Příběh draka

kapitola 10.

Celé dopoledne mi vyprávěl o různých tvorech, a tamější krajině a o obyvatelných. A také něco o sobě.

Já: ,,Omlouvám se."

Cassaras: ,,Za co, vždyť jsi mi zachránila život."

Já: ,,Za to co jsem tehdá řekla, nemyslela jsem to tak. Byla jsem na všechny naštvaná a ten vztek jsem v sobě nějakou dobu dusila. A pak z ničeho nic se vydral všechen vztek za poslední tři týdny na povrch a odnesl jsi to ty. Je mi to líto. Já tě seřvala ale nepoděkovala za to, že jsi mi pomohl. Tehdá v té uličce, nevím co bych dělala kdyby jsi nepřišel. A pak ta noc co se mi zdál ten sen. Opět jsi mi pomohl a já ti ani nepoděkovala."

Cassaras: ,,A co se týče toho snu, co se ti zdálo?"

Já: ,,Abych pravdu řekla, byl tam muž ale to byl až druhý sen s ním. Ten první se mi zdál tu noc co jsi mě pevně zachránil. Byla jsem ve tmě, všude bylo černo ale před sebe alespoň do dálky tři metrů vidět bylo. V tom za mnou něco proběhlo. Otočila jsem se ale nic nebylo. Otočila jsem se zpátky a tam stál ten muž. Černý plášť s kápí a obličej, ruce a podle mě celé tělo měl z temnoty. Oči měl celé černé a zorničky bílé. A v rukou držel za vlasy hlavy. Mé mamky, mého bratra, táty, Nelči a Lily. Pak jsem se vzbudila v té myslivně. No a pak ten druhý sen. Byla jsem v lese. Byli tam velké a mohutné stromy. Ptáci zpívali a nedaleko se páslo stádo jelenů. Najednou vše zahalil stín, všechna zvířata utekla a já tam zůstala. Najednou do mě někdo vrazil a pak mě chytil za vlasy a táhl pryč. Nemohla jsem se hýbat. Dotáhl mě až na nějakou mýtinu pokrytou ledem a temnotou. Tam mě pustil a stoupl si před mě. Mě svázali provazy z temnoty a on si pak ke mě klekl, vytáhl zahnutý nůž a pomalu mě řezal do té ruky. Začala jsem ječet bolestí a zděšením. Slzy mi tekly. Ta bolest mě trhala na kusy a já se nemohla hýbat. Pak přestal, podíval se na mě a vrazil mi ten nůž přímo do srdce. V ten moment jsem se probudila a byl jsi tam ty. Vyléčil jsi mi tu ruku a pak jsi mě uspal zřejmě nějakými bylinkami. Že?"

Cassaras: ,,Ano, a ten muž, říkáš že byl z temnoty?"

Já: ,,Ano."

Cassaras: ,,Dobře, kdyby se ti ještě něco s ním zdálo, musíš mi to hned říct jasné? Ten muž je něco jako démon. Je pánem temnoty a Démon se opravdu jmenuje. Ti lidé co tu po tobě jdou, jsou jeho služebníci a on jim vždy dá pomocí snu úkol. Tenkrát to byl úkol tě zabít."

Já: ,,Měla jsem ti věřit. Myslel jsi to dobře. Měl jsi pravdu a já to neviděla. Byla jsem slepá. Říkala jsem mu o těch snech, říkala jsem mu že mě někdo sleduje, ale neřekla kdo. Řekla jsem mu co se stalo v té uličce. Byla jsem blbá! Slepá! Skočila jsem mu na to! Myslela jsem si, že je to opravdové ale on! On......jsem jen blbá holka která za nic nestojí!"

To už mi začaly téct slzy. Byla jsem zoufalá. Zradil mě, všechno to byla jen hra. Nechala jsem volný průchod slzám a bylo mi jedno že je tu Cassaras. Právě naopak. Jemu jsem věřila.

Cassaras: ,,Ale notak, on to za to nestojí. Přesně o tohle mu jde, aby jsi se takhle trápila. Všechno co jsi s ním zažila bylo předstírané. Zamilovala jsi se do někoho jiného. Ne do něj. To nebyl on."

Já: ,,M...máš pravdu. Nebyl to on takže proč se trápit. Ale už ho nechci v životě vidět. A jestli ho uvidím, můj šíp se mu zabodne přímo do srdce. I když, možná mu ta ruka a noha stačila."

Cassaras: ,,Ruka a noha?"

Já: ,,Když jsi tam ležel a přišli ti vlci, kousek odemě ležel na zemi luk a šípy. Začala jsem střílel na ty grázly a dva schytal i Peter. Ale zabít jsem je nemohla tak to schytali alespoň do rukou a nohou."

Cassaras: ,,Tak vidíš že to k něčemu bylo. Střelba z luku ti jde, a až se dostaneme do Dračí země, ještě se naučíš perfektně bojovat s mečem a zbraní kterou si sama vybereš."

Já: ,,A vrátím se vůbec někdy?"

Cassaras: ,,To nevím. Nikdo to neví, ale i kdyby jsi se vrátila, už ne navždy. Svět se změnil, a ještě se hodně změní."

Já: ,,Dobře, ať to bude jakkoliv, udělám všechno abych uspěla."

Cassaras se uchechtne a já si teprve teď všimnu že jsou holky vzhůru.

Neli: ,,Všechno jsme slyšeli a upřímně se nám to moc nezdá. Vždyť nás chce odvést někam do neznáma. Ty mu fakt věříš?! Ty mu věříš že existují vlci velcí jako koně, draci a tak dále? Taro prober se, chce tě zmanipulovat! Má za úkol tě někam dostat a moc dobře ví že násilím tě tam nedostane!"

Já: ,,Neli, on málem zemřel aby mi sakra zachránil život. Chtěli mě i jeho zabít a jestli tomu nevěříš, tak si nevěř. Já ale vím co jsem viděla. V tom lese mi přišli na pomoc velcí bílí vlci! Začali se s těmi muži rvát a já se dvakrát trefila do Petera! Sakra holky, musíte mi věřit!"

Lily: ,,Taro, tobě věříme ale nevěříme jemu. Dobře, málem zemřel ale tak nám řekni jak přesně se to stalo!"

Já: ,,Dobře, jeli jsme na koních lesem. Museli jsme je setřást, byla to jediná možnost. Ale oni nás stejně dosti. Spadla jsem z Peggy když se snažila utéct autům. Oni mě obklíčili a pak vylezli ti muži a mezi nimi byl i Peter. Všechno mi vyklopil a pak když jsem se ptala přivedli Cassarase. Měl bodnou ránu na noze a řeznou na ruce. Ale přesto mě pořád chtěl chránit. Pak mi Peter nabídl že buď se k němu přidám a nebo to skončí. Do očí jsem mu řekla že se k němu niky nepřidám a on vytáhl pistoli a zamířil na mě. Když zmáčkl spoušť, už jsem se připravovala na smrt když v tom před mě skočil Cassaras. Zachránil mě a ten podrazák si z toho jak se snaží ještě utahoval. Pak všichni na nás zamířili když v tom přiběhli ti vlci."

Neli: ,,Dobře věříme ti, ale stejně s ním nikam nepůjdu. A ani ty by jsi neměla. Já a Lily jdeme domů. Už se po nás shánějí."