|Still with you| TAEKOOK |

XLIX. Nudný den naši dovolené

Zdá se, že tahle vila má velmi tučné zdi, protože po ráno nikdo neřekl ani slovo a to jsem dělal v noci pěkný randál, až mě ještě dnes bolí hlasivky. A ano, stále miluji Taehyunga, stále s ním jsem a stále s ním chci být. Nic se nezměnilo.

Taehyung mě po ránu pozoroval jak vtipně spím, hladil mě přitom po tváři. Věděl jsem o něm, ale bylo to tak příjemné, že jsem předstíral spánek. Musel být sám chudák napjatý, do jaké nálady se vzbudím, nicméně po tak emotivní noci je víc než jasné, že ho nehodlám opustit.

Každopádně, po ranní společné sprše jsem se cítil mnohem lépe, samozřejmě mě bolel celý člověk po tak dlouhé době, ale ta noc stála za to. Nikdo v kuchyni neřekl ani slovo, žádná trapná atmosféra, naopak nálada mezi Jinem a Namjoonem byla opět na bodu mrazu, což ovlivňovalo i ostatní. Na druhou stranu jsem rád, že nás nikdo neslyšel, nikdo tak neměl trapné připomínky a nedělal si z nás legraci.

Zbytek dne jsme odpočívali, upřímně jsme se spíš nudili. Sopemin něco podnikali venku, zatímco jsme se s Taehyungem váleli u filmu a Namjoon s Jinem kdo ví co dělali, ale neviděli jsme je celý den. Skutečně jsem si o ně dělal starosti, nikdy jsem nezažil takovou atmosféru u těch dvou. 

,,Bojíš se o hyungy?" Taehyung mi čte myšlenky. Zřejmě je na mě hodně poznat, jak už pomalu nevnímám film.

,,Jen mi to připadá stále divné." povzdychnu si. ,,Nikdy se takhle nechovali." 

,,Všechno je jednou poprvé, ušáčku." políbí mě na čele a přivine víc k sobě.

,,Já vím, že něco tušíš, Tae. Řekni mi to." udělám na něj štěněčí oči, čemuž se jen ušklíbne.

,,Nemusíš dělat roztomilého, zlato." Chytne mě za bradu. ,,Já stejně nic nevím." Vtiskne mi pusu a věnuje pozornost opět televizi.

,,Neřekl jsem, že víš..." zamračím se na něho, ,,ale že tušíš. Ptám se tě na názor." naléhám na něj. Jde přeci o mé dva přátelé. Oba jsou pro mě jako bratři. Taehyung si povzdychne a podívá se na mě se semknutými rty.

,,Víš o tom, že má Namjoon novou přítelkyni?" položí mi otázku, jež nevím jak s těma dvěma souvisí.

,,Ehm..." odkašlu si, ,,jo, zmínil se. A?" pozvednu zvědavě obočí. Taehyung se zasměje a začne zírat znova do televizi.

,,A zbytek by ti měl dojít, zlatíčko." pošklebuje se mi.

Do háje s mým chápáním. Já vážně nevím, jak to souvisí s jejich situací?!

Nakonec, abychom trochu zahnali starost i myšlenky na hyungy, šli jsme se projít a udělali pár fotek. Čerstvý vzduch mi prospěl, dokonce jsem se i odreagoval. Vykoupali jsme se v řece, což bylo vážně osvěžující v horkém počasí. Dělali jsme takové blbiny, že jsem se cítil jako malý kluk.

Večer jsme se zase všichni sešli u ohně, který rozdělal Jin. Ptal jsem se ho, kde celý den byl, načež mi odpověděl, že na rybách. Dokonce dvě chytili, tak se je rozhodl rovnou ugrilovat.

,,Co jste dělali vy?" zeptá se Taehyung tří, unavených existenci co se roztékají na židlích.

,,Ušli snad tisíc kilometrů." povzdychne si nahlas Hobi. ,,Mám pocit, že mi umřou nohy."

,,Čekal jsem, že to Yoongi-hyung si bude stěžovat." zasměje se Namjoon.

,,Nemám na to sílu." zamumlá pouze a napije se ze své plechovky piva.

,,Co ty? Jak se cítíš, Jimin-iie?" ptá se Taehyung světlovláska, jenž je dnes též překvapivě potichu.

,,Vyčerpaně." zafuní odpovědět. ,,Vyjít na horu nebylo tak špatné, bylo tam fakt nádherně, ale cestou zpátky jsme chodili neustále dokola a nemohli najít cestu zpátky." nafoukne smutně tváře.

,,To jste neměli mapu?" poznamená Jin.

,,Přesně podle ní jsme šli." zamračí se Yoongi.

,,No, dnes to asi brzy zabalíme, ne?" plácne se Hobi do stehen a všichni souhlasí.

,,Co vůbec dělal náš stále zamilovaný pár?" přesto jak se Jimin unaveně tváří, má stále dost elánu se na nás provokativně uculit. 

,,Zkoukli jsme film a pak se šli projít." odpovím mu.

,,Jenom?" pozvedne zklamaně obočí. 

,,Co jsi čekal, že ti odpovím?" zamračím se zmateně na něj. 

,,Jungkook-iieho málem pokousal pes." dodá naštvaně Tae.

,,Cože?" vykulí Jin vyděšeně oči.

,,Nepokousal!" konstatuji důrazně. ,,Jen mi olízl ruku a potom trošku zakousl do malíčku, když jsem si ho hladil." vysvětluji jim situaci, ovšem nezdá se, že by to Jina nějak uklidnilo.

,,Proč si hladíš cizí psy? Jsi snad malé dítě?" nadává mi a já opět poznávám svého starého hyunga. 

***

Zdravím lidi 💜

Dlouho jsme se neviděli 😏 mám teď spousty směn, takže málo času na psaní a tak... Dnes se mi podařilo toho mnoho napsat, tak tady máte alespoň jednu kapitolu i když trochu o ničem. 

Ještě to bude velmi zajímavé. Dnes v autobuse jsem si v hlavě promítala scénář a doufám, že mě za něj později neukamenujete 😅 ale vše vede nakonec k dobrému 😉

Tak lidi zatím se mějte hezky a snad zase brzy 💜 Užívejte léta 😘

I purple youu!!! 💜💜💜