rukou, začínáš šílet, cítíš jen moje rty, jak ti kloužou po těle. Další výkřik slasti. Držím tě za boky, prsty nahradím jazykem. Dělám ti to a dělám to dobře, šílíš. Znovu ruku zapojím, přitom tě druhou hladím po prsou... Moje nadrženost je na maximu, cítíš jak se matrace kolem tebe prohne. Nemáš nejmenší tušení, co přijde. Chceš abych ti sundat šátek, jenže místo toho, tě donutím mi kouřit.
Předvádíš mi deep, šukám tu tvou malou, dokonalou pusu. Nebráníš se, líbí se ti, jak to dělám. A já si to užívám na maximum. Tvrdě, drsně, pořád hluboko a ty se nebráníš. Nemůžeš a nechceš.

Pořád mám pokračovat?"

„Budu zvrácenější víc jak ty, když řeknu že ano?"

„Ne, nebudeš♥"

Potlačím škleb, nechci dát do textu vše, co a jak s ní chci dělat. Chci ji to předvést, jenže teď jiná možnost není a vzrušuje mě pomyšlení, že je vzrušená kvůli slovům a ne činům.
Zní to povrchně, ale doufám, že v pondělí... Že zůstane se mnou, a já dostanu všechno, co budu chtít.
Upsal bych se ďáblu, za víkend s ní mimo městečko. Noci strávené v posteli, a přes den jí dokázat, že nejsem jenom nadržené prase, co chce sex. Jít s ní jen tak ven, vzít ji za ruku, obejmout, dát pusu...
Nutkavou touhu, ji říct že za chvíli jsem ze školy venku a pak nám nikdo nic nemůže, zaženu na poslední chvíli. Stejně tak jako návrh, ať se s tím volem rozejde.

„Naplním ti pusu, jsi spokojená. Podle toho, cos mi předvedla včera, ti chutnám. Polkneš, dám ti pusu a znovu se zaměřím na tebe a tvoje potřeby. První orgasmus, druhý... Ničím tě rukou, jazykem...
Škádlím slovy o tom, jestli chceš šukat. Jestli mě chceš cítit a být pode mnou. Šeptám ti, jak tě chci tvrdě ojet, protože tak to máš ráda. Šeptáš mi do rtů, jak to chceš. A chceš se dívat. Jenže to ti nedovolím. Je to pak intenzivnější. Stejně tak ti neuvolním ruce. Jsi bezbranná a já si to užívám.
Zakřičíš mi do rtů. Vzpamatovala jsi se z druhého orgasmu a znovu ti ubližuju rukou. Sám si přitom honím, mumlu ti do rtů, jak jsem tvrdej a nadrženej. Prosíš, ať nás netrápím a ošukám tě. Místo toho mě máš znovu v puse. Ale tentokrát ti nedovolím mně udělat.
Už sám potřebuju sex, lekneš se. Cítíš jak ti chytám nohu za kotník, kolem něj se ti utáhne další látka.
Máš strach, nevíš co přijde teď. Druhou nohu ti jen chytím  rukou a pomalu do tebe zasunu. Zasténáš, tohle chceš celou dobu. Pár něžných přiražení, tiché, slastné steny. Zakřičíš. Přirazím tvrdě, zas a znovu. Každý přirazení je tvrdší než to předchozí."

Uchechtnu se, ne, fakt nejsem prase... Vzpomínka na holku ze třeťáku, co mě tak moc chtěla... Hrdinka, jak to má ráda tvrdě a chce být přitom svázaná. Byl jsem pro ni prase a to jsem ji neojel tak, jak jsem to plánoval s Hayley. S ní jsem to mohl dělat tak, jak jsem opravdu chtěl.

„Měli bychom to ukončit."

„Proč? Jsem prase, hm?"

„Ne. Chci to. Proto to musíme utnout. Jinak budu přemýšlet, jak se s tebou dnes setkat."

„Chtěl bych."

„A právě proto... Můžeš chybět na fotbale v pondělí?"

„Čistě teoreticky jo, ale musíš mi udělat alibi. Doučování, krásko?"

„Po výuce v kabinetě?"

„Ne, po výuce ano. Ale ne vše v kabinetě. Mám plán, souhlasíš?"

„Jaký?"

„Uvidíš. Bude to zcela mimo a slibuju, že nás nikdo neuvidí."

„Dobře."

Překvapí mě, že souhlasí, nadrženost je mocná zbraň. Najedu na stránky motelů v okolí. Uznávám, nic moc, ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy.
Somerford, círka deset minut od Holmes. Zašitej motel před výpadovkou... Podle fotek pěkný, recenze fajnový. Dle popisu slibující to, co hledám.
Jen abych zkontroloval co dělá máma se ségrou, vylezu z pokoje. Všude ticho, na ledničce vzkaz že šly ven.

„Vydrž krásko, hned ti napíšu."

Nadatluju zprávu a vytáčím číslo motelu. Po hlasu příjemná ženská, a jakmile se zeptám, jestli je možné ubytování jen na několik hodin, hlásek se z rozverného tónu, změní na diskrétní.
Samozřejmě, záleží pouze na nás, jak dlouho tam chceme být. Od hodin klidně po dny. Cenovou sazbu nemají zveřejněnou, řekne mi to teď.
Končíme ve tři, počítám...
„Od čtyř hodin do sedmi." „Zajisté. Poznačím si. Jméno?" „Uhm." „Nemusíte mi říkat pravé, doklady po vás nechci. Popřípadě si můžeme určit heslo, kterým mi řeknete, kdo jste a co si žádáte." „Tak tím pádem infinity." „Výborně, a platba? Na místě, nebo kartou ihned?" „Ihned. Číslo účtu?"
Diktuje, loučí se s dodatkem, že se nemusím bát, vše je diskrétní a dbají na soukromí klientů. No to se teprve uvidí.

„Jsi pořád sama?"

„Ano."

Opět telefon na uchu, pro jistotu zůstávám dole a nenápadně šmíruju zpoza záclony, jestli se Sherlock s Watsonem nevrací.

„Ahoj." Zvedla mi to ihned. Zní unaveně, ale přesto spokojeně.

„Ahoj... Jak ti je, kočičko?" „Po tom, co jsi mi psal? Jak bys řekl?" „Že bys to chtěla teď hned a okamžitě, protože po takovém milování, by se ti hned ulevilo?" „Je to všechno, jen ne milování." Směje se. Sám se uculím.
„A máš ráda jen milování? Něžné, pomalé... Hm?" „I takové dny jsou. A ty? Umíš to tak?" „Stačí jen říct, ať ti napíšu nebo řeknu cokoliv, neudělal bych nic, co bys nechtěla. Nechci ti ublížit." „Já vím... A o to víc, to všechno chci. Co děláš? A kde jsi? Nebude odposlech, když si tě včera dobíraly?" „Doma a máma s Gemm nejsou doma... A až si s tebou nebudu moc psát ani volat, budu se snažit naučit fráninu. Z čeho píšeme, paní profesorko? Pomoz mi, hm?"

Další hodina s ní na uchu. Škádlíme se, vzápětí jsme vážní a povídáme si o všem kromě sexu a pak zase nanovo. Užívám si ten pocit, a když mi najednou hlesne do telefonu, že už končí, pocítím nápor vzteku.

„Vrátil se..." „Prosím, ne. Harry..." „Já vím! Já to chápu... Večer ti napíšu, na dobrou noc, můžu?" „Musíš." Slyším, jak ho zdraví. Slyším jeho hlas... Kurva! Ani jsem ho neviděl, a nenávidím ho.
„Dobře Michelle, napíšu ti zítra, jak mi je. Díky za zavolání, měj se." Ušklíbnu se, típne mi to.

Lhářka malá. 

Moje?

*************************************
Myslím Apolenko, že mě znáte moc dobře na to, abyste věděly, jak to celé skončí :o) ♥♥♥