|Still with you| TAEKOOK |

XXI. Kdo je Kim Taehyung?

Už neodepsal. Nacházel jsem se jen zatáčku od chatky, psychicky připraven na zpověď hyungům. Já vím. Zasloužím si to. Vůbec nic jsem jim neřekl. To je snad poprvé. Nikdy jsem se jim tedy nesvěřoval se všemi vztahy co jsem měl, ale ani je netajil. Jsem zvědavý, co všechno vědí o Taehyungovi a já ne. Co se ještě skrývá v jeho minulosti? Každý přece udělal plno chyb a hnusných věcí. Já jsem toho příkladem. Mám pocit, že ve skutečnosti o něm nikdo nic neví. Všichni znají jen to co odněkud slyšeli a to mě štve nejvíc. Nikdo nemá páru jaký je člověk.

Vystoupil jsem z auta překvapen krásným okolím chatky. Samozřejmě jsem tu už kdysi byl, ale nikdy ne v tomhle období. Nikdy jsme sem v listopadu ještě nejeli, proto mě udivuje ta podzimní atmosféra. Vlastně i v zimě je tu vážně pěkně.

Jakmile Jin zmerčil z chatky auto, běžel mi naproti a vítal mě. Pomohl mi s věcmi, přičemž kupodivu neměl ani nějaké divné otázky. Jen se ptal jaká byla cesta a co mi tak dlouho trvalo. Ovšem v chatce začala teprve napjatá atmosféra plná nezodpovězených otázek zvědavých hlav. Všichni seděli na gaučích u stolku a rozpáleného krbu s neutrálními výrazy.

,,Aah~" povzdychnu si, ,,předpokládám, že jsme se tu nesešli jen tak. Bylo vážně nutný mě sem tahat?" sundam si bundu a pověsím si ji na věšák u dveří.

,,To teda bylo, protože sám nám nic neřekneš!" zamračí se na mě Jin. ,,Co se děje, Jungkook-ah? Od kdy jsme přestali být tvoji kamarádi?" docela dotčeně na mě vyprskne.

,,Moje vztahy s vámi nemají nic společného, Jin-hyung i když jste moji kamarádi. Pokud jsi mě sem dotáhl, abys mě zasypal výčitkami, tak se měj. Nemusím tu být." obracím se, že si vezmu bundu zpátky, když mě zastavím.

,,Fajn, fajn. Promiň." vede mě po schůdkách s rukou kolem ramen k jednomu z gaučů. Obývák v chatce vypadá následovně; u vchodu jsou asi čtyři schůdky dolů vedoucí do obýváku, kde se nachází dva červené gauče naproti sobě s konferenčním stolkem uprostřed a pár metrů od něho je ve stejné pozici cihlový krb spojený se zdí. Po levé straně vchodu se nachází schody do čtyř pokojů, ten největší má koupelnu, druhá koupelna je dole hned za schodami, vedle který se pyšní menší ale luxusní kuchyňka, kde jsou mimochodem i zašoupávací dveře ven na terasu, kde se většinou jí. My všichni však jíme v obýváku.

Jin mě posadí vedle sebe a Hobiho, zatímco Namjoon a Yoonmin sedějí naproti nám. Yoongi se tváří těžce otráveně, jako by tady ani nechtěl být. Jimin se snaží tvářit nenuceně, no moc mu to nejde a Namjoon má napjatý výraz jako by čekal co se bude dít.

,,Předpokládám, že už všichni víte s kým se scházím, hm Jimin-iie-hyung?" pozvednu právě na něj náležitě obočí, kdy se provinile ohlédne jinam.

,,P-proč zmiňuješ mě?" kuňkne.

,,Nebyl jsi to ty kdo nás šmíroval ze křoví a skoro vyděsil k smrti?" vyprsknu na něj na jeden výdech.

,,Lezl po mě pavouk! To já málem umřel!" vykulí na mě rozčarovaně oči, než si uvědomí že se mi vlastně přiznal. ,,J-jak to vlastně víš?"

,,Taehyung tě viděl!" zkřížím ruce s pohoršeným výrazem.

,,Jimin-ah..." povzdychne si zklamaně Jin kroutící hlavou.

,,B-byl naštvaný?" zavrtá se do víc do gauče.

,,Z nějakého důvodu to shledával tak zabavným, že mi o tom řekl až teď." uraženě mu odpovím.

,,Takže ty vážně chodíš s Kim Taehyungem?" zeptá se Hobi, který ještě nic neřekl a upřímně jako jediný co se mi do ničeho nepletl vypadá rozpolceně.