Příběh draka

Kapitola 1.

Sedím ve škole a poslouchám výklad naší učitelky Chemie. Díky bohu že je pátek a že je poslední hodina. Podívám se na hodinky. Za pět minut zvoní, skvělé. Nenápadně si začnu dávat věci do batohu. Učitelka se jmenuje Švarcová a nemá ráda když si někdo uklízí před koncem hodiny. Ale co, co mi může udělat. A pak konečně zazvoní. Naházím zbylé věci do batohu a jdu do šaten se přezout. Pak jdu rychle na oběd než tam bude fronta jako blázen. V pátek je vždycky nejdelší. Hodím batoh ke stěně a jdu do jídelny. Vezmu si oběd který do sebe kopnu za pět minut a s plným žaludkem běžím domů. Dneska jsem domluvená se svými dvěma kamarádkami Neli a Lily, že pojedeme na vyjížďku. Neli je vysoká štíhlá holka s dobrou postavou a dlouhými zrzavými vlasy a Lily je trochu nižší než Neli, má také dobrou postavu a dlouhé hnědé vlasy. Nelči rodina totiž vlastní tři koně. Valacha arabského plnokrevníka jménem Blesk a dvě kobyly Českého teplokrevníka jménem Peggy a Mína. Peggy je dcera Míny a je albín. Ty její modré oči mě vždycky uhranou. Neli jezdí na Bleskovi, Lily na Míně a já na Peggy. Takhle jezdíme společně na vyjížďky a ještě s sebou bereme Nelči fenku německého ovčáka jménem Bella. Má za úkol nás bránit kdyby se objevil pes který by chtěl ublížit nám, či koním. Doma jsem do deseti minut. Mám to sem od školy asi kylometr. Hodím batoh do pokoje, převléknu se a běžím za holkama do ohrady. Určitě tam už jsou. První kdo mě přivítá je Bella. Má mě z nějakého důvodu až moc ráda. Vždycky když přijdu k Neli na zahradu, Bella hned ví že se někam půjde. Podrbu Bellu za uchem a běžím dál. Za chvíli uvidím Neli a Lily jak zrovna přivádějí koně. Vždy stačí chytit jen jednoho a ostatní jsou také. Pozdravím se s holkama, vezmu si ohlávku na Peggy a přivážu ji k uvazišti. Každá nasedáme svého koně a pak můžeme vyrazit.

...

Jako vždy, proběhla projížďka v naprostém klidu. Závodily jsme spolu a to hlavně před lidmi. Tak jako proč se nepředvést že? Nakonec jsme dojeli do ohrady, odsedlaly koně a pustili je do výběhu.

Já: ,,Hele holky, nechcete zajít na chvíli k nám?"

Neli: ,,Jo klidně."

Lily: ,,Ráda, alespoň nebudu muset hned domů."

Jen jsem se usmála a šly jsme k nám. Tam jsem holkám půjčila nějaké oblečení které není od koňských chlupů. Pak jsme ještě šly ven.

Já: ,,Tak kam půjdeme?"

Lily: ,,Tak třeba do sekáče. Podíváme se jestli tam něco nemají."

Já: ,,To zní jako plán."

Všechny jsme se rozešli k místním sekáči. Většinou tam dávají oblečení místní. Holky běží napřed a já si musím zavázat boty. V tom dostanu pocit, že mě někdo sleduje. Tenhle pocit mám už měsíc. Zvednu se a rozhlédnu se. Jako vždy, nic. Ani živáčka. Bože, tohle mě mučí. Někdo nebo něco mě sleduje měsíc a já nic nevím. Jediné co jsem kdy zahlédla byl pohyb v keři. A také kůly tomu jsem se individuálně začala učit boj a sebeobranu. Z jedné místnosti v domě jsme udělali posilovnu a já si tam dala boxovací pytel. Od té doby denně trénuji a posiluji a musím přiznat že mám i lepší fyzičku. Vydržím dýl běžet, mám více síly a jsem mrštnější. Do pár sekund doběhnu holky a jdeme rovnou dovnitř.

...

Každá jsme si něco vzala. Já jsem si koupila pár triček a kalhoty. Holky na tom byli podobně. Správně bych do sekáčů neměla chodit. Kdyby mě viděl někdo kdo mě nemusí, což jsou téměř všichni, mohli by to říct médiím a ty mě pomlouvali a bůh ví co dalšího. Ale co, tohle si budu brát na ven. V tom mi zazvoní telefon. Vyndám ho a přečtu si zprávu na displeji. Mamka píše že potřebuje odpoledne do města a že mě s sebou potřebuje. Odepíšu jen ok.

Já: ,,Holky, já už musím domů, mamka chce se mnou do města."

Neli: ,,Aha, tak ahoj."

Všechny jsme se rozloučili a každá šla domů. Jelikož jsem měla ještě trochu času tak jsem nemusela běžet. Ale zase jsem měla ten pocit. Najednou za mnou praskla větev. Rychle jsem se otočila ale jediné co jsem viděla byli ptáci vylétající z keře. Ale i přesto jsem zrychlila. Ještě si zacvičím a osprchuji se než pojedeme. Vběhla jsem do domu a převlékla se do sportovního. Vzala jsem si sportovní tílko a třičtvrťáky. Pak jsem si vzala boxovací rukavice a šla do posilovny. Musela jsem ze sebe dostat myšlenky. Nejdříve jsem se rozcvičila a trochu zapisovala a pak se dala do boxu. Já když řeknu box tak tím myslím hlavně prostě boj. Údery a kopy a tak dále.

...

Trénovala jsem půl hodiny. Pak jsem se musela jít umýt. Jinak bych do města nemohla. Každý kdo by se ke mě přiblížil by omdlel. Vyndala jsem si ze skříně nějaké oblečení do města a zalezla do koupelny. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Teplá voda mi stékala po těle a já si užívala ten pocit. Umyla jsem si ještě hlavu abych nevypadala jako s hnízdem na hlavě. Vlasy jsem si pak vyfoukala a osušila se. Oblékla se a trochu se namaluji. Pak se ještě shlédnu v zrcadle a usoudím že můžu jít. Sejdu dolů, sednu si na pohovku a čekám až mamka vyjde z ložnice a budeme moct vyrazit.

...

Jako vždy to mamce trvalo o trochu déle než mě. Obula jsme se, nastoupily do auta a a vyrazily. Do města je to půl hodiny cesty autem. Zapla jsem rádio a usmála se. Zrovna pouštěli mou oblíbenou písničku od Imagine dragons. Má ji ráda i mamka takže jsme tam jen tak s úsměvem poslouchali písničku. Po chvíli už zkončila. A já rádio zase utlumila protože tam dávali nějakou příšernost. Pak jsme konečně přijeli k obchodu. Mamka zaparkovala a já vystoupila. Ještě jsem na ní počkala a pak jsme šli do obchodu.

...

Nákupy proběhly v naprostém klidu. Mamka si vybrala nějaké šaty a jeany a já si vybrala nějaká trička a kraťasy. Je začátek června a za chvíli jsou prázdniny. Takže to už na kraťasy je. Pak jsme si ještě zašly na večeři a šly jsme k autu. Najednou mamce začal vyzvánět mobil. Mamka to zvedla. Někdo se ozval a mamka začala vypadat vyděšeně. Pak hovor ukončil.

Mamka: ,,Volal manžel jedné mé kamarádky, měla autonehodou a já musím za ní. Na tady máš peníze na autobus a jeď domů."

Mamka vůbec nečekala na odpověď a nasedla do auta. Za chvíli už byla pryč.

...

Abych se dostala k autobusové zastávce musím jít kus pěšky. Nesnáším město když se pomalu stmívá. Šla jsem jednou ulicí když jsem za sebou uslyšela kroky. Otočila jsem se a tam šly nějací čtyři nebezpečně vypadající chlápci. Přidala jsem tedy do kroku a nevšímala si jich. Doufala jsem že si mě nevšimnou. Ale k mé smůle si mě všimli. Rozešli se přímo za mnou. A sakra! Ještě jsem přidala a snažila je setřást tím že budu chodit uličkami. Takhle jsem prošla několik uliček. A pak jsem do jedné zašla a úlevou vydechla. Setřásla jsem je. Ale pak jsem něco uslyšela. Znáte to přísloví,,neříkej hop dokud neskočíš"? Já jo a teď jsem na něj zapomněla. Začala jsem couvat protože se ke mě ti čtyři blížily ale pak jsem zády narazila do zdi. Vyděšeně jsem se podívala na ty předemnou. To je konec......