|Still with you| TAEKOOK |

XXIV. Opilý Taehyung

Jsou to dva dny a on se stále neozval. Vůbec nevím, co mám dělat? Bojím se jít za ním, protože nevím jak bude reagovat. Ublížil jsem mu. Cítím se jako totálně mizera, že jsem mu všechno vyčetl a myslel jenom na sebe. Kdybych jen byl víc trpělivý. Nikdo mě nenechal čekat tak dlouho, takže na tohle nejsem zvyklí. Jenže s Taehyungem je to jiné. On není jen tak někdo. Modlím se za nějaký zázrak, který by mi dodal odvahu nebo ho ke mě přivedl.

Je 23:00, když mi v tuhle hodinu z ničeho nic volá Jimin. Zvednu mu to, beztak oka nezamhouřím. Po tom co mi řekl, okamžitě vylítnu z postele. Volal mi, že je Taehyung v klubu a hodně se opil. Pořád volá mé jméno a chce se prát. Rychle jsem na sebe něco hodil. Běžel jsem jak nejrychleji to šlo. Ještě že Euphoria není daleko.

Jakmile jsem dorazil do klubu, rozhlížel jsem se všude možně, ale nikde je nenašel. Zkusil jsem zavolat Jiminovi, jenže mi to nezvedal. Měl jsem tak hrozný strach, že se něco stalo. Naštěstí jsem je našel až úplně v rohu bokem. Taehyung seděl na zemi se skloněnou hlavou, kdy ho Yoongi hladil po rameni a Jimin vypadal, že mě vyhlíží. Přispěchal jsem k nim s otázkou co se vlastně stalo.

,,S Yoongim jsme zašli na drink. Seděli jsme u baru, když se najednou ozvala rána, uviděli jsme Taehyunga jak se bere s Yugyeomem." řekl mi Jimin. Yugyeom je mimochodem můj bývalý.

,,Šli jsme je rozdělit kdy na něho Taehyung křičel, ať o tobě přestane takhle mluvit, jinak už nepromluví nikdy. Jakmile jsme ho odvedli stranou, rozbrečel se a sesypal, že chce Jungkook-iiho a pořád opakoval tvoje jméno. Je hodně opilý, Jungkook-iie." zní velice starostlivě. Každopádně jsem překvapen. Potom co jsem mu ublížil mě stále brání a brečí kvůli mě. Přistoupím a skloním se k němu.

,,T-Tae..." mírně ho oslovím. ,,Copak to děláš?" pohladím ho po tváři.

,,Nech mě!" odstrčí mou ruku, když se na mě ostře podívá. ,,Nesahej na mě." řekne poté chladně, až na něho zůstanu zírat.

,,Co tady děláš, hm?" propálí mě pohledem.

,,Přišel jsem pro tebe." odpovím mu kupodivu klidněji než se cítím.

,,Proč? Baví tě mě trápit, Jungkook-iie? Proč o mě sakra předstíráš zájem, když jsem podle tebe chladný pokrytec? Hm? Co ode mě do prdele chceš?" vykřikne na mě poslední otázku, až sebou cuknu. Věděl jsem, že je děsivý když se naštve, ale rozhodně jsem si nemyslel že budu jednou v takové situaci, aby mi to dokázal.

,,Prosím tě, Jungkook-iie..." vydechne roztřeseně vzduch jako by se snažil zadržet pláč, ,,jen splň co jsi mi slíbil a nech mě být. Nepředstírej. Nelituj mě. Nech mě prostě být."

,,To nemůžu, Tae." chytnu ho za tváří ať už se vzteká jak chce. ,,Nenechám tě být. Miluju tě! Rozumíš? Vím, že mi nevěříš, ale já nic z toho nemyslel vážně. Omlouvám se, Tae. Prosím, odpusť mi." snažím se ho obejmout, ale on se nenechá a odstrkuje mě.

,,Proč se sakra omlouváš? To já tě zklamal ne? Já ti nedal to co chceš a opustil tě tak jako ostatní! Proč by ses měl starat o takovou trosku jako jsem já? Proč by jsi měl sakra milovat takový odpad?" křičí na mě a pláče.

,,Prosím přestaň..." začnu brečet taky, když ho konečně mohu pevně obejmout.

,,Omlouvám se, Jungkook-iie. Omlouvám se, že jsem ti vkročil do života."

Jeho slova mě nutí plakat ještě víc.

,,Už dost sakra..." praštím ho jemně pěstí do hrudi. ,,Tae, prosím... vůbec netušíš jak mě bolí tohle poslouchat." stisknu ho pevně za boky, kterých se držím když mám hlavu zarytou v jeho hrudi. Po chvíli mě silně obejme a přivine k sobě. Dlouho se objímáme, než nás vyruší Yoongi.

,,Jungkook-ah. Měl by jsi Taehyunga odvést domů. Potřebuje se vyspat a ty taky."

Jen mu kývnu a pomáhám Taehyungovi se zvednout. Je lehčí než se zdá.

Vzal jsem ho k sobě a rovnou položil na postel. Sundal jsem mu boty i ponožky, aby se mu pohodlněji spalo. Bundu jsem mu stihl sundat ještě když jsme přišli. Myslel jsem, že ho vyzvednu výš na postel, protože mu nohy čouhaly z okraje. Najednou mě však chytil a já se ve vteřině ocitl pod ním.

,,T-Tae" zamrkal jsem na něho, přičemž se usmál.

,,Co se děje, ušáčku? Nechtěl jsi přesně tohle?" chytne mě za bok a vyhrne tričko. ,,Ať se tě dotýkám a pomiluju?" přirazí pánví proti mě, až překvapeně vydechnu.

,,Pokud to udělám, třeba si uvědomíš jaký jsem ničema a konečně mě odkopneš, hm?" pomaličku mi rozepíná kalhoty. Zhluboka se nadechnu a obejmu ho kolem krku.

,,Do toho..." odpovím mu klidně. Podívá se na mě, jako by se snažil předpovědět co řeknu.

,,Můžeš udělat cokoliv, Tae ale nic mě nepřesvědčí o tom, že jsi špatný. Miluju tě a tentokrát jsem si sebou naprosto jistý. Dělej si se mnou co chceš. Když jsem s tebou, ničeho se nebojím." usměju se na něho, přičemž nehne ani brvou. Jen mi hledí do očí, jako by se přesvědčoval.

Skloní se k mým rtům, jež něžně ale dlouze políbí. Tolik mi chyběli ty měkké hebké polštářky podpírající pohodlně mé rty. Ponořil jsem se do nich a láskyplně mu opětoval polibky, kterými si mě opět zcela podmanil. Jemně mě hladil podél boku a objal jednou nohou blíž k sobě. Shrnul mi vlasy dozadu, zatímco jeho rty chtěli stále víc. Sjel jimi podél čelisti ke krku, na kterém si dělal značky.

,,Mm~" víc jsem se prohnul a za záda si ho víc přitiskl k sobě. Líbal mě na krku, když najednou zpomaloval, až jsem nakonec zaslechl pravidelné oddechování.

,,To si děláš srandu..." povzdechl jsem si s nevěřícným úsměvem.

,,Myslím si, že tohle mám za to, že?" podrbu ho v huňatých vlasech, když mu dám pusu na čelo a pomalu odvalím na stranu vedle mě.      

***

Rozhodla jsem se kapitolu vydat dřív, abych vám udělala trochu radost. Nevím jak to bude s Oneshotem tenhle týden, protože trochu nestíhám, tak se omlouvám. 

Až ho dopíšu, máte ho zde. 

Mimochodem... trochu se nám to už rozjíždí, že? 

No počkejte si na další kapitolu, která bude zítra 😉 tam už se bude něco dít 😏

Zatím se mějte a dobrou noc, lidi 🥱

I purple youu!! 💜💜