Příběh draka

kapitola 32.

Už je tomu rok a půl co jsem přišla do této země. Už jsem si zvykla na odloučení od rodiny. Od svojí matky, od otce, od bratra. Storm už je velký dospělý drak. Vylíhl se jako poslední a přesto je největší ze všech. Moc se toho nezměnilo až na to že teď když všichni ví že jsem Zlatý drak. Což se mi moc nelíbí. Mitase jsem neviděla a těch potvor je tu ještě víc. Ale dnes se konečně všichni proletíme na hřbetech svých draků. Všichni stojíme před ubytovnou se svými draky za zády, před námi je na placu vyskládáno obrovské množství sedel a uzd. Ty uzdy jsou udělané tak aby se dali upravit podle hlavy draka, jsou pět udidla a aby jim nepřekáželi při otevírání a zavírání tlamy. Všichni pozorujeme právě přicházejícího Cassarase.

Cassaras: ,,Takže, aby jste mohli létat, váš drak musí mýt sedlo a uzdu. Před vámi jsou vyskládaná úplně nová sedla. Je tu spousta typů a barev. Nevybírejte jen podle barev, ale také podle toho jak bude sedět vašemu drakovi. Musí mu být pohodlné a nesmí ho nikde dřít, škrtit ani tlačit. No a teď si jděte vybrat."

Všichni se pomalu rozběhli a draci šli za námi. Ale já jsem šla pomalu a pozorně jsem se rozhlížela. Zrovna mě zaujalo jedno černé sedlo ale než jsem ho stačila vzít abych ho Stormovi zkusila, vzala ho Elizabeth a jen se na mě provokativně usmála. Jen jsem protočila oči a šla hledat dál. Zkusila jsem asi tři sedla ale žádné Stormovi nesedělo. Pak jsem si ale jednoho všimla. Bylo černé, po okrajích se zlatými a modrými vzory, mělo tam i pochvu na meč a vzadu sedlové brašny. Bylo dokonalé. Vzala jsem ho a odnesla ke Stormovi. Nasadila jsem mu ho a utáhla popruhy.

Já: ,,Tak co, jak ti sedí?"

Storm: ,,(Neškrtí, netlačí, křídlům nepřekáží, je skvělé.)"

S úlevou jsem si oddechla a šla k ostatním kteří už měli sedla. Ostatní měli zdobená sedla, některé měli i pochvu ale to moje Stormovo se mi líbilo nejvíc. Zanedlouho už tu byli všichni i se sedly. Neli si vybrala světle hnědé s červenými vzory a Lily si vybrala tmavě modré s fialovými vzory.

Cassaras: ,,Dobře, pokud má váš drak sedlo nasazené,tak si najděte nějaké volné místo ale ne moc daleko a můžete nasednout. Zbytek už je na vás. Sami si musíte určit různé povely pro splynutí v letu."

Našla jsem si místo dál od ostatních a nasedla jsem. Třmeny mělo sedlo podobným těm na sedlech koní ale zároveň jiné. Jak sedět v dračím sedle už jsem si zkoušela tehdá na Greenovi. Pevně jsem zapřela nohy do třmenů.

Já: ,,(Takže Storme, pokus se vzlétnout.)"

Storm vyskočil a začal máchat křídly. Když letí drak na místě, je to pro jezdce těžké, ale sedlo mi poskytovalo dokonalou oporu abych nespadla. Storm se rozletěl dopředu a já jsem tak změnila pozici. Storm různě zatáčel a já jsem si zvykala na jeho pohyby. Vždy když zatáčel jsem se zapřela do jednoho třmenu a tak mě něco napadlo.

Já: ,,(Storme, mám nápad. Cassaras říkal že si máme určit povely. Poznáš když se zapřu do jednoho třmenu?)"

Storm: ,,(Jo, téměř mě to nutí zatočit.)"

Já: ,,(V tom případě máme povel. Vždy když se zapřu do jednoho ze třmenů, tak zatočíš. Zkusíme to?)"

Storm: ,,(Jasně.)"

Zapřela jsem se do jednoho ze třmenů a Storm okamžitě zatočil. Zkusila jsem to ještě na druhou stranu a fungovalo to stejně. Teď ještě pro let dolů a let nahoru. Ale to mu můžu asi říkat.

Já: ,,(Dobře Storme, pro let dolů a let nahoru si budeme zatím říkat. A teď přistaň.)"

Storm: ,,(Dobře.)"

Storm přistál na tom samém místě. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem že jsme na tom hodně dobře. Někteří s tím ještě bojovali. Cassaras k nám přišel a začal si nás prohlížet.

Cassaras: ,,Jestli chcete, můžete zkusit nějakou tu snažší leteckou dráhu."

Já: ,,Dobře, děkujeme."

Pak mě napadl povel pro vzlet.

Já: ,,(Storme, když lehce kopnu oběma nohama, tak vzlétneš. Ano?)"

Storm: ,,(Jasně.)"

Lehce jsem Storma kopla oběma nohama a on vzlétl. Tak to bychom měli. Storm se rozletěl k jedné z leteckých dráh. Instinktivně jsem Storma znovu kopla, jelikož na to jsem byla naučená od koní. Ale Storm to musel pochopit a přidal. Prolétali jsme různými obručemi, kličkovali mezi tyčemi a tak dále. Bylo to úžasné. Když jsme dráhu proletěli, tak jsme se vrátili k ostatním. Teď už byli všichni ve vzduchu a dávali si různé povely. Přistáli jsme vedle Cassarase s Greenem a postupně se k nám přidávali další a další co už si nějaké ty povely určili. Až jsme byli úplně všichni. Patnáct nových dračích jezdců. Cassaras se po nás rozhlédl a pak s Greenem vzlétl.

Cassaras: ,,Co se takhle společně proletět."

Všichni se svými draky vzlétli a následovali Cassarase. Bylo to úžasné. Opravdu úžasné. Šestnáct pyšně letících draků pospolu. Nic tomu nechybělo. Lidé z města zvedali hlavy a nadšeně mávali na nové dračí jezdce. Letěli jsme dál nad lesy a louky. Prostě jsme letěli a během letu si naši draci mezi sebou navzájem určovali svou hierarchii. Různě na sebe vrčeli kdo poletí první a kdo poslední a nakonec jsme se srovnali do formace. Letěli jsme ve tvaru obráceného V. Cassaras byl vepředu, já se Sebastianem hned za ním a za námi ostatní. Jak už jsem jednou říkala, bylo to úžasné. Jak jasem dlouho čekala než jsem se konečně dočkala tohoto zážitku. Než jsem se konečně dočkala letu se svým drakem. Se Stormem jsem při letu dokonale splynula a užívala si ten pocit volnosti. Zkoušeli jsme různé zatáčky, otočky a různé triky. Užívali jsme si let plnými doušky a já nikdy nechtěla zpátky na zem. Najednou jsem ale začala cítit takový divný pocit. Moje radost z letu náhle zmizela a vystřídala ji úzkost kterou jsem však v sobě nevyvolala já, ale něco z vnějšku. Začala jsem se rozhlížet a cítila jsem jak Storm pode mnou trochu ztuhnul a také začal být nervózní. Ale ne jen já a Storm. I ostatní. Draci začali opět vrčet, házeli hlavami a rozhlíželi se. Cassaras začal být také nervózní. Viděla jsem to na něm. Najednou, aniž by to někdo čekal, se na nás snesli tři tvorové podobní drakům. Ale nebyli to draci, ale Degoni.