Desire

~2~

Harry

„Pánové!" S úsměvem jsem vcházel do vestibulu, křenil se na svou partu a nechával si drtit žebra v objetí. Celý dva metry, jsme se s kluky neviděli. Nebyli jsme schopní se domluvit a sejít se jako parta venku... Nicméně počasí, co venku panovalo slibovalo, že teď nás čeká září plný pařeb, večírků, fotbalu... A kočiček... Uf, potřeboval bych si zašukat, jako sůl...
Nemohl jsem nahlas ani přiznat, že celý prázdniny jsem nezasunul... Borci by se mi vysmáli a o to jsem nestál.
Hladovým pohledem jsem zkoumal trousící se holky... Hromada známých obličejů a pak, to po čem jsem toužil, první nováček.
Kočička, tak metr pade, hnědý mikádo, hnědý oči. Tvářila se vyplašeně a úlevně mířila po pár vteřinách za partičkou stejně vykulených holek.

„Pánové, tenhle ročník bude fajn! Cejtím to v kostech." Smál se Louis, ostatní mu přitakávali. Kevin rovnou oznamoval, že si zabírá buchtu s černými vlasy v šortečkách.
Vesměs všechny nováčky, co s námi nastoupily minulý rok, jsme zkusily. Nebylo to marný, s některýma jsme se sešli i víckrát, ale tyhle prvačky... Pastva pro oči.
Sukýnky, šortečky, tílečka, výstřihy... Některý zmalovaný jako kraslice, jiný jen tak decentně... Ale jak řekl Louis, touhle vypadalo na nejlepší ročník co se možností týkalo.

„Ou, hoši." Zahleděl jsem se na bod zájmu týpka, opřenýho o zábradlí v mezipatře. Zíral společně se svou partičkou na holku, se kterou mluvil říďa. Wow!

„Pánové," Zajistil jsem si pozornost skupinky kolem sebe. „Tak tohle kotě, ošukám jako první já, rozumíte?" Ozvalo se souhlasné zamručení a prvotní nevole ostatních přešla v moment, kdy se do vestibulu nahrnulo snad patnáct holek.

„To je kočka, panstvo." Říďa ji držel kolem ramen a odváděl, asi do ředitelny. Nováček? Proč ten zvláštní přístup?
„Kam myslíte, že bude chodit? Tuhle bych rád vyzkoušel." Oba mi věnovali pohled, holka vypadala šokovaně a ředitel, jako obvykle zhnuseně a zároveň nejistě. Všechna čest, neuhnula pohledem. Její pohled... Kurva! Tahle bude pode mnou za pár hodin, max dní, slastně sténat a přivírat oči.
„Styles!" „Řediteli?" „Kroť své vášně, synku!" „To jde těžko, díky téhle princezně." Mrkl jsem na kočku a za smíchu jsme vyběhli schody.

Jo bejby, ty budeš moje!

Dvě hodiny s bábou Hopkins... Když odcházela a nám v hlavách jelo jen to, že budeme mít novou třídní, nezapomněla dodat jak je ráda, že nás opouští. A jediný co, tak lituje tu novou slečnu... Osaměli jsme. Zmizela, div neběžela...

„Slečna?" Niall se rozesmál a hodil po Sabine kondom, vyprskla smíchy, přikývla a zastrčila si jej do výstřihu. „Jestli to bude slečna ve stylu Hopkins, tak nám tady umře na infarkt." Vytahoval se na nohy, mířil za Sabine a přitahoval si ji na lavici k sobě.
I přes osazenstvo kolem sebe, omotala mu nohy kolem pasu a on se ji přisál na krk. Odtáhl se přesně v moment, kdy se otevřely dveře a v nich stála kočka z vestibulu a teď, o pár minut později...

„Nepochybně, chlapečku. Sedni si do lavice a vytáhni si, stejně jako vy ostatní, papír. Na lavici bude pouze propiska a papír. Nic víc. Zopakujeme si, co si pamatujete z minulého roku. Třído, dobrý den. Jmenuji se Hayley Brown a jsem vaší novou třídní profesorkou."

Zíral jsem na tu kočku z vestibulu jako ve snách. Tohle má být naše nová třídní?! Tohle?! Na sucho jsem polkl a vnímal, jak obtížně skrývá pobavení.
Moje hláška o tom, jak bych ji rád vyzkoušel jí zjevně stále jela v hlavě a teď ona zkouší mě.
Koutky jí neustále cukaly, oplácela mi pohled a pak jen letmo pozvedla obočí.
Za huhlání o tom, jestli si dělá prdel a fakt budeme psát, jsem se dostal do lavice a dál na ni zíral.

Byla moc pěkná a působila, že má sotva dvacet ale zjevně...

Otočila se k tabuli, smazala obrázky se sexuální tématikou – dílko Zayna – a prošla řadu u dveří.

„Nicméně, než se pustíme do vašich vědomostí, vy se pustíte do úklidu. Ředitel mi říkal, že vám paní Hopkins oznámila že tu končí a převezmu si vás já. Nemyslím si, že bychom tu museli hnít v bordelu. Takže, nepořádek u lavice sebere ten, co v lavici sedí."
„Nejsme děti, a tohle není naše práce." Zayn se ležérně rozvalil na židli a vysloužil si souhlasné zamručení.
„Jo, kotě." Přidal jsem se. Ztracená nejistota byla zpátky. A co že je to naše nová třídní, byla zatraceně sexy a v momentu, kdy mazala tabuli a já měl parádní výhled na její pozadí, dokázal jsem myslet jen na to jedno.
Stejně jako teď.
Dokonalý rty, na nich rtěnka. Modrý oči, co připomínaly rozbouřený oceán a dlouhé světlé vlasy, spletené v cop. Potlačil jsem syknutí a zahnal pro pár sekund představu, jak jí za vlasy držím.
Pousmála se, pokývala a najednou mi stála u lavice.
Sklonila se, pod nedopnutou košilí měla tílko, kurva, jaká škoda!

„A dělat nepořádek, je vaše práce? Pokud nejste děti, tak se podle toho chovejte. Ale dobře, chcete tu mít bordel? Okey, já to beru. Ale ujasníme si pravidla.
Pokud nechcete, abych se k vám chovala jako k dětem, vy se chovejte přiměřené svému věku. A speciálně pro tebe," Prohlížela si třídnici a chvíli něco hledala. „Harry, nejsem kotě. Ani princezna, ani nic tomu podobného.
Jsem vaše třídní profesorka a proto se ke mně tak budete chovat. Můžeme být přátelé, hodiny se mnou pro vás nebudou muset být nudou a utrpením, ale věřte mi, že vám jinak dokážu hodiny velmi znepříjemnit.
Proto, mi nikdo z vás nebude tykat, nebudete mít hloupé narážky a pak spolu můžeme nějakým způsobem spolupracovat. Vím, co se o vaší třídě říká a nepochybně je tohle pro mě křest ohněm. Ale já umím mnohem lépe útočit, než vy." Usmála se po třídě a znovu nás obešla.
Prošla opět řadou u dveří a znovu skončila u mě. Pomalu se vydala kupředu a já sledoval, stejně jako další borci, její zadeček v těsných džínách. Byly tak obtáhnuté, že nebyl vidět ani nejmenší záhyb další látky; to je na ostro?

„Paní Hopkins vám určitě řekla, že vás budu mít na literaturu, angličtinu, francouzštinu a dějiny. A jelikož nás dnes tyto předměty čekají, vyzkouším si, jak jste na tom. Tudíž," Posadila se na katedru a natáhla se po deskách, co si přinesla. „Budu číst otázky, vy píšete rovnou odpověď." „Z jakýho předmětu to je?" „Z těch, co jsem jmenovala." Usmála se, drze, vítězoslavně směrem k Liamovi a ten věnoval zoufalý pohled Niallovi. A nebyli jediný, kdo měl takový výraz.

Elán opustil nás všechny.

„V jakém roce proběhla druhá invaze Římanů do Británie, a který císař v té době vládl?"

Položila otázku a nastalo naprosté ticho. Zírali jsme na ni všichni, usmívala se. Pobaveně si nás prohlížela.
„No ne, tady je ale ticho, děti. Beru to tak, že čekáte na další otázku, takže; v Anglosaské kronice je zaznamenán první útok Vikingů. Při něm došlo k napadnutí kláštera, roku 793. Jak se klášter jmenoval?"
Po dvaceti minutách, kdy jsem měl stejně jako ostatní sotva s bídou pět otázek – a otázka jestli vůbec dobře – ukončila test. Začali jsme dějinami a skončili francouzštinou. Zíral jsem na ni, jako ve snách. Vysbírala papíry a pak se opět posadila na stůl. 

„Tak tedy, měli bychom mít literaturu. Dnes se budeme věnovat válečné literatuře. Kdo zná nějakého představitele?"