|Still with you| TAEKOOK |

XIX. Taehyungův příběh

Pořád si v hlavě přemítám, co se stalo ten večer. Myslím na to, co mi o sobě Taehyung řekl. Upřímně, věděl jsem že neměl lehký život, ale když mi o něm vyprávěl, nemohl jsem se ubránit již po druhé v jeho přítomnosti slzám.

Šli jsme ten večer poprvé ke mě. Chtěl jsem, aby u mě Taehyung přespal, ale musel domů kvůli Yeontanovi. (Nepamatuji si, jestli jsem se zmínil, Yeontan je jeho pes)

Slíbil mi však, že se mnou bude dokud neusnu. Sedli jsme si vedle sebe do postele. Já se o něho opíral, zatímco mě držel kolem ramen a druhou rukou si hrál s mými prsty, než jsem je spojil.

,,Tae..." opřel jsem se mu víc do hrudi, ,,řekni mi něco o sobě prosím."

,,Co chceš slyšet?" zeptal se klidně.

,,O tvém životě. Slyšel jsem..." bál jsem se to vyslovit a že to bude pravda, ,,že ti umřela máma." dopověděl jsem s povzdechem. Ucítil jsem jak kývnul, ale když si uvědomil, že ho nevidím, jednoslovně mi kladně odpověděl.

,,Bylo mi šestnáct, když jsem se dozvěděl, že můj otec čeká dítě s mou nejlepší kamarádkou. Často se s mámou nepohodli, ale nikdy to nevyprostilo v nějakou větší hádku. Poprvé jsem je viděl se tolik hádat. Zvláštní bylo, že mámě byla fuk jeho nevěra, hájila tu holku, že ji otec zkazil život a mě, jak se teď na něho mám podívat. Nemohl jsem tomu uvěřit. Vždy jsem k mým rodičům vzhlíželi. Byli jsme tak šťastná rodina. Miloval jsem oba dva." vypráví stále klidně. Chvílemi se mi zdá jako by snad nic necítil, když na to vzpomíná.

,,Neměl jít tvůj táta do vězení?" udivovalo mě.

,,Moje kamarádka už byla zletilá. Mohla mít dítě. Stále studovala, byla velice nadějná a chytrá, ale kvůli dítěti školu ukončila. Věděl jsem, že otec udělal moc špatnou věc, nemohl jsem ho však přestat jen tak milovat. Začal žít s mou kamarádkou a řekl mi, že kdybych cokoliv od něho potřeboval, nesmím váhat za ním přijít. Že jsem stále jeho syn a bude mě milovat."

,,To je hezké." poznamenal jsem, aniž bych věděl co mi o něm řekne.

,,Lhal." řekl tvrdým tónem. ,,Moji mámě zjistili rakovinu v pokročilém stádiu. Musela zůstat v nemocnici na léčení a šanci na život měla už v té době velice malou. Myslel jsem si, že to je špatný vtip. Najednou se mi život obrátil vzhůru nohama. Nemohla vést kavárnu, kterou jsme vlastnili, tak nakonec krachla. Jediný výdělek byl pryč. Peníze na její léčbu se nám tenčily. Doufal jsem že ji otec pomůže, ale když jsem za ním přišel, už měl svou novou rodinu. Dceru, mou nejlepší kamarádku jako manželku a přepychový dům. Věděl jsem, že má peníze, ale tak lítostivě mi neustále oznamoval, že moji mámě už stejně není pomoci. Nedával ji žádné naděje na přežití. Nedal mi žádné peníze. Tolik jsem na něho byl naštvaný. Moje máma pro něho už nic neznamenala. Musel jsem se o všechno postarat sám. Místo školy jsem chodil tajně do práce, staral se o ní. Nakonec se to dozvěděl otec, který mi ještě kázal, že škola má přednost, ať si nekazím život. Vmetl jsem mu do tváře, že nějak vydělávat musím, když on se na nás vykašlal. Nabídnul mi, že mi samozřejmě dá kolik chci, ale ne na máminu léčbu. To, že nechodím do školy se dozvěděla i máma, která byla tak naštvaná, že dostala záchvat. Několik dní ležela v bezvědomí. Celou dobu jsem se od ní nehnul. Modlil se, aby byla v pořádku. Přál si život jako dřív..."

V téhle fázi mi už tekly slzy proudem. Stále jsem však tiše poslouchal jeho vyprávění.

,,Byl jsem tak šťastný, když se probudila a cítila lépe. Usmívala se na mě, kárala ať nemeškám školu. Nechtěla, abych se v životě ztratil. Musel jsem ji slíbit, že se o sebe vždy postarám. Další den mi oznámili, že zemřela. Cítil jsem se, jako mě někdo pořádně praštil a dával stále větší a větší rány. Nemohl jsem mluvit.. dýchat.. plakat.. nemohl jsem se ani hnout. Musel jsem se však o všechno postarat. Můj otec ani nepřišel na pohřeb. Jednou na mě čekal se svou dcerou před školou nabídnout mi, abych bydlel s nimi. Jako by na to celou dobu čekal. Podíval jsem se na to dítě... bylo tak podobné ženské, kterou jsem považoval za nejlepší kamarádku. Ženské, která mě zradila s mým otcem a rozvrátila mi rodinu. Teď bych ji měl říkat "mami"? Odmítl jsem otce, že už má svou rodinu, ať na mě zapomenu, stejně jako zapomněl na matku. Nemám otce. Protože mu nikdy neodpustím, že díky němu má matka zemřela. Snažil se mě ještě několikrát kontaktovat, hlavně poté co zabavili dům, ve kterém jsem s matkou žil. Neměl jsem kde býdlet, peníze, rodinu ani přátelé. Musel jsem se o sebe postarat sám. Nemohl jsem nechat ostatní si se mnou zahrávat."

Nemohl jsem to vydržet. Otočil jsem se k němu a pevně ho objal. Plakal jsem mu silně do ramene, kdy se zdálo jako by ztuhnul.

,,J-Jungkook-iie?" nejspíš jsem ho překvapil.

,,Promiň, Tae. Je mi to moc líto. Promiň..." naříkal jsem mu stále v náručí.

,,Proč se mi omlouváš? Za co?" zmateně se usmíval.

,,Já nevím..." fňuknul jsem, ,,nevím... Já... nechci, aby jsi měl takový život. Chci, aby jsi byl šťastný. Nechci aby jsi byl na všechno sám. Chci být s tebou a ve všem ti pomoct. Přeju si, aby jsi se tak už nikdy necítil."

,,Jungkook-iie..." povzdechl si. Vyzvedl si mě na klín, omotal ruce kolem pasu a přivinul blíž k sobě. ,,Nemusíš se o mě bát. Je to už spousta let." díval se mi do očí, když mluvil.

,,Necítím se tak už a nikdy nebudu." usmál se na mě. ,,Díky tobě mám pocit, že musím využívat času, který mám a vážit si ho. Nemarnit ho zbytečnými myšlenkami "co bude a nebude". Nebát se toho co přijde a nelitovat svého rozhodnutí. Chceš něco povědět?" pohladil mě po tváři přičemž mi shrnul pramen vlasů stranou.

,,Já věřím, že tě dokážu změnit." políbil mě hned na to. ,,Protože už teď... se se mnou cítíš jinak, než s ostatními. Nemám pravdu?" vsunul své ruce pod mé tričko a hladil po zádech. Přitáhl jsem si ho kolem krku do polibku. Vzrušení ve mě opět rostlo, zvlášť potom co řekl.

,,Řekni mi jak se cítíš, ušáčku?" zašeptal mi do ucha než po jeho lalůčku jemně přejel jazykem. Zachvěl jsem se a víc k němu přitiskl.

,,Vzrušený." vydechl jsem, zapletl mu prsty do vlasů a líbal ho na krku. Ušklíbl se, přičemž naklonil hlavu víc ke straně, aby mi dal prostor na kvalitní cucfleky, jimiž jsem si ho značkoval.

,,Baby je ještě stále nedočkavé, hm~?" škádlil mě svým tónem, načež mě silně stiskl zadek, až jsem mu vydechl do kůže.

,,Doháníš mě k šílenství, zlatíčko." zašeptal mi na tváři, kam mě políbil než si mě skoro zvedl a převalil vedle sebe na postel. Rozhrnul peřinu, kterou nás přikryl, když si lehal vedle mě. Zaraženě jsem na něho mrkal očima, což ho pravděpodobně dost rozesmálo.

,,Tak snadno ti to nedám, ušáčku." chytl mě za bradu a dal pusu na dobrou noc. 

***

Musím vás štvát, když jejich intimní chvilky takhle neustále přerušuji, ale potrvá ještě hodně dlouho, než si ty dva konečně vrznou, protože.... co když je nechám spolu vyspat a Jungkook pak Taehyunga odkopne? Nebo naopak? Odkopne Taehyung Jungkooka? 😏

Mimochodem, všimla jsem si, že jsem předtím zapomněla zveřejnit ten Taeho příspěvek 😅

Málem jsem dnes zapomněla i na dnešní kapitolu 😏 ale je tu 🤗

Další bude možná v pátek, ale nic neslibuji, protože mám v pátek ještě odpolední směnu a uvidím jak budu stíhat 🤔 kdyby ne, tak sobota je jistá 😊

Zatím se mějte pěkně, mě končí volno a čeká na mě práce 😫 ale věřím, že to přežiji. Nejspíš s bolavýma nohama, ale přežiji 😅

 I purple youu!! 💜💜