|Still with you| TAEKOOK |

XII. Je na čase přestat se schovávat

Vážně jsem musel jít. Dnes mám domluvenou schůzku s Jiminem v jednom baru. Moc do baru nechodím, ale tenhle je nový a oba jsme byli zvědavý, až ho otevřou.

Kim mi však dělá starosti. Neodepsal mi ani po sprše a to je co říct. Myslel vážně, že si to se mnou vyřídí osobně? Ví vůbec kde bydlím? Třeba jen teď nemůže odepsat nebo si ze mě utahuje. Tak to nejspíš bude.

Opravdu jsem musel vyrazit z baráku. Jimin na mě už jistě čeká. Mám půlhodinové zpoždění. Rychle jsem na sebe něco hodil a spěchal za ním. Naštěstí ten klub není od mého bytu daleko.

Samozřejmě na mě už Jimin čekal a podupával si nedočkavě nohou s podrážděným výrazem. Všiml jsem si, že už mu stojí na stole nějaký drink. V rychlosti jsem si prohlédl interiér baru a byl překvapen. Vypadá to tu vážně úžasně. Podél zdi jsou větší stoly se sedačkami do účka ve vínové barvě, u vchodu dřevěné kulaté stoly s černými koženými sedačky, stejně jako ve zbytku prostoru. Překvapily mě pravděpodobně umělé růže a jejich větve po všech stěnách, jež byli též zajímavé, protože byli polepený novinami. Bar byl osvětlen v modrém nádechu, všechno zde dokonale ladilo. Co mě však nejvíce zaujalo; barový pult. Obyčejně byl dřevěný, uprostřed však podél něho se proplétali další větve s rudými růžemi a osvětlovalo je též modré světlo.

,,Ehm ehm..." ozval se podrážděný Jimin. Zřejmě jsem si to kolem prohlížel déle než si myslím.

,,Ah promiň, už jsem tu. Vypadá to tady úžasně ne?" sedám si stále ohromen vším okolo do sedačky.

,,Taky si myslím. Zvenčí to vypadá jako nějaká klubovna." zasměje se a já souhlasně s ním. Bar je v druhém patře téhle jinak obchodní budovy. Dole je trafika a ironicky i tetovací studio, kdyby někoho v opilosti napadlo se nechat tetovat. Musím uznat, že to je skvělý obchodní tah.

,,Co sis objednal?" kývnu na Jiminův drink, jež od pohledu vypadá přeslazeně.

,,Doporučila mi to ta holčina za barem." zvedne hlavu k drobné dívce s dlouhým culíkem v tričku s lehkým potiskem masky a názvem baru "Singularity".

,,Hmm~" pohlédnu uznale na drink, přesto že si plánuju dát něco slabšího nebo celkově obyčejného. Netrvalo dlouho než ke mě přišla právě ona drobná barmanka s otázkou, co bych si dal. Objednal jsem si jen víno a spokojeně se usadil do pohodlné sedačky. Měl jsem toho dneska dost. Práce, to focení, navíc on... Stále mi vrtá hlavou proč neodepsal.

,,Jungkook-iie..." drcne do mě Jimin. ,,Věděl jsi že tady bude pracovat, Kim Taehyung?" tiše se mě zeptá.

,,Kim Taehyung?" pozvednu na něho zmateně obočí.

,,Jo." uhne pohledem nenápadně k baru, kam se má pozornost přemístí. Uvidím u barového pultu stát vysokého může v kožených botách, nohy i zadek mu krásně zvýrazňují černé, upnuté kalhoty a kožená bunda dodává na vzhledu drsného týpka. Je otočený mým směrem, takže mu perfektně vidím do tváře, nicméně jakmile se na mě podívá těma pronikavýma očima, donutí mě i sklonit tvář a červenat se jako malá holka.

,,Už jsme se zdravili. Chodil se mnou na střední. Docela se divím, že si mě pamatuje. Moc často tam nechodil." usmívá se vesele Jimin, aniž by si všiml co se mnou pohled jeho kamaráda udělal.

Najednou v zápětí, jako by se mi rozsvítilo v hlavě. Zvednu zaraženě pohled k Jiminovi.

,,On s tebou chodil na střední?"

,,Jo." pokrčí rameny. ,,Pamatuješ si ho? Byl to Mingyuv kamarád." napije se v klidu posléze ze svého oranžového drinku, zatímco mě přejede mráz po zádech.