Desire

~9~

Hayley

Nemohla jsem usnout. Převalovala jsem se a když už jsem zadřímala, probouzela se vzápětí zpocená, vyděšená. Harry mi lezl do snů a zas a znovu, se mi přehrávala scéna ze třídy. Jenže nekončila tak, jak v realitě... Ve snu se to zvrhlo, a to bylo to, co mě děsilo a probouzelo.
A když už jsem nespala, neustále mi na mysl přicházely jeho zprávy... Ve čtyři jsem to vzdala.
Zavřela jsem se do koupelny, naložila se do vany a snažila se na nic nemyslet. Šlo to obtížně, ale šlo.

Krátce po šesté došla další zpráva. S šokem jsem si ji četla, pořád dokola. A marně přemýšlela.

Co mám s tímhle dělat? Jak to vyřešit... Tohle nejde, nemůže si to dovolovat... Pořídila jsem si screenshoty zpráv a s žaludkem jako na vodě snídala.

Mám jít za ředitelem? Nebo jeho obejít a ukázat ty zprávy Harryho rodičům? Že to nechci řešit s vedením, ale ať si tohle se synem vyřeší spolu? Měla bych to říct Connorovi? Zabil by ho...

K mému překvapení, když se blížím ke třídě je hluk mírnější, všichni jsou na svých místech, až na Brada. Ten mi ještě večer posílal omluvenku, že mi ji zapomněl dát, musí k lékaři. Nezbytná ranní administrativa, snaha se na Harryho nepodívat a věnovat se jen výkladu.
Před očima mám stále jeho pobavený úsměv, když jsem vešla a mimoděk zrudla.

„Máte na mě chvilku?" Dvouhodinovka skončila, děti souhlasily že pojedeme přes přestávku a já teď spěchala do kabinetu. Harryho pohled jsem cítila celou dobu, doslova mě jím propaloval. Když jsem za sebou chtěla zabouchnout, něco tomu zabránilo. S neskrývaným šokem jsem hleděla do jeho tváře.

Prvotní slušné vystupování nahradí opět drzost. Už lituju, že jsme jeli přes přestávku. V kabinetu jsem byla sama a nikde ani živáčka na chodbách.
„Nebo spíš, máš na mě chvilku, viď? Ahoj, kočičko." Protáhl se dovnitř a zabouchl dveře.

„Odejdi." „Nebo co? Budeš křičet?" „Harry! Nemám absolutně nejmenší tušení, o co se to snažíš. Zařaď zpátečku dřív, než to začnu řešit. Tohle není vhodný, a ani v nejmenším-" Sykla jsem. Svou chybou jsem před ním couvala, až jsem narazila do hrany stolu. Bez rozpaků stál přede mnou, já najednou seděla na stole. Zachytil mě za nohy a dal si je kolem pasu. Pravačku mi protáhl za záda a přirazil k sobě.
„Přestaň!" Snaha zakřičet nevyšla, bylo to jen jakési zašeptání. Hleděla jsem na odhalenou hruď, v polorozepnuté košili. Houpal se mu tam křížek, byl potetovaný. Kolem se vznášel jeho parfém, slyšela jsem samu sebe, jak prudce oddechuju.

Dlaň z mých zad sjela a najednou mě držel za čelist. Skousl si ret a sklonil se. Cítila jsem z něj mentol, cigarety...

„Neodpověděla jsi mi na zprávy." „Vypadni." Zašeptala jsem, tentokrát už záměrně, se zoufalým podtónem. „Ne. Chci odpovědi." „Harry!" Zalomil mi krk dozadu a zasténání jsem se nedokázala ubránit.
Na krku jsem cítila jeho rty. Zachrčel, přitiskl se silněji a další zasténání na sebe nenechalo dlouho čekat. Zakousl se mi bolestivě do krku, pak ono místečko přejel jazykem a něžně políbil.
„Večer se díky tomuto, znovu udělám. Co ty? Budeš myslet na mě, až tě bude šukat?" „Pře-přestaň!" „Tak křič, zavolej si pomoc. Že tě obtěžuju, hm?" Vypískla jsem, vytáhl mě na sebe a do zad mě tlačila zeď.
„Nebo mi řekni, co chci vědět a vypadnu." „Co si o sobě myslíš?! Co si myslíš, že děláš?!" „Co si o sobě myslím? Jen to nejhorší. A co si myslím, že dělám? Kotě, způsobuju ti mokrý kalhotky. Jestli teda nějaký vůbec máš." Na zadku jsem ucítila jeho dlaň, plácl a pak mi ho stiskl.
„Prosím! Přestaň!" „Nechci. Chci to. A ty taky. Proč se nebráníš, hm?" Zapřela jsem se mu dlaněmi o ramena, tiše se rozesmál a střelil pohledem k hodinám.
„Odpověz mi, nemáme moc času." „Nic ti neřeknu." „Jak myslíš..." Zakňourala jsem a znovu cítila jeho rty na krku.
Něžně mě na něj líbal, vzápětí kousal, olizoval... Najednou mi došlo, že mě drží jen jednou rukou. Zasténání mi proniklo z úst. Přisál se mi na krk, a přitom mi stiskl ňadro v dlani.
„Proč sténáš, když to nechceš?" „Prosím!" „Jo, budeš prosit, až tě budu šukat. Budeš prosit o víc!"

Na tisíc petard, mi vybouchlo v hlavě. Jeho rty se přitiskly na moje a v ústech jsem cítila jeho jazyk. Naprosto bezmyšlenkovitě, jsem mu začala polibky oplácet. Zavrčel a opět jsem byla na stole. Rozepl mi košili a odhalil ňadra.

„Pěkná podprsenka, koťátko. I to, co je v ní." Zamumlal, znovu mě začal líbat a konečky prstů mě lechtal na pokožce prsou.
„Dost! Přestaň! Tohle-tohle nejde. Nemůžeš..." Odtáhla jsem se od něj, tiskl se na mě, cítila jsem jeho rozkrok a... Tohle nejde!
„Nelíbí se ti, co cítíš?" „Odejdi. Prosím." „Ne! Nechceš abych odešel, líbí se ti to." Zavrčí a znovu se skloní.
„Chceš abych tě ošukal, nebo se pletu?" „Harry...!" „Přesně tak, zoufale, budeš vzdychat moje jméno." Šokovaně jsem na něj pohlédla. Navedl si mou ruku na rozkrok a já, naprosto bezmyšlenkovitě, stiskla to, co se ukrývalo pod džínsy. Zachrčel spokojeností a usmál se.„Zašukala sis včera?" „Ne." „Proč? Nechtěla jsi?" Hladí mě palcem po čelisti, přivírá oči. Stále mám v dlani jeho chloubu, ukrytou pod oblečením. Je to špatný, tak strašně špatný, ale... Slyším se, jak odpovídám.
„Není doma." „Kde je? Proč nechal takovou princeznu samotnou, hm?" „Je-je v nemocnici." „To je dobře." „Cože?" „Vadí mi představa, že tě šuká." „Přestaň! Je-je to můj přítel a já jsem tvoje profesorka, tvoje třídní! Odejdi Harry, a zapomeneme na to. Nebudu to s nikým řešit, ani to, cos mi psal. Je to jen klukovina a -" Stáhl mě ze stolu, narazil na něj na odhaleném hrudníku mě zastudila studená deska stolu.

Sykla jsem. Na zadek mi dopadla jeho dlaň, přitiskl se mi na něj a přirazil. Znovu jsem zasténala, pásek mi najednou povolil a během vteřiny, mi stáhl džíny.
Zamručel, snad spokojeností tím, co vidí, a stiskl v dlaních odhalený zadek. Zatajil se mi dech.„Moc pěkný...!" Ozvalo se mi nad hlavou, přitiskl se a stiskl mi boky. „Pořád mi budeš říkat, ať vypadnu, nebo nahlas přiznáš, že mě chceš?"
„Harry, tohle nejde, musíme přestat." „My? Musíme? Takže množný číslo... To se mi vážně líbí, ale nutí mě to tím pádem nepřestat." „Musíš! Krucinál!" Z posledních zbytků jakéhosi racionálního uvažování, se mi povedlo nazvednout a obrátit se čelem k němu.
„Jsi můj student! Ještě kluk...! Zbláznil ses?! Jsem starší, jsem tvoje třídní a nejsem sama!" „Ještě kluk? Pozor na pusu, holčičko, nejsem jenom malej kluk a rád ti to předvedu. A že seš starší, no a? To, že jsi moje třídní je mi volný, stejně jako to že jsi zadaná. Očividně ho tak moc nemiluješ, hm, když mi tohle dovolíš. A kecy, že se nemůžeš bránit si nech. Kdybys to nechtěla, tak tohle neděláme." „Co -" Začal mě líbat, dlaní přejížděl od krku přes prsa na boky a zase zpátky. Tlačil mě na hranu stolu, dával si záležet, abych jeho vzrušení pořádně cítila.

Když se odtáhl, marně jsem přemýšlela co říct. Povýšenost, arogance, drzost... Opět mu to plálo z očí, ale tentokrát, k mému překvapení, tam byl i jakýsi náznak něhy. Ticho pročíslo zvonění z chodby. Sjel pohledem k hodinám a ušklíbl se.

„S těmi referáty... Snažím se, tak doufám, že to oceníš. Kočičko." Vtiskl mi pusu a nechal se odstrčit.
S bušícím srdcem jsem se upravovala, stejně jako on. Do zámku zajel vzápětí klíč, odstrčila jsem ho dál a střelila pohledem ke dveřím.
„Harry?!" „Dobrej." Ušklíbl se Harry na Smitha a věnoval mi pohled. „Díky za konzultaci, paní profesorko. Na shledanou." „Na shledanou."
Zmizel a když zavíral dveře, věnoval mi drzý škleb. Obrátila jsem se zády ke dveřím a pitomý úsměv, vyskočil zcela samovolně.

„Co chtěl konzultovat? Zrovna on..." „Má mít na zítra referát, tak se přišel zeptat..."