|Still with you| TAEKOOK |

LXX. Bolest

Taehyungův otec mě pozval na oběd, ale upřímně nemohl jsem do sebe dostat skoro ani sousto, stejně jako chudák on. Nervozita z něho doslova sálala a já si byl zatraceně jistý, že Taehyung podědil své sebevědomí pravděpodobně po matce. Vyprávěl mi všechno co se tehdy stalo, o tom jak Taehyungova matka umírala, proč mu odmítl dát peníze na její léčbu, nebyl na jejím pohřbu a spousty dalších věcích. Netušil jsem co si o tom mám myslet, ale jedno věděl určitě. Taehyung je nesmírně tvrdohlavý, kdyby se setkal s otcem dřív a nechal si vše vysvětlil jako já, nemusel žít tak jak žil. Především by v sobě neměl takovou zášť.  

Čekal jsem na Taehyunga, až se vrátí domů. Chci se ho zeptat proč mi neřekl, že jeho otec splatil dluhy a ještě jednu zásadní věc. Cítím se nervózně jak na něho na gauči čekám, zanedlouho by měl přijít, ale musím se mu už postavit. Musí si vyslechnout otce a odpustit mu, protože je skutečně nevinný. 

Jakmile se ozve odemykání dveří, srdce mám pomalu až v krku. Zatnu zuby i pěstě než vstanu. No tak Jungkooku, seber se! Přece se nebudeš bát vlastního přítele! Taehyunga, který tě tak miluje! 

,,Oh..." pozastaví se překvapeně Taehyung přede dveřmi, když mě uvidí, ,,Jungkook-iie, čekáš na mě?" 

,,Ano." zkřížím neústupně ruce s hlavou vztyčenou.  

,,Poslyš pokud jde o včerejšek, omlouvám se. Byl jsem vážně unavený a..." 

,,Nejde jen o včerejšek, Tae." přeruším ho, načež mi zvědavě pohlédne do očí. Dávám mu chvíli času, třeba mi sám řekne co chci vědět nebo se přizná, přesto že na to nevypadá. Pouze mě důkladně skenuje očima, jako by se snažil přijít na mé myšlenky. Dojde mi trpělivost a prostě to na něho vybalím:

,,Proč jsi mi neřekl, že tvůj otec měl peníze na dluhy po tvé matce a nedávno vše splatil?" 

Panuje dlouhá, napínavá chvíle ticha, kdy z Taehyunga doslova srší temná energie, jenž mi nahání husí kůži, snažím se ji však ignorovat. Nikam bychom se nedostali, kdybych teď ustoupil. 

,,Jak to víš?" zeptá se hlubokým hlasem, že mu sotva rozumím. 

,,Odpověz mi, Tae!" 

,,Jak to víš, Jungkooku?" udělá krok ke mě, když vykřikne až poposkočím. Nadechnu se s hlavou sklopenou než mu do očí povím:

,,Mluvil jsem s tvým otcem." 

,,Žertuješ..." přimhouří děsivě oči s mnohem děsivějším tónem a nakloní hlavu. 

,,T-ty..." musím se nad tím ušklíbnout, protože ho nechápu, ,,tys věděl, že má peníze na dluhy tvé matky a stejně ses raději rozhodl splácet je sám, místo aby jsi ho kontaktoval? Co to s tebou je?" ptám se nevěřícně, ač mám čím dál větší strach z Taehyungova výrazu. 

,,Dluhy mé matky s ním nemají vůbec nic společného!" vykřikne na mě a rázně mávne rukou do prostoru. 

,,A co mají společného kruci s tebou?" přistoupím vznětlivě k němu. ,,On s tím má společného mnohem víc než ty, když mu tvá matka peníze svěřila! Spoléhala tedy na něho!"

,,Ty peníze měl použít na její léčbu, když mu je dala!" oponuje mi dost zuřivě. Neznat Taehyunga, bojím se že mi každou chvíli vrazí. Držím se, abych mu neodpověděl něco co by ho ranilo nebo co by ho právě donutilo mi jednu vrazit, proto se snažím uklidnit i když mě svrbí jazyk. 

,,Tae, poslouchej..." 

,,Ne, ty poslouchej!" přeruší mě stroze a čapne za triko k sobě. ,,Jak se opovažuješ s ním mluvit za mými zády?"