|Still with you| TAEKOOK |

XLVII. Jsem jenom tvůj 15+

Poté co se všichni rozprchly do pokoje, zdržel mě Jimin s nějakou dlouhou historkou, k němu se přidal ještě Hobi a víc jak půlhodina v háji. Doufal jsem, že Taehyung v našem pokoji už neusnul. Začínal jsem být poněkud nevrlý, když Jimin stále zdržoval, jako by to dělal naschvál.

,,Poslyš, Jimin-iie-hyung... neměli by jste vy dva už dávno unavovat Yoongiho-hyunga společně?" zamračím se na ně s kříženýma rukama.

,,Ten usnul jakmile se svalil do postele." začne se Hobi smál.

,,Nechcete se k němu přidat?" odseknu mu, načež se Jimin podivně zarazí s pohledem do blba. Zatřese hlavou a uculí se.

,,Máš pravdu." položí mi ruku na rameno. ,,Sladké sny, Jungkook-iie." poklepe na něj a společně s Hobim náhle odcházejí. Dobře, to bylo divné.

Otočím se směrem do pokoji, když mě málem trefí mrtvice z mého přítele.

,,Tae..." chytnu se za srdce, ,,myslel jsem, že už spíš." rozdýchávám vyděšení. Vůbec jsem ho neslyšel přijít.

,,Promiň. Hyungové mě z nějakého důvodu nechtěli dát pokoj." zamračím se naštvaně.

,,Jo, nebuď na ně naštvaný, zlato. Požádal jsem je o to." zazubí se Taehyung. Zmateně protáhnu obličej. Vezme mě za ruku a vede znovu ven, kde už zaujímá mou pozornost osvícený altánek na kraji kopce, přímo s výhledem na hvězdy, grilem uprostřed, dvou skládacích židlí a stolkem, na němž stojí láhev vína. 

,,Promiň, že to tak trvalo. Nešel mi rozdělat oheň." zachechtá se než mě dovede přímo do altánku.

,,Páni. To je super. Co tak najednou?" rozzářím se na něho, když si sednu do pohodlné, látkové židličky.

,,Chtěl sis se mnou něco ugrilovat a dát sklenku, ne?" něžně se na mě usměje. ,,Ber to jako rande." skloní se ke mě s polibkem na tvář a sedne si naproti mě. Začervenám se, kdy upřímně nevím co říct. Nečekal jsem od něj nic podobného. O to víc jsem nadšený.

Mezitím co se nám pomaličku griluje maso na mírném ohýnku, povídáme si se sklenkou v ruce o tom, co jsme vždy chtěli dělat nebo podniknout.

,,Proč zrovna Jeju Island? Můžeš si vybrat jakýkoliv stát nebo moře." usměju se udiveně na něho, co mi poví, že vždy chtěl jet na Jeju.

,,To ano, ale já se vždy chtěl podívat na Jeju, protože je v Jižní Koreji a nestálo by mě tolik peněz na něj jet. Navíc... se mi líbí jeho památky." odpoví se zasněným úsměvem než si usrkne vína.

,,Tak pojedeme, Tae." souhlasím nadšeně s jeho nápadem.

,,Někdy." odpoví. ,,Až našetříme dost peněz."

,,Vede se nám teď dobře, zlato. Můžeme jet klidně tohle léto."

,,A kam by jsi chtěl jet ty, Jungkook-iie?" zeptá se klidně. Mluví ke mě nyní tak jemným tónem, který mě nutí mu víc a víc propadat.

,,Kamkoliv." usměji se na něj. ,,Kamkoliv s tebou."

Nastane dlouhá chvíle mlčení, ovšem velice příjemného. Hledíme jeden druhému láskyplně do očí, dokud nás nepřeruší prskání ohně.

Najíme se a vrátíme zpět do pokoje. Všichni už musí spát, je několik minut po půlnoci. Unaveně se s povzdechem svalím do postele, spokojený jako nikdy.

,,Půjdeš do sprchy jako první?" zvednu hlavu k Taemu, jenž na mě zvláštně přivírá oči než se poťouchle usměje. 

,,Co kdybychom šli společně?" opře se o futra dveří do koupelny a já suše polknu.