Příběh draka

kapitola 53.

Vyrazili jsme hned za svítání. Rozhodla jsem se že nemusíme až tak chvátat. Ale dnes dojdeme do Království Draka. Jeli jsme celý den. Opět jsem si vzala Amy k sobě ale tentokrát už byla plně při vědomí. Teď se ale konečně nacházíme jen kus od portálu. Už jen malý kousek. Jeli jsme cvalem přez lesy a louky. Pak jsme museli lehce do kopce a pak už jsem uviděla ten les který roste před jeskyní. Zamířila jsem přímo skrze les a jela pořád dál a dál. Pak najednou les skončil a přede mnou se objevila jeskyně. Rychle jsem se ohlédla jestli jsme všichni a když ano, jela jsem dál. Vyjeli jsme rovnou do jeskyně. Byla tu tma ale já jsem přesně věděla kde jsme. Sáhla jsem na krk a vzala do ruky přívěšek s krystalem který nám otevře portál. Zavřela jsem oči a představila si jak velký má být průchod. Pak jsem znovu otevřela oči a najednou se před námi objevil průchod. Nezpomalovala jsem a rovnou vjela do portálu. Jakmile jsme byli na druhé straně, upoutali jsme pozornost zdejších ochránců portálu. Všichni na mě koukali ale já jsem nezastavovala. Jela jsme dál. Když jsem se ujistila že jsou tu všichni, portál jsem zase zavřela. Jeli jsme dál tím tunelem až jsem uviděla před námi bíle světlo. Vyjeli jsme z tunelů a naskytl se nám pohled na tu neuvěřitelnou krajinu. Až teď jsem si ale uvědomila že tohle všechno je pro Amy poprvé. Měla vykulené oči a pootevřenou pusu. Ani jsem se jí nedivila. Pak jsem ale něco zahlédla a usmála jsem se.

Já: ,,Amy podívej se támhle."

Ukázala jsem prstem doprava a Amy se tam podívala. V ten moment zřejmě nevěřila vlastním očím. Kus od nás běželo stádo asi dvaceti jednorožců. Pak jsem ale museli zabončit a jeli jsme po jakémsi útesu. A v ten moment jsem byla šťastná. Storm. Storm se vyřítil zespoda útesu a vyletěl nad nás. Jasně že se koně lekli ale všechny jsme je uklidnili. Koukala jsem na Storma ,který předváděl ve vzduchu různé otočky a tak dále, výrazem plným štěstí. Tak hrozně mi chyběl. Pak se najednou objevili další. Objevili se naprosto všichni draci z našeho týmu. Flame, Dark, Sky, Green, Wind, Cream, Snow, Had, Nut, Drake, Flame, Shadow, Star, Blue a Ice. Létali nad námi spolu se Stormem. Byla jsem tak hrozně moc ráda. Pak se ale museli naši draci zase oddělit, jelikož jsme vyjeli do lesa. Jeli jsme dál a jakmile jsme vyjeli z lesa, uviděla jsem město s hradem. Už to je jen kousek. Najeli jsme na cestu a jak jsme tak jeli, upoutali jsme pozornost lidí pracujících na polích. Lidé nám mávali a vypadali šťastní. Pak, když už jsme se blížili k městu, jsem viděla jak jsou lidé na ulicích. Stále jsem nebrzdila. Vyjeli jsme do města a po okrajích cesty stáli lidé. Spousta lidí. Ti všichni lidé jásali a mávali. Nebyla jsem na něco takového zvyklá ale byla jsem tak ráda že jsem konečně tady že jsem zahodila veškerou nervozitu. Byla jsem doma. Jeli jsme dál do kopce po cestě která vedla k hradu. Už museli dostat zprávu že jsme tady. Všichni ti lidé byli po celé té cestě. Všechno končilo až u hradu kde stáli stráže. Brána byla již otevřená a tak jsme mohli rovnou vyjet na nádvoří. Jakmile jsme tam byli všichni, brána se zavřela a já jsem zastavila Peggy. Stejně tak i ostatní zastavili a slezli z koní. Já jsem také slezla a pak jsem sundala Amy. Najednou nám přez hlavy přeletěl obrovský stín a pak dopadl na zem. Storm přistál jen kousek od nás a za ním i ostatní. Amy se lekla a schovala za mě. Celkově všichni nově příchozí byli vyděšení. Klekla jsem si k Amy a pohladila ji po hlavě.

Já: ,,Neboj. To je Storm. Je to můj drak."

Amy: ,,Tvůj?"

Já: ,,Ano. Je to můj nejlepší přítel."

Pak jsem se zvedla, pustila jsem Amy a vydala jsem se k Stormovy. Nejdříve jsem jen tak proti němu stála ale pak jsem se mu vrhla okolo krku. Pořádně jsem ho objala a on mi objetí opětoval přitisknutím hlavy. Byla jsem tak ráda.

Já: ,,Konečně tě zase vidím."

Storm: ,,(Stýskalo se mi.)"

Usmála jsem se. Většina jezdců se šla přivítat se svými draky. Pak se ale otevřely velké zdobené dveře hradu a v nich stál král s královnou. Kývla jsem na Storma a vrátila se k Amy. Amy mě vzala za ruku a opět se za mě schovala. Jen jsem se na ní usmála. Král a královna vykročili vpřed a vydali se k nám. Zastavili se kousek od nás a v tu chvíli byl čas na poklonu. Uklonila jsem se. Ti kteří nevěděli o co jde stáli jako opaření a tak ti kteří stáli vedle nich je napomenuli ať se ukloní. Nakonec jsme se všichni zvedli a v tu chvíli se vydal Sebastian ke svým rodičům. Zastavil se kousek před nimi ale jeho matka na nic nečekala a objala ho.

Královna: ,,Jsem ráda že jsi doma Sebastiane."

Sebastian: ,,To já taky matko."

Jeho otec se na něj usmál. Bylo mi jasné že se pořádně přivítají až v soukromí. Pak se královna Nelani vydala ke mě.

Královna: ,,Jsem ráda jsi tady Taro. A že jsi v pořádku."

Já: ,,Děkuji výsosti."

Královna: ,,A kdopak je toto?"

Její pohled sklouzl na Amy. Amy se za mě schovávala a očividně se bála. Není divu, po tom co si prožila. Usmála jsem se na ni.

Já: ,,Toto je má mladší sestra Amy. Výsosti."

Královna: ,,Představíš mi i zbytek své rodiny?"

Já: ,,Jistě."

Došla jsem k místu kde stála moje mamka, můj táta a brácha.

Já: ,,Pojďte se představit."

Došla jsem s nimi zpátky ke královně. Ještě jsem jim po cestě rychle pošeptala.

Já: ,,Jakmile vás představím, tak se ukloníte. Je to královna Království Draka."

Došli jsme až ke královně, ke které se přidal i král.

Já: ,,Vaše veličenstva, toto je má matka Edita, můj otec Ondřej a můj mladší bratr Vašek."

Všichni tři se uklonili.

Král: ,,Jsem rád že jste konečně tady. Všechno nám řeknete u večeře."