Desire

~12~

Harry

Zbytek školy jde těžce mimo mě. Ostatně, jako vždy, ale teď mám plnou hlavu Hayley a toho, co se stalo v kabinetu.
Uff, probouzí se ve mně nadrženost, jen na to pomyslím...! V uších mi zní, jak sténala, na rtech a v ústech cítím chuť jejich. Z toho, jak jsem se na ni tiskl, cítím na své košili její parfém... Pořád cítím tlak její prdelky, na mým rozkroku...
Měl bych začít myslet zase na něco smutnýho... Zapluli jsme do třídy, kolem mě se motá Tamara. Mumlá, jestli si nezopakujeme naše setkání na konci prváku. Jo, bylo to fajn, ale moje požadavky na holky, se očividně zvedly v posledních minutách.
Nelákalo mě, ošukat stejně starou, nebo mladší holku. Chci Hayley... Přímo to potřebuju.

Se smíchem ji odmítám, pak poslouchám kecy kluků, jestli si tak věřím, abych ohnul paní profesorku, že odmítám nabídku. Krčím rameny, pobaveně se šklebím, kdo ví, že... Ale ve skrytu duše vím, že to tak skončí.
Jen nebudu takovej idiot, jako Liam, abych to vyzvonil na první dobrou. Na druhou stranu, kdyby se neožral, asi by to taky neřekl.
Když mu došlo, že to opravdu víme a že nám to přiznal, museli jsme přísahat, že se to dál nedostane. Měl stejný obavy jako já o Hayley; zničená kariéra, záznam, ostuda. Nehledě na to, že měli společnou i další věc; obě měli vztah. A určitě by ti jejich nerozdýchali, že se nechali ošukat svými studenty.

Po hodině jsem zahlédl Hayley. Tvářila se zoufale, skoro až zuboženě. Během kouřové pauzy jsem naťukal zprávu a upřímně doufal, že na toto odpoví. Po dvaceti minutách ani čárka...
Informace o obnovení obědů se setká s nadšením, v jídelně se rozhlížím, jestli ji někde nezahlédnu.
Mobil u sebe v naší třídě nepoužívala, třeba ani neví, že jsem jí psal... Nehledě na to, že ji chci vidět. Třeba budu mít možnost, se jí dotknout... Shit! Mrtvý koťátka, mrtvý koťátka...!

„Zvonilo, pánové. Do třídy." Otočil jsem se po hlase a drze se pousmál. Zpucovala Zayna, ale na mě se ani nepodívala a najednou ji mám v náručí. V duchu Liamovi děkuju, hodil mi ji de facto do náruče. Na druhou stranu, kdybych tam nestál, asi by se zranila o topení...

„Dobrý?" Sklonil jsem se a netrpělivě čekal na odpověď. Hraje si na hrdinku, tvrdí že ano, ale mrkáním zažene slzičky. Praštila se dost i o mě.
„Psal jsem ti." Zašeptám, slzičky jsou rázem pryč a ona stejně tiše zamumlá, ať sklapnu. Uteče mi z náruče a práskne za sebou dveřmi vedlejší třídy.

Je po škole, s nasraností poslouchám kluky, jak si plánují že po trenálu půjdou na pivo. Remcám, že co nějaká solidarita, alespoň by mohli přede mnou držet hubu, když jim mám svým zítřejším výkonem zachránit prdel na třídních schůzkách.
Upřímně, sám jsem nervní, s jakou dojde máma ze školy. Jasně, určitě jí neřekne, jaký je její synáček nadržený hovado, ale...
Kluci se pobaveně chechtají, mít zítra někdo z nich ty referáty, budu stejná svině jako teď oni. Nemůžu nic namítat, mají pravdu.

Překvapeně se dívám na Hayley, v duchu jsem si maloval, jak si s kluky zapálím a vrátím se ještě do školy. Zajdu za ní a vysvětlím ji, že by na zprávy měla odpovídat. Jenže mám smůlu, je už dávno venku, pár metrů od školy. Jakmile se naše pohledy střetnou, otočí hlavu a natáhne krok.

Kurva! Do hajzlu!

S nasraným výrazem se ploužím v bandě na trenál, trenér nás cepuje a když skončíme, vidím to jen na postel. Co si budeme, určité milé činnosti v posteli... Na to bych výkon ještě měl, ale na školu...

„Gemm, prosím!" Znovu, potupně se vracím k ségře.
Když jsem přišel poprvé, hodila po mně nějakou brožurku, že základy frániny pro základku. Moc mi to nepomohlo, jen mi to ukázalo, že z frániny fakt nic neumím. Pár slovíček, nadávek, ale z toho referát neudělám...
„Mám teď svoje starosti. Vypadni, bráško." „No tak! Jsi moje velká ségra, musíš mi pomoct." „Přijď za hodinu, třeba se smiluju a tohle budu mít hotové." Poklepe na jakousi bichli a nekompromisně mě vyhazuje z pokoje.
„Ale nejde mi do hlavy, když jsi na tom tak špatně, jak jsi mohl mít minulej rok za jedna...?" „Kouzlo osobnosti. Víš jak... Fajn, za hodinu jsem zpátky." Šklebím se, zavírám se u sebe. Vzdávám překlad do francouzštiny. Z toho, co mi Gemm dala včera, jsem si udělal aspoň výpisky a poskládal si info tak nějak podle sebe. Stačí jen, když mi to přeloží... Ale teď potřebuju odreagování.

„Co mi tak odepsat, kočičko? Mimochodem, jak se cítíš, po tom nárazu od Liama, vše dobrý? A tak mě napadá, pořád jsi sama? Dej mi adresu, stavím se. Potřebuju se odreagovat. Z Bastily mi už hrabe. Nehledě na to, že fránina je pro mě španělská vesnice. Zvládám ale dokonale francouzský polibky, nedáš mi jedničku za ně?"

Deset, dvacet, třicet minut. Najednou mi tam skočí zobrazeno. Dalších deset minut čekám, ale odpovědi se nedočkám.

„Zobrazeno... Super, aspoň vím, že si to čteš. A nějaká odpověď?"

Z nasranosti mě vytrhne ségra, zjevila se přesně za hodinu a přitáhla si k sobě mou snahu o referát.
„No, aspoň že sis z toho udělal sám výpisky. Co to je za učitelku?" „Nová... Nastoupila teď prvního. Hopkins se nás vzdala, dělá nám třídní." „A jak tě donutila, něco dělat do školy? Minulej rok, jsi na nic nehrábl." „Umí zaujmout... Nic víc v tom nehledej." Jen pokývá hlavou a za dvacet minut mi přistrčí papír.
„Přepiš si to aspoň, kdyby to chtěla vybrat, tak pozná žes to nedělal ty." „Díky, moc! Máš to u mě." „Jasně, jasně. Jako vždycky, viď?" „Gemm!" Zastavil jsem ji ve dveřích houknutím. „Vážně, děkuju." „Za málo, bráško." S úsměvem zmizela a já zmizel do koupelny.

Představivost pracovala ve velkém, a už jsem ji neměl podloženou jen pouhopouhou fantazií. Uznávám, s Hayley by to bylo mnohem lepší, ale vzpomínky pomohly obstojně.
Preventivně jsem zkontroloval mobil, bez odpovědi, a za pár minut spal...

U změn v rozvrhu, jsem se ráno musel usmívat. Ve čtvrtek a v pátek sice zdechneme, budeme mít jen matiku, fyziku a chemii, ale dnes nás čekají hodiny jenom s Hayley.
Do třídy vcházím s úsměvem, klukům oznamuju, že všechno co po mně na dnešek chtěla mám a upřímně doufám, že jí to bude stačit. Že to přečtu a budu mít splněno. A hlavně, že večer dojde máma v klidu a nebude na mě ječet, co si o sobě myslím a tak podobně.
Liamovi obavy jsem chápal, vyhrožování že nám zabaví auta a kapesný fungovalo spolehlivě. A jak Liam řekl, náš životní styl se neslučoval s výdělkem z brigád.

„Dobré ráno." Věnoval jsem Hayley pohled, vešla do třídy, sjela nás pohledem a posadila se za stůl.
„Kde je Niall?" Procházela docházku, a čekala na odpověď. „Asi zaspal, nevím. Psal někomu? Sabine?" „Sabine je kde?" Hayley si všimla, že další místo je prázdné, Ricky propíchla Louise pohledem, pootevřela rty a zahýbala hlavou, v jasném gestu. Potlačil jsem společně s ostatními smích. Holt když musíš, tak musíš.
„Ehm, za chvíli dorazí. Zdrželi se." „Takže záchody v jakém patře?" „Cože?" „Kam mám poslat pana školníka, na kontrolu?" Ticho se najednou dalo krájet. Hayley nás propalovala pohledem a pak si jen povzdychla.

„Jsem opravdu velmi zvědavá, s jakou náladou dorazíte zítra do školy. Opravdu moc. Harry, máš zadané úkoly?" „Jo." „Výborně, tak uvidíme, jak sis s tím poradil. Jsi ochotný přečíst slohovou práci v angličtině, nebo jí chceš jen odevzdat?" „Odevzdat." „Dobře, vem ji sem a poprosím tě, o přednes o Jamesi Clavellovi." „Jo, ok. Ale na co mám mít prezentaci, když to nemám kde pustit?" „Dáš ji mně. Pokud se to bude shodovat s mými požadavky, další hodinu přinesu tvým spolužákem její kopie. Jinak to uděláš celé kompletně znovu. Rozumíš?" „Eh, jo." „Fajn, tak pojď."

Posadí se na stůl, stojím kousek od ní a hvízdnutím si zajistím pozornost děcek. Třídou se roznese smích a většina z nich nahodí výraz, že pilně vnímá.
Celou dobu, co povídám, mlčí. Něco zvládám z patra, něco čtu... Když skončím, špulí lehce rtíky a přikyvuje.

„Nebylo to špatné, na tebe je to víc než dobré. Četl jsi Král Krysa, nebo jsi o něm slyšel teď poprvé?" „Poprvé..." „Takže, hádám že knížku sis nesehnal." „Ehm, jo?" „Jo? Tak proč tahle část textu," Sjela ze stolu a postavila se ke mně. „Je i s chybami okopírovaná z webu? Uznávám, neměl jsi moc času na přípravu, ale zajít do knihovny pro její zapůjčení jsi mohl." „Ehm. Fajn, tak knížku nemám a co? Není to přece až tak špatný, sama jste to řekla." Přikývne, natáhne ruku po papírech a mrkne na hodiny.
„Máte pauzu, zajdu vám namnožit Harryho prezentaci, a správný text. Druhou hodinu vám dodám to, co tu Harry nezmínil, jen pár poznámek. A ocenila bych, abyste někde vyhrabali sešity. Notebooky nechci vidět. A třetí hodinu, Harry, budeš mít přednes o Dobytí Bastily. Doufám, že to máš." Propíchla mě pohledem a já s pocitem, že se mi kolem krku stahují něčí ruce, přikývl.

„Zdá se to jenom mně, nebo je regulérně protivná a zlá?" Šklebí se Zayn a vrtí hlavou. „Si asi děvenka večer nezašukala a je frustrovaná." No, frustrovaná nebyla jen ona, ale i já... Propaloval jsem dveře pohledem a skřípal zuby. 

*************************************
♥♥♥