|Still with you| TAEKOOK |

LXXVI. Still with you 1/2

Vrátil jsem se úplně vyřízený do našeho bytu. Yeontan se mohl zbláznit radostí, když jsem přišel. Skákal na mě a kňučel jako by psí řečí brečel i nadával zároveň kde jsme s Taehyungem tak dlouho byli. Proč ho necháváme samotného? 

,,Omlouvám se, kámo. Slibuju, že už tě s tatínkem neopustíme." tisknu si ho k sobě, načež se mi čumákem zarývá až do ramene. Neodejde ode mě ani když se sprchuji, pořád sedí před sprchovým koutem a hlídá si mě. Co vyjdu z koupelny, celý byt mi připadá prázdný bez mých věcí. Půjčím si nějaké Taehyungovo oblečení a zavrtám do jeho peřin. Všechno po něm tak překrásně voní. Šíleně mi to chybělo. Nasaju pořádně vůni polštáře, na kterém Taehyung spí a jenž je vždy cítit po jeho vlasech. Používáme stejný šampón i sprcháč, ale Taehyung vždy voní jinak. Nikdy jsem to nechápal. Přál bych si ho teď držet ve svém objetí a nepustit. Obejmu pevně jeho polštář, přičemž do pár vteřin usnu. 

***

Probudí mě hluk kolem rána, kdy někdo vstoupí do bytu a Yeontan začne vyšilovat. Vyděsí mě to a hned vyběhnu z postele. Výrazně si oddechnu, když je to jen Mingyu, který se zdá též extrémně překvapený mou přítomností v bytě. 

,,C-co... co ty tady?" zeptá se mě, přičemž pokládá Yeontanovo vodítko. Promnu si s dalším úlevným oddychem víčka a ze zívnutím mu odpovím;

,,Přijel jsem sem v noci z nemocnice." 

,,Aah~" chápavě kývne, ,,Taehyunga stabilizovali ještě v záchrance. Museli mu píchnout něco na uklidnění." Sedne si na okraj pohovky, když mě informuje. 

,,D-díky, že ses o něho postaral. Jak... jsi vlastně věděl, že je v nemocnici?" podivím se nad tím, protože to byl on kdo mi volal. 

,,Nechceš se jít s námi projít?" nabídne mi s úsměvem a cukne pohledem k Yeontanovi, který nás bystře sleduje. 

,,Vlastně rád, jen vydrž pár minut, než se dám do kupy." zalezu zpět do pokoje si alespoň opláchnout obličej a vyčistit zuby. 

***

,,Taehyung mi volal tak před dvěma týdny, jestli bych se mu na čas nepostaral o Yeontana, že je u svého otce." začne mi venku vyprávět Mingyu, vedoucího poslušného Yeontana  jež očůrává každý roh na vodítku. Šli jsme se projít do nedalekého parku poblíž našeho bytu. Vždy sem s Yeontanem chodíme. 

,,Divil jsem se, zda to myslí vážně, protože..." ušklíbne se, ,,vím jaký měl vztah s otcem a zprvu jsem si myslel, že si dělá srandu. Ptal jsem se na tebe, ale on mlčel a znovu mě požádal. Došlo mi, že ho něco trápí a nechce o tom mluvit, proto jsem jen souhlasil. Měl jsem pocit, že mu dlužím hodně." trpce se usměje s poněkud provinilým výrazem. 

,,Jak to myslíš?" zamračím se zvědavě zmateným pohledem na něho. 

,,Víš, něco jsem ti nikdy neřekl." podívá se seriózně na mě, kdy ho trpělivě poslouchám. ,,Taehyung byl do tebe zamilovaný dřív než já a poznal jsem tě vlastně díky němu. Pamatuješ si, jak jsem s tebou prvně nechtěl nic mít?" 

,,Ano." ušklíbnu se. ,,Dal jsi mi hodně zabrat, Mingyu." Vzpomínám si, že dostat ho byl těžký oříšek a já nikdy nechápal, proč se mi tak bránil, protože to vypadalo, že i já jeho přitahuji. 

,,Bylo to, protože jsem věděl, že tě Taehyung miluje. Dost mi ublížilo, když ses se mnou rozešel a litovala jsem toho, že jsem Taehyunga zradil." povzdechne si. ,,Dokonce jsem se ho snažil přesvědčit, aby na tebe zapomněl, protože jsem si nedovedl představit, že by tu samou bolest měl prožívat on a k tomu mnohonásobněji, když tě bezmezně miloval roky."