|Still with you| TAEKOOK |

LXVIII. Naštvaný Taehyung 15+

Celý den jsem se nemohl v práci na nic soustředit. Neustále jsem myslel na to jak překvapím Taehyunga o našem výročí. Vím, že jsme spolu začali chodit později, ale den po mých narozeninách mi napsal a já na to rád vzpomínám. Byl to den kdy mi vkročil do života. Upřímně mě mé narozeniny ani tolik nezajímají jako den poté. 

Vracím se domů o něco dřív, tréninky skončili rychle tak jsem neměl důvod dál zůstávat v práci. Dostal jsem nabídku trénovat taekwondo, jemuž jsem se od základky věnoval, v půlce střední jsem ale skončil, když jsem získal bílý pás, stále jsem však jednou za čas navštěvoval nějaké hodiny, protože mě taekwondo vždy bavilo. Učil bych navečer každé pondělí a čtvrtek v hale školy nedaleko posilovny ve které pracuji, jednalo by se o dvě hodiny, což je fajn. Taehyung stejně nějaké dny v týdnu chodí vypomáhat do baru a já jsem doma sám s Yeontanem. Těšil jsem se až přijde, abych to s ním mohl probrat. 

Zrovna dodělávám večeři, když se ozvou dveře a z nich vylítne Taehyung. Zahodil jsem hned zástěru, že ho půjdu obejmout, zastavilo mě však jak naštvaně práskl s bundou na gauč

,,Co se stalo, Tae?" ptám se poněkud vyděšeně, protože jeho výraz by jste nechtěli zažít, navíc jakmile se na mě po mé otázce přímo vražedně podívá, ztuhnu na místě. Zhluboka se nadechne při snaze se uklidnit a skrz zuby procedí, že jde do sprchy. Zůstanu dál stát jako solný sloup na místě, srdce mi buší jako o závod. Nejednou mi Taehyung nahnal hrůzu, ale tentokrát se jeho výrazu v obličeji nic nevyrovná. Musel ho někdo šíleně naštvat. Pár vteřin na to co odejde do sprchy mi volá Hobi. 

,,Ahoj JK, už Taehyung dorazil domů?" ptá se poněkud ustaraně. 

,,Před chvíli přišel. Hobi-hyung, co se stalo?" tiše se zajímám proč můj kluk přišel domů v tak vražedném rozpoložení.  

,,Nevím přesně." povzdechne si Hobi do mobilu. ,,Taehyung byl v pohodě, už jsme končili, když za ním přišel nějaký chlap. Taehyung s ním šel mluvit ven a když se vrátil zuřil jak tajfun." 

,,Víš kdo to byl?" 

,,Ne, ale nemusíš se bát, byl to docela postarší pán v obleku, takže pokud Tae není na starochy nebyl to jeden z jeho ex..." 

,,Hobi-hyung, to mě ani nenapadlo!" hned ho zastavuji aby už nepokračoval. 

,,Dobře. Řekni mu, že si v květinářství nechal peněženku a nějak ho uklidni. Nikdy jsem ho takhle rozrušeného neviděl."  v Hobiho hlase se ozývá starost a nedivím se. On netuší jaký je Taehyung děsivý, když se rozzlobí. Zajímalo by mě, co ho mohlo takhle vyvést z míry. 

Netušil jsem zda bude chtít Taehyung jíst, tak jsem nandal večeři jen sobě a dal se do jídla. Nemohu na něho přestat myslet, říkám si zda mám být rád, že raději odešel schladit si hlavu nebo naštvaný jak přišel. Já přeci nemohu za cokoliv co ho rozhodilo. Zjišťuji však, že vztek v žádném případě necítím, spíš starost a strach. Poskočí mi srdce, když se vrací zpátky, ale uklidní mě že už vypadá normálně. Ručník má přehozený přes ramena, suší si s ním stále vlhké vlasy a je převlečený do trička a kalhot na spaní. Skloní se po cestě k Yeontanovi, s kterým si chvíli hraje než přistoupí ke stolu ke mě. 

,,Máš hlad, Tae? Chceš nandat jídlo." ptám se ho roztržitě a zvedám se od stolu, zatímco on si sedá. Jenom tiše kývne. Všimnu si jak zkrabatí pusu, takový ksicht dělá když je otrávený nebo spíš přesněji něčím vyčerpaný. Nandávám mu jídlo a bojím se ho zeptat znovu co se stalo při vzpomínce na jeho výraz, když přišel. Najednou se zvedne a obejme mě zezadu kolem pasu.