|Still with you| TAEKOOK |

IX. JK jde nakupovat

Z práce jsem se vydal ještě nakoupit. Nebyl jsem v obchodě už strašně dlouho, většinou jím někde venku, takže mám doma komplet prázdnou ledničku, když nepočítám mléko, bez kterého bych nejspíš ráno nepřežil. Těšil jsem se, až přijdu domů a napíšu Kimovi. Upřímně, tak to probíhá každý den. Píšeme si jen k večeru, protože přes den jsme oba v práci. Já sice má o dost volnější čas, ale nechci ho rušit.

Dnes se za mnou stavil Jimin, donést mi nějaké koláčky co upekl. Jimin pracuje v rodinném pekařství, co vlastní jeho matka, umí také skvělé zákusky. Mnohdy se divím, že není jako koule, protože pracovat tam já, sním všechno co upeču. Jimin si však na svou fyzičku dává pozor. Dřív nebyl tak hubený jako dnes, ještě teď si můžu vzpomenout na jeho baculaté tvářičky. Podle mě byl roztomilý, ale sám se s tím dlouho trápil. Hodně mu pomáhá, že chodí na taneční lekce s Hobim.

Tak tedy nabral jsem si do vozíku vše, co jsem potřeboval a že toho bylo, od věcí do ledničky až po věci do koupelny, které mi už také scházeli. Pomalu mi dochází i prášek na praní. Všechno jsem si rovnal do batohu, když se z ničeho nic ozval hlas - jeho hlas.

Úplně jsem zmrznul na místě. Nestál u mě, ale rozhodně nebyl daleko a s někým mluvil.

Ten druhý, jak jsem pochopil, byl zřejmě vedoucí obchodu, protože se bavil s Kimem o tom, že mu nemůže už dát víc směn, protože se někdo vrátil z mateřské. Kim zněl docela naštvaně, opravdu jako někdo koho nechcete rozlobit. Ptal se vedoucího co má teď dělat a proč mu nedal vědět dřív, aby si stihl najít novou práci. Vedoucí ho uklidňoval, že už ho doporučil někomu a dá mu kontakt, čímž Kima pravděpodobně uklidnil.

Tolik jsem se zabral do jejich konverzace, že jsem zapomněl na placení. Úplně ve mě hrklo, když mě pokladní okřikla. Omluvil jsem se jí a dal peníze, před odchodem jsem se však zastavil u automatického otevírání. Důkladně jsem si rozmýšlel, zda se mám otočit a jednoduše se rozběhnout za Kimem nebo to nechat být, poznat ho až bude čas.

S těžkým povzdechem jsem si zvolil druhou možnost a šel domů.

Vybaloval jsem si doma nákup s hlavou plnou myšlenek. Došlo mi totiž, že Kimův hlas mi není tak úplně neznámí. Tedy samozřejmě ho znám z té kabinky, jenže tam moc nemluvil a byl tiše. Teď, když si jeho hlas znovu vybavím v obchodě, připadá mi že už jsem ho někde slyšel.

Po vybalení veškerého nákupu, jsem si dal koupel, při které mi myšlenky opět šrotovaly v hlavě. Začal jsem si o něho dělat starosti, jestliže přišel o práci. Zajímalo mě, zda je v pořádku. Nikdy mi nenapsal kde pracuje nebo jak žije, ale nejspíš to nemá lehké a to mě tak trochu dělá starosti.

***

Omlouvám se dnes za krátkou kapitolu. 

Příště ale očekávejte mnohem delší, protože JK sdílí fotku která zaujme i jeho ex 😏

 Bohužel další kapitola bude až v sobotu ne-li v neděli, protože od zítřka jsem zase celý dny v práci 😫

Dnes se pokusím napsat zase nějaký Oneshot, abych měla co do zásoby a budu si přitom krásně odpočívat 😅

Mějte se hezky a klidný den, I purple youu!! 💜