Desire

~6~

Harry

Hleděl jsem na ni s pokleslou čelistí. Poslední větou rozmetala mou sebedůvěru na prach.

Urychleně jsem si přehrál minulý ročník.
Kdo bude naší třídě velet, se ukázalo hned první týden. Seskupili jsme se do partiček, vyhovovalo nám to. Do dvou měsíců, z pozice prváků, jsme kralovali škole. Nekorunovaní králové a královny. Buď jsi s náma, nebo proti nám.
Dokonce i ty první dva měsíce, jsme se poctivě snažili. Jenže pak nám došlo, že se nás učitelé bojí. A že díky starším studentům, máme k dispozici výsledky testů. Učili jsme se jen a pouze na ústní zkoušky. Testy byly v cajku, našrocený odpovědi a všichni jsme prolezli s vyznamenáním a přitom jsme na školu tak řka ani nehrábli.
Profesoři jsou všechno stařešina, a těch pár bab kolem pětatřiceti, díky, nechci. Nejmladší tu je tělocvikářka holek, ta má nějakých osmadvacet a tahle žába.
Žába která nám právě uštědřila pěknou ránu.

Pod stolem do mě Zayn kopl. „Co?!" „Co?! Se ozvi, ne!? To jako myslí vážně, že nás nechá rupnout nebo co?"

Už jsem se nadechoval, když se znovu ozvala.

„Takže co, budete se něco snažit napsat, nebo si necháte dát pětku a budeme se věnovat práci? A opravdu si myslíte, že nepoznám překlad z google?" Se smíchem poklepala Sabine na stůl a vzala jí mobil.
„Kdyby to alespoň překládalo bez chyb, viď?" Vrátila ji telefon a zamířila ke stolu.
Pak se znovu vydala mezi nás. Před každého položila papírek a dál se královsky bavila.

„Referát na téma: Dobytí Bastily."

„Co to jako je?" Zvedl jsem k ní pohled, když mi položila na stůl lísteček. „To je referát, dva v jednom. Do dějin, ve francouzštině. Nemusí být dlouhý, stačí základ. Ve středu ho budeš mít. Ostatní tam máte také datum, kdy budete mít přednes."

Na sucho jsem polkl, předklonila se a tentokrát jsem mohl spatřit její výstřih naprosto úžasně. Zazíral jsem, bez ostychu, na její prsa a když se ozvalo krátké a tiché odkašlání, zahleděl jsem se jí do tváře.
Dívala se na mě, v očích měla pobavení a pak se ušklíbla.

„Doufám, Harry, ze ve středu odpoledne nebudu muset tvým rodičům říkat, že máš další pětku a neplníš úkoly. Snaž se, nebo opravdu neprojdeš. Mně klíče nevezmeš, aby ses dostal k testům." „Frajer Smith mluvil?" „Jen mě on a pár dalších obeznámilo, jak to tady – s vámi – chodí. Tak tedy, pokud opravdu už nic nenapíšete, prosím poslat papíry ze zadních lavic do předních. Děkuji."

Můj si vzala dřív, než jsem stačil zareagovat. Položila hromádku listů na stůl a začala přednášet. Když hodina skončila, s ironickým úšklebkem si do nás rýpla, jestli víme o změně v rozvrhu.
Další dvě hodiny nemáme chemii ale ji, a bude literatura.
S už neskrývaným vztekem, jsem se díval na další papírek co mi přistál la lavici hned, sotva zvonek utichl. Tentokrát jsem měl referát na nějakýho hňupa a jeho dílo, stejně tak na dobu, kdy ten vocas žil.

Zíral jsem na datum, opět tato středa. A to mám jak kurva stihnout? Dvě práce, dnes i zítra trenál a rozhodně jsem neměl v plánu, večer smrdět nad školou.
Skřípal jsem zuby, propichoval ji pohledem a v půlce hodiny jsem se dočkal očního kontaktu. Polovina třídy spala, šprti psali, zbytek čuměl do telefonu a jí to absolutně nevadilo.
Věnovala mi pohled a drze se usmála. Rozvalil jsem se na židli a mimoděk si přejel dlaní přes rozkrok, olízl si rty a hleděl jí do očí. Jen se ušklíbla a smích maskovala kašlem. Jestli mi tím srazila ego? Samozřejmě!

Následující hodina matika a na poslední jsme měli mít opět jí. Tentokrát angličtina. Ani mě nepřekvapilo, když nám na stole skončil další papírek. Opět středa a tentokrát jsem měl vytvořit slohovku na stejné téma, jako ve fránině. Moje prázdniny... Odfrkl jsem si a věnoval pohled Zaynovi a ostatním.
Tiché mumlání, jestli si dělá ta žába prdel, ji nerozházelo. S klidem začala přednášet, opět nás ignorovala a když zbývalo deset minut do zazvonění, dovolila nám odejít.
Všichni se o překot sbírali a s kurvováním odcházeli. Vypadl jsem jako poslední, v zádech cítil vítězoslavný pohled a když jsem se obrátil, mazala cosi na tabuli.

„Kurva!" „Co je?" Otočil se na mě Nialler od skříňky a zvědavě povytáhl obočí. „Naše třídní? Žasnu, kámo." „No to teda." Přidal se Louis a přetáhl si přes hlavu vršek dresu. „Dala ti to pěkně sežrat, máš všechno na středu?" „Jo... Ale nechal jsem nahoře cigára." „Ser na to, mám navíc." „Jasně, ale asi nepotřebuju aby je uklízečka vyhodila. Za chvíli jsem zpátky."
Vyběhl jsem schody a zamířil do třídy. S úžasem jsem pozoroval rádoby žábu, jak si prohlíží skicák co tam nechal Zayn. Celou dobu si něco čmáral, a ji to očividně zaujalo.

„Jak to mám stihnout?" Vešel jsem do třídy. Neslyšela mě a leknutí zamaskovat nemohla. Skicák spadl na zem a ona urychleně nasazovala úsměv.
„Jako co, Harry?" „Rádoby referáty? Tři na jeden den?" „Není můj problém. Nebudeš to mít, budeš mít pětku. Udělej alespoň něco a ocením třeba snahu a nebude to pětka, ale třeba čtverka, hm?" Usmívá se, posbírá skicák a vloží ho do Zaynovi lavice.
„A pokud se nemýlím, nemáš být na tréninku? Za chvíli ti začíná." „Můj trenál, není tvoje starost, kotě." Na pár sekund se ke mně otočila zády, zavřel jsem dveře a otočil klíčem.

Zámek lupl a ona se překvapeně otočila. „Copak, hrdinství tě opouští?" S úsměvem jsem k ní vykročil. Ani na sekundu jsem si nepřipouštěl, že z tohohle může být průser jako kráva. Vyjíždět po profesorce... Kdyby to aspoň bylo vzájemný, i když, kdo říká že není. Třeba to ještě ani ona sama neví.
Pomalu couvala kolem stolu, těkala očima po mně a dveřích. Vážně, měla strach a to jsem přece jen nechtěl.

„Copak, bojíš se? Bojíš se, že ti ublížím? Paní profesorko?" Vyjekla, ale k ničemu jí to nebylo. Dvěma kroky jsem byl u ní a narazil ji na zeď mezi okny.

„Co Hayley, bojíš se mě?" „Co to děláš? Co si to dovoluješ?!" Prskla a zapřela se mi dlaněmi o hruď. Sjel jsem dlaněmi z jejich ramen na boky a přitlačil se k ní. Byla skoro o dvě hlavy menší, ale to mi nebránilo v tom, abych se sklonil a našel její ouško.
„Bojíš se, nebo tě to vzrušuje?" „Co si myslíš, že děláš?!" Zavrčí znovu a snaží se mě odstrčit. „To, co chceme?" „Co chceme?! Okamžitě mě pusť!" „Nebo co? Půjdeš za ředitelem, že tě obtěžuju? Tomu sama nevěříš." „Jsem tvoje profesorka!" „Jo a dlouho jsem neviděl úču, co bych chtěl ošukat." Ztuhla a já se pobaveně ušklíbl.
„Neříkej mi, že by ses bránila. Co měl znamenat ten tvůj výraz, když jsem si přejel dlaní přes rozkrok? Zasloužila by sis potrestání. Takový sražení ega netoleruju." „Pusť mě." Zasyčí a tentokrát ji nechám, aby si myslela že mě může odstrčit. Protáhla se kolem mě a rozběhla se ke dveřím. Sotva se dotkla klíče, byl jsem opět u ní a narazil ji čelem na dveře.

„Bojíš se mě." „Nech mě na pokoji, nebo-" „Nebo co? Řekneš to tomu svýmu? A co udělá, hm? Dá mi přes držku? Nebojím se." Zasmál jsem se jí do vlasů a obrátil ji čelem k sobě.
„Šuká dobře? Umím to mnohem líp! No tak, sama mě svádíš." „Prosím? A jak jako?" „To jak ses předklonila? Ale no tak, lžeš mně nebo sobě?" „Okamžitě mě pusť, nebo to pro tebe dopadne opravdu špatně." „Neřekl bych." „Harry!" „Ano, Hayley?" „Nejsme Hayley, ne pro tebe! Okamžitě mě pusť a vypadni." „Začínáme být drzí... To se mi líbí." Zalapal jsem po dechu.
Povedlo se jí mezi nás dostat ruku a na tváři mě pálil otisk její dlaně.
„Vypadni!" Vřískla a konečně se jí povedlo dveře odemknout. „Okamžitě!" Rozrazila dveře a rukou naznačila ať odejdu.

„Ať chceš nebo ne, za pár dní dostanu to co chci. Vyšukám z tebe duši, paní profesorko." Plácl jsem jí po zadku a než stačila něco říct nebo udělat, byl jsem na chodbě.

„Ještě chvilku tě mít u sebe, a sama bys mi rozepínala rifle. Začal bych tě víc než příjemně tlačit." Mrkl jsem a pobaveně se rozchechtal. Dveře práskly, zámek lupl.