Příběh draka

kapitola 20.

Všude je ticho. Zhluboka se nadechnu a vykročím směrem ke stolům. Můj žaludek dělá jeden přemet za druhým a myslím že se za chvíli trémou zblázním. Cítím na sobě pohledy všech lidí. Jak návštěvníků, tak těch co tu čekají na řadu. Dojdu doprostřed mezi stoly a znovu se zhluboka nadechnu a vydechnu. Zavřu oči a snažím se nevnímat obecenstvo ale jen se soustředit na magii okolo sebe. A pak mnou projede příjemný pocit a já se poslepu rozejdu. Cítím že procházím okolo stolů až se najednou zastavím. Otevřu oči. Stojím před úplně nejzazším stolem a tam leží malé nevýrazné černé vejce. Pomalu natáhnu ruku a dotknu se vejce. Celým tělem mi projede obrovská vlna energie a rozzáří se mi ruka. Vejce získá ještě sytější barvu a pak vše skončí. Opatrně vezmu vejce do rukou a ozve se potlesk. Vsadím se že ani neví proč mi tleskají. Jsem cizinka a navíc nikdo kromě královské rodiny a Cassarase zde neví že jsem napůl drak. Tleskají mi jen protože se bavím s jejich vládci. Své myšlenky ale teď zaženu a znovu se podívám na vejce. To není možné, já to dokázala. Vrátím se k ostatním. Král s královnou se na mě usmějí a Cassaras uznale kývne. Holky a Sebastian se vřele usmívají a Izildur. Ten má zase ten svůj úšklebek. Vůbec se mi ten jeho výraz nelíbí. Stoupnu si vedle Sebastiana a pak přijde na řadu Neli.

...

Obě to zvládly, obě mají vejce. Neli má červeno oranžové a Lily má tmavě modro fialové. A co se týče těch dalších co tu čekají, Cassaras měl pravdu. Poněkud dost bohatých si drak nevybral. Teď už zbývala jen poslední dívka. Drobná s blond vlasy a modrýma očima. Celá se třásla ale ne nadšením. Nýbrž strachem. Cítila jsem to. Cassaras mi vysvětlil že drak vnímá pachy trochu jinak než ostatní tvorové. Dokáže vycítit strach a jelikož jsem napůl drak, mám tuto schopnost i v podobě člověka. Ale také jsem cítila že má v sobě něco zvláštního. Nemůžu se na to dívat jak se ta dívka bojí. Ale upřímně, naprosto jí chápu. Také jsem se dřív bála. Ale to co jsem zažila mě změnilo. Obrátím se na Neli stojící vedle mě.

Já: ,,Neli, podržíš mi ho prosím?"

Neli: ,,Jasně. A co chceš dělat?"

Já: ,,Uvidíš."

Hned jak si odemě převezme vejce, tak se rozejdu směrem k dívce. Lidé na mě otočí své pohledy a dívka také. Sotva k ní dojdu začnu na ní potichu mluvit.

Já: ,,Ahoj já jsem Tara."

Dívka: ,,Já jsem Lexi."

Já: ,,Těší mě Lexi. Hele nemusíš se bát, jen zavři oči a nevnímej obecenstvo ale jen magii. Ta pak udělá vše za tebe."

Lexi se na mě udiveně podívala a já jsem se vrátila na své místo. Viděla jsem jak Lexi zavřela oči a pak už vše šlo jak má. Lexi se rozešla k jednomu ze stolů chodí okolo něj a pak se zastaví. Otevře oči a pak se dotkne zelenkavého vejce. Lexi se rozzáří ruka a pak když je po všem, si celá nadšená vezme vejce do náručí a se slzami štěstí v očích se na mě podívá. Já se na ní usměji a Lexi se odebere k ostatním které si vybral drak. Pak se ozval král.

Král: ,,Gratuluji všem které si vybral drak a nyní, podstoupí výcvik dračích jezdců. Přeji všem hodně štěstí."

Síní se ozval potlesk a pak se král zvedl a my ho následovali do bočních dveří. Sotva se za námi dveře zavřely, začal Izildur.

Izildur: ,,Co si jako myslíš že děláš lady Taro. Ta malá ufňukaná holka neumí nic a teď jako má být dračí jezdec? Vždyť ta ani nezvedne meč!"

Sebastian: ,,Buď sticha Izildure. To co Tara udělala bylo správné."

Izildur: ,,Aha, tak pro tebe už je to jenom Tara jo?"

Sebastian: ,,Ty......."

Královna: ,,Tak a dost, to stačilo. Sebastian má pravdu. Ta dívka měla něco do sebe. Ale zároveň neříkám že se neměla lady Tara zeptat než něco takového udělá."

Já: ,,Omlouvám se výsosti, ale nemohla jsem se na to dívat. Moc dobře vím jak se cítila, strach mě doprovázel už nějakou dobu a tak jsem se nemohla jen dívat jak se bojí. Taková já nejsem."

Král: ,,Toho si vážíme, ale stále jsi naše poddaná. Musíš poslouchat rozkazy."

Já: ,,Rozkazy poslouchám celý život. Omluvte mě výsosti, ale už budu muset jít, jsem dost unavená."

Král: ,,Jistě, to chápu."

Uklonila jsem se a odebrala se chodbami pryč. Mám toho dost. Jsem šíleně unavená. Jakmile vejdu do pokoje a zavřu za sebou zavře, vlezu i s vejcem do postele. Oči se mi zavírají, ale pak si všimnu něčeho na mé ruce. Na mě dlani je jizva ve tvaru draka. Nikdo se nezmínil že budu mít jizvu na ruce, ale mluvili o nějakém znamení spojení. Nevšímám si toho a zavřu oči. Po chvíli usnu.

...

S trhnutím se probudím. Je mi divně. Celá hořím a moje žíly. Moje žíly září zlatě! Nevěřím vlastním očím. Slezu z postele a rozhlédnu se. Je noc a na obloze září hvězdy. Vyjdu na balkón a opřu se o zábradlí. Točí se mi hlava. Trochu poodstoupím abych případě nespadla přez zábradlí. Když v tom mnou projede bolest. Kosti se mi začnou jakoby lámat. Chce se mi křičet, ale vím že nemůžu protože jinak bych zburcovala půlku hradu. Spadnu na zem a dál se snažím vydržet bolest. Najednou se mi zatmí před očima a já upadnu do bezvědomí.

...

Opět se s trhnutím probudím jsem v pokoji a sluneční paprsky osvětlují můj pokoj. Posadím se a v tom zahlédnu vedle sebe pohyb. Leknu se a otočím hlavu. Na židli vedle mé postele sedí Sebastian a pobaveně mě pozoruje.

Já: ,,Co tu děláš?"

Sebastian: ,,V noci za otcem a matkou přišel Cassaras s tím že se ti něco stalo. Našel tě prý ležet venku na balkóně. Třásla jsi se a žíly ti zářily zlatě. Hned jak se o tebe postarali ranhojiči, tak nasedl na Greena a odletěl se slovy že si musí nutně něco zjistit. Spala jsi celý jeden den a noc. Postupně jsme se u tebe střídaly. Byli tu snad všichni. Jo a i draci se té noci chovali dost divně. Prostě jen tak začali řvát."