|Still with you| TAEKOOK |

XXXII. Pozvání na rande

Konečně doma. Před chvíli jsem dorazil a těším se jen na sprchu. Při sprchování mi došlo, že jsem měl jít za Taehyungem. Úplně jsem to vypustil z paměti a teprve teď začal přemýšlet o čem se mnou chce mluvit nebo co chce probrat. Ani mi to nenapsal do chatu, což znamená že se nejedná o maličkost. Snažím se nestrachovat a nemyslet na to že se se mnou chce rozejít. Vlastně proč taky? Vždyť si psal s hyungy. Chtěl vidět moje fotky. Škádlil mě. Ne, určitě se se mnou nebude chtít rozejít.

Hodil jsem na sebe po sprše něco a napsal Taehyungovi, protože jsem mu v chatu slíbil, že mu napíšu až se budeme vracet domů. Při cestě zpátky jsme se zastavili ještě na jedné malé farmě a potom na jídlo, takže se mi to úplně vykouřilo z hlavy.

_______________________________

Chat ↓

jeon_jk

Tae promiň

Zapomněl jsem ti úplně napsat, že už jedeme.

Jsem doma.

Mám teda přijít?

v_tae

To nevadí zlato, myslel jsem si to 😉

Jsem už doma, tak za mnou přijď nebo jestli se chceš sejít někde venku taky můžeme 💜

jeon_jk

Nemusíme nikam chodit.

Přijdu k tobě ❤

v_tae

Tak čekám 😘

jeon_jk

Za 20 minut jsem u tebe 😘

_______________________________

Hned u dveří mě vítala chlupatá koule, co po mě začala skákat a kňučet o pozornost. 

,,Taniie~" vzal jsem si ho do náruče a chvíli ňuchňal.

,,Ahoj, ušáčku." pozdravil mě Taehyung s pusou na tvář. Jakmile jsem položil Yeontana, přitáhl jsem si ho kolem krku k sobě do objetí.

,,Mmm~ tohle mi chybělo." povzdechl jsem si v jeho sevření.

,,Taky jsi mi chyběl, ušáčku." podrbe mě ve vlasech a za ruku vede do pokoje.

,,Co se děje, Tae?" sednu si na postel, už od příchodu jsem si všiml jeho nervózního výrazu. Nadechl se, než si dřepnul naproti mě a chytil za ruce.

,,Jungkook-iie, půjdeš se mnou na rande?"

Překvapeně jsem na něho zamrkal, zatímco se mi díval do očí a netrpělivě čekal na odpověď. Musím říct, že tohle jsem vážně nečekal. Kvůli tomuhle se chtěl sejít a nemohl napsat do chatu?

,,Ehm Tae... co tak najednou? Vždyť..."

,,Ještě jsme na rande nebyli." přeruší mě. ,,Začali jsme spolu chodit před dvěma týdny, ale nikdo o tom moc neví."

Proč mám pocit že mě sem nezavolal jen kvůli téhle otázce? Je v tom něco víc. Připadá mi zvláštní jak jeho věčně klidná tvář je najednou plná obav. Vypadá i trochu naštvaně.

,,Tae, řekni mi nejdřív co se stalo." skloním se k němu blíž a pevněji stisknu ruce. ,,Vidím na tobě, že tě něco žere." snažím se k němu mluvit klidně, aby se mi nebál svěřit. Přeci jen nebylo by poprvé, kdy by se mi s něčím svěřil. Co si však pamatuji, nikdy se mnou důvěrně nemluvil tváří v tvář.