|Still with you| TAEKOOK |

LXXII. Odpuštění

Jungkook POV. 

,,Jakmile jsem se dozvěděl, že je má žena v nemocnici a je nemocná, cítil jsem se hrozně. Lékaři mi řekli, že mohou zahájit léčbu, ovšem v jejím případě je velice malá šance na uzdravení. Má žena nechala svou nemoc zajít daleko. Zlobil jsem se na ní, kdybych jen věděl, že má rakovinu..." Taehyungův táta zavrtěl smutně hlavou, až mi ho bylo líto. Pozorně jsem naslouchal jeho vyprávění. 

,,Vždy si nechávala všechno pro sebe, proto jsme se i často hádali." 

,,Oh ano, tuhle vlastnost zjevně zdědil Taehyung po ní." otráveně pronesu, načež s ním soucítím. On se jen zasměje s poznámkou, že Taehyung většinu vlastností podědil po své matce.

,,Později jsem si uvědomil, že má žena věděla celou dobu co jí čeká i proto mi tak snadno odpustila mou nevěru a požehnala mi. Ah ano, velmi jsme se kvůli tomu pohádali, ale protože Jieun, mou současnou ženu milovala jako dceru a..." malinko se ušklíbne, ,,vždy ji viděla na vysoké pozici, protože byla velmi chytrá a studovala vysokou. Též jsem si vyčítal svou nezodpovědnost, když musela kvůli těhotenství ukončit studium, ale Jieun vždy snila o tom, že bude stejně úžasná matka jako Taehye. Taehyungova matka. Přála si vlastní rodinu, dům s velkou zahradou, dítě pobíhající kolem, co by vždy skočilo Taehyungovi do náruči, když přijde domů." s vyprávěním se mu pomalu hromadily slzy v očích s nešťastným úsměvem. 

,,Má bývalá žena už měla tohle štěstí za sebou, milovala Taehyunga nade vše a přála si pro něho dokonalou budoucnost. Přála si, aby na ní měl pouze šťastné vzpomínky, proto odmítala léčbu. Věděla, že Taehyung by byl schopný vzdát se svého života, aby se o ní postaral. Chodil jsem za ní do nemocnici každé ráno, než jsem šel do práce. Snažil jsem se jí přesvědčit, aby se léčila, nabízel jsem ji, že ji léčbu zaplatím celou a postarám se o všechno... Taehye byla tvrdohlavá. Kladla mi na srdce, ať se raději starám o svou těhotnou dívku, že teď musím být hlavně s ní, ne s umírající ženou, který už mu nemá co nabídnout." v této chvíli pohár jeho trpělivosti přetekl a slzy mu začínali stékat po tváři. 

,,Vždy jsem plakal, ať něco takového neříká. Stále jsem ji milovat, vždyť s touhle ženou jsem strávil půlku svého života." emotivně vypráví, kdy i mě začínají slzet oči. ,,Musel jsem ji slíbit, že Taehyungovi za žádnou cenu nedám peníze na její léčbu, protože ať investujeme kolik chceme, stejně nebude mít účinek. Věděla jak na tom je. Stejně tak si přála, abych nechal kavárnu padnout, splatil peníze, které si na ní půjčila a až přijde čas, předal ji Taehyungovi. Přála si aby za každou cenu dostudoval a nejprve dospěl. Taehyung mě však začal nenávidět. Stále věřil, že jí je pomoci i kdyby jen zkusila léčbu, věřil že ho neopustí. Nechtěl jsem mu brát naději, on však nebyl ani zdaleka připraven na to, že o matku přijde. Věděl jsem že o to víc ho raní, když odejde. Proto..." povzdechne si, ,,jsem mu řekl věci, za které mě nenáviděl ještě víc. Nikdo si neumí představit tu bezmoc, dokud ji sám neprožije. Má bývalá žena umírala, můj syn mě nenáviděl a já s tím nemohl vůbec nic udělat. Nebýt Jieun... nebýt ní, která měla tolik pochopení, že si do dnes zaslouží můj obdiv, zbláznil bych se." 

Zajímalo by mě, jak vypadá žena s kterou Taehyungův otec má dítě. Bývala jeho kamarádkou, musí být velmi mladá. Nedovedu si představit sebe na jejím místě, navíc v těhotném stavu. 

,,V den, kdy má bývalá žena zemřela, začala Jieun rodit. Byl to nejšťastnější a zároveň nejsmutnější den mého života. Jakmile jsem uviděl svou dceru pár vteřin po narození, rozplakal jsem se. Na místě jsem se sesypal. Manželky hrob jsme navštívili pár dní po pohřbu. Přišli jsme ji ukázat dítě. Těšila se, až ho uvidí, už ho..." pokračoval s těžkým nádechem, ,,už ho nemohla vidět. Má současná žena naši dceru pojmenovala Eunhye a věřila, že na ní bude ze shora dohlížet." usmál se nostalgicky.