Příběh draka

kapitola 35.

Prošli jsme přez louku tak aby nás nikdo moc neviděl a vedla jsem nás rovnou k Mitasovo domu. Zaklepala jsem na dveře a o chvíli později Mitas otevřel dveře. Jakmile nás uviděl, zatvářil se trochu překvapeně.

Já: ,,Promiň že tě takhle rušíme Mitasi, ale Sebastian by potřeboval trochu pomoct."

Mitas: ,,A co se stalo smím li se ptát."

Já: ,,No tak trochu když padal a já ho chytila, tak jsem mu nárazem asi zlomila ruku."

Mitas: ,,Aha, tak pojďte dál."

Mitas otevřel dveře dokořán a pustil nás dál. Zase za námi zavřel dveře a uvedl nás do jedné z místností. Pokynul aby jsme se posadili a z poliček si vyndal nějaké dózy s bylinkami. Pak si sedl před Sebastiana .

Mitas: ,,Můžu se podívat na tu ruku?"

Sebastian pomalu kývl a Mitas pomalu sundal závěs na ruku a ruku pomalu položil na svou nohu aby si ji mohl pozdně prohlédnout. Pomalu s ní otočil a Sebastian sykl bolestí a zkřivil obličej do bolestivé grimasy. Mitas se mu podíval do očí ale pak se zase věnoval ruce.

Mitas: ,,Nemáš tu ruku jen zlomenou ale kost není na svém místě. Musím ji otočit aby se to mohlo začít hojit. A bude to opravdu hodně bolet."

Sebastian přikývl a zachoval si co nejklidnější obličej. Mitas přejel prsty po ruce ale stále se Sebastianovi díval do očí. Najednou uchopil ruku jednou svou rukou před zlomeninou a druhou za zlomeninou a otočil. Ozvalo se prasknutí a Sebastian zasténala bolestí. Zaklonil hlavu s obličejem zkřiveným bolestí a pak vrátil hlavu do původní polohy. Vydechl jako by celou dobu zadržoval dech a podíval se na mě. Seděla jsem stranou od nich abych tam nepřekážela. Sebastian se na mě usmál a pak se zase věnoval své ruce a Mitasovi. Ten si ruku prohlédl a sáhl po bylinkách a obvazu.

Mitas: ,,Dám ti na to nějaké bylinky a obvážu ti to. Ty bylinky účinkují velmi rychle, takže zítra už budeš moct s rukou hýbat."

Sebastian: ,,Děkuji ti."

Mitas: ,,Není zač Sebastiane. Tedy, nevadí ti že ti říkám jen takhle?"

Sebastian: ,,Ale vůbec ne. Jsem rád že konečně vidím člena rodiny kterého jsem tak moc chtěl poznat."

Mitas se na Sebastiana upřímně usmál a začal mu na ruku dávat různé bylinky a na to obvaz. Já jsem raději ani nedutala páč jsem nechtěla zkazit tuto chvíli. Jen jsem tiše seděla stranou a čekala až Mitas  skončí. Když už mu ruku obvázal, mohli jsme jít za Cassarasem který bude nejspíš trochu naštvaný že jsme se jen tak vypařili. Mitas šel s námi, aby se mohl pořádně rozloučit. Už z dálky jsem viděla rozhlížejícího se Cassarase a sotva nás uviděl, vydal se i s ostatními za zády směrem k nám.

Cassaras: ,,Kde jste byli?"

Nikdo neodpověděl ale Cassarasův pohled zavadil o Sebastianovu obvázanou ruku. Jeho pohled se zmenil z  překvapeného na vyděšený a naštvaný jen pár sekund za sebou. Jen jsem si povzdechla a ujala se slova.

Já: ,,Když Sebastian padal a já ho chytila, tak jsem zřejmě nedávala dost pozor. Drak není nejcitlivější zvíře."

Cassaras si jen povzdechl. Viděla jsem na něm že starat se o bandu dospívajících mu nedělá úplně radost. Je to samotář. Vždycky byl. Dělá to zřejmě jek kvůli mě, Sebastianovi a Izildurovi. Za námi přistáli naši draci a každý se vydal k tomu svému. Mitas na mě kývl, já mu kývnutí oplatila a Sebastian s Cassarasem se s ním šli pořádně rozloučit. Nasedla jsem na Storma a čekala až nasednou i ostatní. Někteří se trochu zdráhali. Nedivím se jim po dnešním zážitku. Když už všichni byli na dračím hřbetu, mohli jsme letět. Draci se odrazili od země a s mohutným větrem od máchání křídel jsme odletěli. Ještě nás čeká chvíle cesty. Elfí údolí není úplně blízko hradu a hlavnímu městu. Uvelebila jsem se tedy a nechala Storma letět.

...

Už z dálky jsem zpozorovala draky kroužící nad hradem. Jistě už se po nás rozhlíželi. A ani se jim nedivím, za chvíli zapadne slunce a poslední dobou jsou noci venku čím dál tím nebezpečnější. Několik draků nás zřejmě zpozorovalo a letěli směrem k nám. Udělali okolo nás oblouk a dá se říci že naši skupinu obklíčili. Byli jsme tak že stran chránění. Na tvářích ostatních bylo vidět že se jim ulevilo když jsme byli už téměř u hradu. Všichni jsme přistáli na nádvoří a do pár sekund se otevřely dveře z nichž vyšel svižným krokem král s královnou. Všichni jsme sesedli a když okolo nás královský pár procházel, na náznak úklony jsme sklonili hlavy. Ti dva rychle došli ke svým dvěma synům a královna je objala. Bylo vidět že pouto mezi matkou a dětmi je stejné, ne-li silnější jak pouto mezi drakem a jezdcem. Jakmile si královna všimla Sebastianovi obvázané ruky, zděsila se. Slyšela jsem co si říkají ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Poslouchat rozhovory mezi členy královské rodiny je neslušné. Věnovala jsem se tedy Stormovi. Najednou jsem ale ucítila dotek na svém rameni. Otočila jsem se a než jsem cokoliv stihla udělat, královna mě pevně objala. Nejdříve jsem nevěděla jak na toto gesto reagovat, ale nakonec jsem královně její obětí opětovala. Když mě královna pustila, viděla jsem ji ve tváři úlevu, radost a.....hrdost? Nevím proč zrovna hrdost ale něco se ve mě pohnulo. To jakým způsobem mě objala a ten její pohled, to všechno mi připomínalo mojí matku. Už dlouho jsem na ni nemyslela ale teď se vzpomínky vrátili. Královna se svým mužem a syny odešli do hradu. Jeden z vojáků se chtěl postarat o Sky ale ta ho s vrčením odmítla. Proto jsem se nabídla.

Já: ,,Já se o Sky postarám."

Voják ustoupil, sklonil hlavu a já se Stormem a Sky za zády odešla k sedlovně. Odstrojila jsem oba draky a jejich sedla uložila na určené místo. Oba draci pak letěli do svých doupat, která se nacházela ve skále na níž hrad stál. Já jsem pak také šla k sobě do pokoje. Večeře na mě čekala v pokoji a tak jsem se v klidu najedla a šla jsem si lehnout. Nemohla jsem se ale zbavit myšlenek na svou rodinu. I když si to občas odmítám připustit, tak mi všichni tak hrozně moc chybí.