Desire

~20~

Harry

„No ahoj, kde jsi tak dlouho?" Nadskočil jsem a obrátil se k mámě. „Venku...?" „S kluky?" „Kam tím míříš?" „Nezkoušej odpovídat otázkami na otázku." „Já si nezačal. Jen se přidal. Byl jsem venku." „S kým?" „Co to je za výslech?" „Ale kdepak broučku, žádný výslech. Jen zvědavost." „Nelíbí se mi, jak se díváš." „Jak se jmenuje?" „Kdo?"
„Když ti mám dělat alibi, volečku, co mi to dát vědět dopředu?" Na schodech se objevila Gemma a pobaveně se šklebila. Postavila se vedle mámy a tvářila se na chlup stejně; škodolibě.
„O čem to mluvíte?" „Potkala jsem Zayna, asi o půl sedmé. Hrnul si to za mnou, a že prý kde jsem tě nechala. Takže, kdepak jsi byl a s kýýýým?" „Ježiši! Dejte mi svátek, ženský." Snažím se zdrhnout, marně.
Mohl jsem tohle přece jen promyslet do důsledků a napsat Gemm zprávu... Debil prostě! Ale jak si ty dvě vydedukovaly, že jsem byl s holkou...?

„Klukům jsi neřekl, kam jdeš. Zayn se tvářil víc než překvapeně, když jsem mu řekla, že nevím, kde jsi. Tvrdil mi, žes nešel na trenál, protože jsi mi slíbil odvoz do centra. Takže?" „No fajn, vymluvil jsem se na tebe... Něco jsem měl. Z čeho soudíte, že v tom je holka? Sherlock Holmes a doktor Watson hadra, nebo co?" Ségra se nadechuje, mamka jí plácne dlaň přes pusu a odtahuje mě k zrcadlu.
„Podrápala tě divoká kočka? Nevěděla jsem, že se v okolí pohybuje minimálně leopard." Vyjely mi oči, zamaskovat jsem to nestihl.
Výbuch smíchu, který ne a ne přestat. Že jsem podrápaný jsem věděl, a hlavně cítil. Nemohl jsem se dočkat, až si sundám triko. Záda mě pálila jako čert, nemluvě o hrudníku, břiše... A pěknej šlic mi udělala i na pravé paži. Ale v zápalu vášně, jsem nezaznamenal, že mě poškrábala i na krku. Hezky v řadě vedle sebe čtyři pruhy, pátej sotva znatelnej, přesto viditelnej.

„Tak která to je tentokrát?" „Po tom vám nic není." „Já jen abych byla připravená, až mi tu zazvoní další otec holky, kterou jsi svedl a ta doma brečí, jak jsi ji jen využil a ona tě miluje. To tu už dlouho nebylo." „Mami! Dvakrát!! Stalo se to dvakrát a obě věděly, že vztah z toho nebude." „Očividně bys měl rozdávat předsexuální smlouvy." Máma lapne po dechu, následně se v křeči smíchu zlomí a směrem na ségru ukáže palec a mně se povede konečně zdrhnout.

Sám se v pokoji směju, mizím do koupelny a s úžasem pozoruju její dílo. Já si ji označkovat nemohl, jasně, chápal jsem to ale sralo mě to. A ona... Hvízdl jsem. Div že jsem si nezlomil vaz, jak jsem si kontroloval záda.

S nevolí jsem vlezl pod sprchu, potřeboval jsem to ale smýt ze sebe její doteky, rty, tělo...

„Spinkáš? V pondělí ti dám na zadek... Neuvědomil jsem si, jak moc sis mě označkovala! Potvůrko... A doma se nad tím královsky pobavily. Snaha o výslech, kde a s kým jsem byl. A musím si vymyslet, kde jsem opravdu byl, pro kluky. Gemma potkala Zayna, takže očekávám debilní dotazy. Kor až si všimnou krku. Kdy jsi mi to udělala, krásko 😛? Nezaznamenal jsem to."

Odešlu zprávu, na mámino houknutí, co se tak jít navečeřet, dělám že spím. Raději. Pak si něco vezmu, až obě zalezou.

„Ne, nemůžu usnout. Jsem unavená, ale mám plnou hlavu tebe... Když jsi mi řekl, to co jsi přirovnal k výjevu malýho kluka... Co mám říkat teď já... Než se zeptáš, nezačala jsem litovat. Jen mě děsí, jak rychle jsem změnila názor. Prvně odmítání a teď, dnes... 😛... Oh, nemilé, promiň 😛 Mhm, myslím že jsem to udělala ve chvíli, kdy jsem tě udělala? 😛"

Zakousnu se do polštáře a znovu si čtu zprávu. Konec mě pobaví bravurně. Líbí se mi, ta změna.
Je jiná, umí být ztřeštěná, stejně jako já. Rozdíl těch pár let, je jen na papíře... A ve chvíli, kdy vejde do třídy jako profesorka.
Když nám dala, pár dní po schůzkách hromádku našich testů, pobídla nás, ať je roztrháme... V ten moment si získala kompletně všechny na svou stranu a v jejích hodinách, jsme dokázali být slušní, držkovat minimálně a byla s námi kamarádka. Ve třídě. Na chodbách jsme se k ní chovali s úctou a přitom věděli, že když nazveme Smitha před ní kokotem, nevynadá nám.
A teď? Je z ní jen nadržená holka, co po mně touží. Co kvůli mně podvádí... Jak dlouho s ním vlastně je...

„Taky toho mám plnou hlavu. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale už chci pondělí 😛. Neřekl jsem to jen tak, že jsem byl rozněžnělej, nebo tak něco... Cítím to tak. Nemusíš mi to říkat, nechci to po tobě, jestli to tak necítíš. Ale já to budu říkat dál... Jsem malej kluk, přece.
Vím, žes mě držela, ale v zápalu vášně jsem to nepostřehl, potvůrko♥ Chybím ti? Chci i nechci, se na něco zeptat. Drásá mi to nervy, ale nevědomost asi víc. Jak dlouho s ním jsi?"

„Možná malej kluk, ale je to sladký... Teď ti to říct nedokážu, možná někdy... Nevím, co cítím... Teď... Nezlob se, prosím. Ano, chybíš. A já tobě?
Zajímá tě, jak dlouho jsem mu byla věrná? Celej náš vztah... Šest let."

Čelist mi samovolně poklesla, šest let... Podvedla ho po takový době a poprvé... Ne, nevidím v jejích očích nevěrnou děvku, kdybych nebyl zmrd, pochopil bych že zadaná holka pro mě není.
Vlastně mi to imponuje. Jsem její student a ona mu zahla se mnou. To je de facto výsostní postavení.

„Budu doufat, že mi to jednou řekneš... Ani nevíš, jak moc. Wow. Teď vlastně nevím, co ti na to mám napsat. Nenapadlo mě, že s ním jsi tak dlouho... Nevěřil bych, že svedu holku po šestiletým vztahu, ve kterým zjevně doteď nebyl ani mráček..."

Píšeme si až do půlnoci, pak mi s omluvou utíká. Už jí padá hlava a nechce usnout bez rozloučení, taky bych spal. Ale nemůžu pořád zabrat.
Venku pomalu svítá, oči jako baterky... Ještě že je víkend, sobotu očividně prospím.

Zayn: „Tak co Hazz, jak sis to včera užil?"
Liam: „Nákupy s Gemm? Určitě senzačně!"
Zayn: „Ale kdeže nákupy..."
Niall: „?"
Louis: „Na co narážíš, Zayne?"
Zayn: „Sorry pánové, že jsem nedal vědět hned zatepla. Ale odpadl jsem, asi na mě něco leze. Potkal jsem včera Gemm, bez Harryho. A při dotazu, kde ho má, se nemohla tvářit víc překvapeně. Frajer nám kecal, tak kde jsi byl, co? Nedělej mrtvýho brouka, brouku. Nebo vyspáváš po divoké noci?"
Niall: „Koho jsi sbalil?!"
Liam: „Kde jsi ji sbalil?"
Louis: „Kdo to je?!"
Zayn: „Klíííd, jen rýpu. Nemám jistotu že byl s holkou. Jen dedukuju, když se vymluvil z trenálu. Ale kam jinam by šel, když si vymyslel tak blbý alibi, co mu nevyšlo?"

Protáčím panenky. Vstávám až na oběd a sáhodlouhá konverzace mi zabere půl hodiny, než se prokoušu od začátku do konce.
Má cenu se vymlouvat, že holka v tom není? Při pohledu na škrábance se uchechtnu, nemá.

Harry: „Bez komentáře."

Najím se a vracím se k sobě. Hodlám dál spát, lepší jak být dole a cítit pobavený pohled mamky...

„Ahoj krásko... Ani nevím, jestli ti vlastně můžu psát, když jsi s ním doma, už se vrátil? Ale nemohl jsem si pomoct... Messenger je asi v pohodě, ne? Ale dáš mi číslo?"

Odeslal jsem Hayley zprávu a modlil se, abych jí nezpůsobil problémy. Odpověď přišla za dvě hodiny, během kterých čumím na věci do školy, pokrok.

„Je na cestě, byl dopoledne na nějaké konferenci... Promiň, spala jsem. Není mi dobře. Očividně jsem i přes tvou snahu prochladla...
Visím na telefonu často s mámou, nebo bráchou, kamarády, myslím že podezření nebude mít. Ale pro jistotu, nech psaní na mně, hm? Piš mi jen když to bude důležitý, pokud budu doma. Messenger ti nestačí? 😛"

„Jak ti je špatně? Nelíbí se mi to, abys neonemocněla... Celej další týden má pršet... Co kdybych tě ráno vyzvedl, v pondělí? Můžu dojet buď brzo, nebo tak abys došla do školy tip top a nepotkalo nás v jednom autě moc lidí...
Dobře, považuješ za důležitý i to, že budu mít chuť a budu ti to muset napsat? Mám ji i teď... Sice jsem se snažil opakovat fráninu, ale je to marný, takže, raději bych se nechal vyzkoušet z jiných věcí 😛. Prozatím jo, ale co když ti budu chtít zavolat? A volání po mess nesnáším, takže...? 😛"

„Rýma, kašel, zvýšená teplota. Žádná hrůza, pondělnímu testu se nevyhneš, neboj se 😛 Vyspím se z toho... Jsem domluvená s Michelle, to za prvé. A za druhé, Harry, to nejde. Nemůžeš mě vyzvedávat. To bych těžko vysvětlovala, jak doma, tak v práci.
Na co konkrétně, máš chuť? 😛 A jak by sis představoval zkoušení? 😛"

S úsměvem si ukládám její číslo a nejraději bych jí rovnou zavolal.Jenže riskovat nalepenou mámu nebo ségru na dveřích, ne díky.
Smolím odpověď, která je víc než jen nadržená a dávám jí za pravdu. Vyzvedáváníje až moc riskantní, pro ni. Já bych to klidně riskl. 

*******************************
Jste prostě nejlepší, děkuju :o) 
♥♥♥