Příběh draka

kapitola 12.

Běžím s Cassarasem k Lily domů. Už jsme kousek odtud. Zastavíme se za keři kousek od domu. Je odtud vidět do oken. Na gauči sedí Neli s Lily a tři chlapi na ně míří pistolí.

Cassaras: ,,Počkáš tady, já jdu dovnitř."

Já: ,,Ale když mě najdou a já budu vědět že je nezvládnu, běžím za tebou."

Cassaras jen bezmocně kývne a jde za keři až k domu. Já zůstanu kde jsem. Cassaras se dostane dovnitř zadními dveřmi. Po chvíli se objeví v obýváku. Po jednom z chlapů hodí kuchyňský nůž který se zabodne do nohy a skočí na druhého. Toho ale využije třetí a kopne ho do břicha. Do místa kde má ránu. Cassaras zkřiví obličej bolestí a spadne z druhého chlapa. A ti dva se na něj naráz vrhnou. Sakra musím mu nějak pomoct. Ta zranění nejsou ještě úplně zahojená. A pak si něčeho všimnu. V jednom z aut ped domem jsou zbraně. Jsou tam pistole i luky s šípy a nože. Pomalu se zvednu a blížím se nenápadně k autu. Nikoho nevidím, ale to neznamená že tu nikdo není. Nakonec se dostanu až k autu. Kufr je otevřený a tak si můžu vzít co chci. Vezmu si luk s toulcem do kterého nandám alespoň patnáct šípů. Pak si vezmu dva nože, které si za pouzdro přidělám na pásek. Pak se rozhlédnu jestli tu nikdo není. Rychle se vrátím za keře. A pak to uvidím. Lily leží s pořezanou rukou na zemi a Cassaras se snaží vyprostit ze se sevření šesti můžu a pomoct jí. Chlap který řízl Lily teď nad ní stojí a vypadá to že jí chce zase něco udělat. Bez váhání natáhnu tětivu, zamířím a pustím. Šíp proráží sklo a zabodne se muži přímo do ramene. Upustí nůž a to já už znovu natahuji tětivu a střílím. Třetím jednoho z můžu držících Cassarase. Třetím se do břicha. Cassaras mu vyrve šíp z těla a dalšímu ho zarazí do nohy. Znovu vystřelím na muže který se snažil popadnout Neli. Ten to schytá do boku. Cassaras něco zařve a Neli běží ven. Cassaras praští ještě jednoho muže, popadne Lily a také běží ven. Ještě střelím může který je pronásleduje, když v tom mě něco srazí na zem. Je to jeden z těch chlapů.

Chlápek: ,,Ty jeden zatracenej spratku."

Vyrazí mi luk z ruky a vrhne se na mě. Já sáhnu k boku a vytáhnu jeden u nožů. Seknu ho do ruky, udělám kotoul vzad a nůž proti němu hodím. Zabodne se mu do hrudi a já vytřeštím oči. Muž se svalí na zem a já začnu utíkat za ostatními. Ještě rychle vezmu luk a běžím. Cassaras mě rychle zkontroluje pohledem a když se ujistí že jsem v pořádku běžíme dál. Ohlédnu se jestli nás nesledují. Nesledují. Jsou zraněni a nemají sílu nás sledovat. Cassaras nás vede do myslivny. Ještě zrychlím abych zkontrolovala jestli tu nikdo není. Naštěstí není. Otevřu dveře myslivny dokořán a všichni vyběhneme dovnitř. Cassaras položí Lily na postel a opatrně ji vezme za zraněnou ruku. Lily zaskučí ale nechá ruku tam kde je. Cassaras si ruku ještě prohlédne a pak odejde do vedlejší místnosti. Přinese lékárničku a otevře ji. Vyndám lahvičku s morfiem, nakape ho na kus obvaz a dá ho Lily pod nos. Ta za chvíli usne.

Cassaras: ,,Neli, zvládneš jí to zašít?"

Neli: ,,A...an.....ano."

Neli jde k Lily a já se začnu pomalu uklidňovat z běhu. To si ale začnu vzpínat co přesně se stalo. Zatočí se mi hlava a já se svezu po zdi na zem. Ne. To ne. Cassaras ke mě rychle dojde a začne na mě mluvit. Já ho ale nevnímám. Začne se mnou třást a já se pomalu rozbrečím. Svezu se na zem a stále mám před očima ten obraz jak se muž jací k zemi. Začnu trochu vnímat ale přez své vzlyky nic neslyším.

Já: ,,J.......já....z..zab......zabila člověka!"

Dostanu že sebe a mezi vzlyky.

Já: ,,Za ..zabila jsem ho. Hodila jsem po něm nůž a zabodl se mu do sr....srdce. Neměl vestu. Byla v...vidět krev."

Cassaras: ,,Ale klid. Ššššš, to je dobré."

Vzal mě ho náruče a odnesl na druhou postel v místnosti. Položil mě a pod nos mi přiložil obvaz s morfiem. Pak jsem usnula.

...

Pomalu jsem se probudila. Byla tma a všude bylo ticho. Posadila jsem se a rozhlédla se. Lily s Neli leželi na posteli a Cassaras spal na židli. Opřela jsem se o zeď a přitáhla si nohy k tělu. Bože, jsem zrůda. Je mi sedmnáct a já zabila člověka. Znovu mi začnu téct slzy. Najednou se Cassaras pohne.

Cassaras: ,,Taro, jak je ti?"

Já: ,,Ty se ještě ptáš?"

Cassaras se zvedne a dojde ke mě. Posadí se na postel a já se mu podívám do očí.

Cassaras: ,,Ber to takhle Taro, buď to musel být on nebo ty. I kdyby jsi sebevíc chtěla už to nezměníš."

Já: ,,Ale co za kdo zabije v sedmnácti letech člověk? Jsem zrůda."

Znovu jsem se rozbrečela. Pak udělal Cassaras něco co jsem nečekala. Natáhl ruku a opatrně mě pohladil po rameni. Bylo poznat že je nervózní ale já jsem byla velmi ráda. A v agónii emocí jsem ho prostě objala. Byl zřejmě zaskočen a tak se že začátku ani nehl ale pak se uvolnil obětí mi opětoval.

Já: ,,Tebe nikdy nikdo v životě neobjal že?"

Cassaras: ,,Kromě mé matky a sestry když jsem byl malý tak ne."

Já: ,,Ty máš sestru?"

Cassaras: ,,Ano mám, ona má krásu elfů a lidský život, a já vypadám jako člověk, ale mám život elfů. To znamená že nezemřou bez příčiny a moje podoba se nezmění. Tak jak vypadám teď, budu vypadat navždy. Moje sestra také bude vypadat až do smrti stejně. Jediné co se u ní změní, je že jí zestříbrní vlasy."

Já: ,,Aha, a kolik ti je."

Cassaras: ,, Čtyřicet a mojí sestře třicet pět."

Já: ,,Takže jsi elf. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohla mluvit s elfem."

Cassaras: ,,No vidíš, a teď mluvíš."

Já: ,,A Cassarasi, proč tě tenkrát tak ranilo když jsem ti řekla to tamto."

Cassaras: ,,A co myslíš?"

Já: ,,To špinavej grázle. Já jsem to tak opravdu nemyslela. Ale klidně jsi mi to mohl tenkrát vrátit, ale neudělal jsi to. V očích jsi měl smutek a zoufalství."

Cassaras: ,,Víš, tam u nás když jsem byl malý, vznikli neshody a rivalita mezi lidmi a elfi. A já byl napůl elf žijící mezi lidmi. Zakázali mi chodit do školy, když jsem vyšel ven z domu, hned mě někdo zmlátil a moje sestra vždy musela prosit aby mě nechali na živu. A jednoho dne, tehdá mi bylo patnáct, jsem se doma vzbudil v plamenech. Celý náš dům hořel. Našel jsem se sestru a dostal jí ven. Ale než jsem se stihl vrátit pro matku, dům se zřítil. Od té doby jsem se sestrou žila na ulici. Nemohli jsme se dostat k otci oba najednou. A jednoho dne jel okolo nás malý král se svou matkou. Jeho matce se zalíbila moje sestra a nabídla ji práci v hradu. Sestra chtěla abych šel taky ale nemohl jsem. A když odešla do hradu dostala jsem se přez hranice. Od té doby jsem žil s elfi."

Já: ,,Alespoň jsi pak žil někde kam patříš."