Desire

~8~

Harry

Až u skříněk mi došlo, že jsem zapomněl cigarety, zase. Ale co už, za to co jsem tam prožil, mi to stálo. Holt oberu kluky, nebo vyhrabu nějaký plonkovní.
Kluci už budou zjevně na hřišti, ještě že tak. Vysvětlovat, proč se tak debilně culím, se mi nechce.

Jasně, riskuju, zahrávám si. Byl by z toho strašnej průser, ale copak jsem mohl odolat? Situace to prostě nabízela a já jen využil možnosti. Kurva! Škoda že po mně nevyjela, teď už by mohla být pode mnou... Jo, mohla být i tak, ale vyjet po ní ve smyslu přímýho znásilnění? Díky, nechci. Když opomenu, že to by byl teprve průser, zničit jí tím psychiku a ublížit, jsem nechtěl. Přijde sama, dobrovolně a ráda.

Vzal jsem si věci a zamířil do šaten týmu. Za chůze se převlíkal, pobaveně sledoval několik holek ze školy, jak mi slintají nad nahým trupem a jednu, možná dvě, jsem při míjení plácl po zadku. Zapištění, smích...
Po trenálu jsem si připadal vyflusaný. Fyzička dostala zabrat a dva, de facto proflákáný měsíce, se projevily.

„Tak co?" „Co co?" Vylezli jsme ze sprch, převlíkali se do normálního oblečení a upřímně jsem se viděl v posteli. Nějak mě to dostalo.
„Co uděláme s paní profesorkou?" „Máte nějaký plán?" „Vůbec. Ale očividně u ní neprojdeme, pokud nezačneme makat. A to se nikomu ze třídy nechce. A nepočítám šprty." Šklebil se Zayn a vyhazoval Sabine. Zjevila se za Niallem a když ji vystrkal ven, ozvalo se přes dveře, jestli si jako myslíme že se po škole neví co máme v boxerkách. Je to jak tichá pošta...
„Chcete ji vyděsit?" „Jak vole? Vypadá, že nedá snadno... To není Hopkins, co než aby skrz nás měla infarkt, stáhla vocas a nechala nás na pokoji." „Nevím vole, proto se ptám." Hodil jsem po Louisovi ručník a trhl rameny.
„Kdyby nebyly třídní schůzky, tak je mi to asi u prdele." „Ty máš strach?" Celá šatna se otočila na Liama. „Ne vole, jsem úplně v pohodě! Vy jako fedry nemáte z rodičů, nebo co? Jestli jim ve středu řekne, jak se ve třídě chovám, tak ve čtvrtek jedu do školy sockou a mám po kapesným. A rozhodně mi to, co si vydělám na brigádě, nebude stačit na můj životní styl. Vám jo?" Potupné vrtění hlavami a marná snaha něco vymyslet.

„No nic, Hazz. Je to na tobě." „Jako co?" „Měj ve středu ty zkurvený referáty, třeba to pak nebude tak horký a nebude plivat na všechny, když uvidí tvou snahu." „Vy jste taky dobří! A kdy to mám jako stihnout? To do tý literatury budiž, i slohovku do angliny. Ale jak mám napsat Dobytí Bastily ve fránině, když z frániny jsem prolezl jen díky tahákům?!" „S tím ti neporadíme. Jsme na tom úplně stejně."
„Jo," Zapojil se i Nialler. „Já snad začnu to svoje dělat už dnes, a to to mám mít až příští pátek."

„Ty jsi doma? Myslela jsem, že budeš po škole s kluky." „Eh, jo. Původně jsem si to taky myslel. Ale mám toho moc..." Lekl jsem se, když jsem dolezl domů a za zády se mi zjevila máma. Široce se usmívala, cuchala mě a lehce škodolibě se pronášela, že to je poprvé co ode mě slyší, že se jdu věnovat škole. No jak kdybych měl na výběr.

Slohovka do ájiny napsaná, povedlo se mi ji natáhnout na dvě a půl strany. Plácal jsem se po rameni, výkon.
S odporem jsem čuměl na netu na toho vola do literatury. Dělal si poznámky...

„Čau, co je?" Přijal jsem hovor Louisovi.
„Děláš něco?"
„Akorát honím, vole... Čumím na tu literaturu. Asi mi praskne hlava."
„Hm, tak se podívej na třídní mejl."
„Co tam jako je?"
„No podívej se. Mně to volal Niall, že jemu volala Sabine. Profesorka chce hrát fakt tvrdě."
„Cože? Jaký je heslo?"
„Kingsandqueens."
„Jak nečekaně čekané."

Nadávka ze mě vylétla automaticky. E-maily od koťátka, do každého předmětu jeden.

Otevřel jsem ten, s názvem literatura a znovu zakurvoval. Byl tam přesný mustr, jak chce referát vypracovat. Na co se zaměřit, kolik toho všeho má zhruba být a dovětek: Nečerpat z internetu, poznám to. Na začátku naší první hodiny, jsem vám oznámila z jakých knih máte čerpat. Tak přeji hodně štěstí." Mě nasral ještě víc.