Desire

~38~

Harry

Div, že jsem se nepřizabil, jak jsem spěchal zpět do kuchyně. Hlavou mi zněl jejich rozhovor a jakmile se objevila Hayley, snažil jsem se netvářit provinile.

„Šmíroval jsi." Vešla do kuchyně a věnovala mi smutný zároveň pobavený úsměv. Postavil jsem hrníček na linku a zamířil k ní. Stáhl jsem ji do náruče, na hrudi jsem ucítil její polibek a pak zvedla hlavu.

„Nechci abys přišel o svou rodinu. Vím, že jsi slíbil že pokud se to stane, tak to zvládneš, ale já to nechci." „Nechtěl jsem šmírovat, chtěl jsem za vámi jít, ale pak... Myslím, že to akceptovala." „Vypadá to tak." „Já o ni nechci přijít, ale dal jsem jí možnost volby. Je jen na ní, jak to vezme. Ale ty a malý, jste moje všechno, vy jste moje rodina, rozumíš? Vás chci, vás potřebuju a miluju. Nikdo a nic mi vás nevezme." „Myslíš, že já si tě nechám vzít? Něco jsi mi slíbil a já tobě, takže ne, nikdy se tě nevzdám. Za žádnou cenu, ale v tomhle případě se dá o ceně smlouvat a jak jsem jí řekla, nemusí mě milovat, stačí akceptovat. Ale myslím si, že co se týče malého, jeho si zamiluje. Půjdeš pro něj? Chce se seznámit a já mezitím udělám kávu. Vodu už vypila." Tiše jsem se rozesmál a sklonil se.

„Zamiluje si i tebe, jsi úžasná. Jen musí pochopit a smířit se s faktem, že její synáček ošukal profesorku a pořídil si s ní dítě." „Takhle to zní hrozně!" Praštila mě do hrudníku a pohledem mě vraždila.
„A i tak mě miluješ." „Netušíš, jak moc." Špitla mi do úst a otřela se mi svými o moje. „Dokazuješ mi to pořád, lásko. A já to miluju a potřebuju." Začal jsem jí líbat. Oplácela mi polibky něžně a přitom hladově. Vpletla mi prsty do vlasů, zatahala a přitom mi tiše do úst zakňourala.
„Když by večer, babička uspávala, mohli bychom si dát rychlý trénink na miminko, nemyslíš?" „Myslím lásko, že ty bys trénink potřebovala hned teď." „Ty snad ne?" Stiskla mě přes tepláky a drze se usmála.
„Přestaň, nemůže nás hned načapat jak tě šukám, to by bylo asi po akceptaci rovnou." Vybuchla smíchy a odtáhla se.

Horko těžko jsem se uklidnil a jen co začala chystat na kávu, stále se přitom pobaveně uculovala, narazil jsem ji na linku.

„Myslím, prdelko, že bych ti měl připomenout naše začátky." „Definuj." Vzdychla a stiskla okraj linky, až jí zbělaly klouby na rukou.
„Tvrdý, drsný milování, o zeď. Jen tvůj křik, steny, prosby... Pořád mi zní v uších, jak jsi nevěděla jestli vzdychat nebo mi říkat, abych přestal, že to nesmíme. Že to nejde... Jestli budeme mít prostor, tak to nebude trénink na miminko, ale připomenu ti, jak jsi bezbranná, jak se mi nedokážeš bránit, budeš jen křičet rozkoší a já tě ošukám tak, jako před léty." Věnovala mi drzý pohled a skousla si ret.

„Dokud mi to tak neuděláš, nebudu těmhle slovům věřit."

Zavrčel jsem, plácl ji po zadku a zmizel. Musel jsem. Jinak bych se už neudržel.

„Tatínku." Malý seděl na zemi, vytáhl si z krabice autíčka a jezdil s nimi po koberci. „Se to rozbilo. Mi to spadlo." Ukáže na hromádku lega, ze kterého jsem před několik dni udělal rádoby garáž pro auta.

„To nevadí, postavíme to znovu. Pojď sem." Zabrzdil mi u nohou, objal mě kolem nich a zvedl hlavičku.
„Babička? Se zlobí? Proč?" Hladím ho ve vláskách, pak si přikleknu. Zapomínám, jak je maličký, dětský, nevinný a jak je strašně šikovný, chytrý a vnímavý.

„Nezlobí se. A rozhodně se nezlobila na tebe. To spíš na mě." „Proč?" „Tomu nerozumíš, ale už to je jedno. Chceš jít dolů? Babička ti chce říct ahoj." „Jde pryč?" „Ne, chce se seznámit. S maminkou se už seznámila." „Tak jo. Chcu." Omotá mi ručky kolem krku, dá mi pusu a nevinně se usměje. Vzal jsem ho do náruče a pevně sevřel.
„Umačkáš mě." Směje se, hladí mě po vousech a pak mě chytí za vlasy. „Upletu ti cop! Mamka mě to naučila." Potlačím smích, jeho myšlenkové pochody jsou k sežrání.
Znovu ho stisknu, vtisknu mu pusu do vlasů a do ouška mu zašeptám, že bych ho samou láskou umačkal. Chechtá se a chechot ustane až dole v obyváku.
Máma popíjí kávu, chválí ji a teď na nás stočí pozornost. Harry se mi v náruči ošije a našpulí pusinku.