Příběh draka

kapitola 58.

Cassaras měl pravdu. Potřebovala jsem si odpočinout. Po odchodu krále jsem šla do pokoje a lehla si. Byla jsem vyčerpaná ale usnout se mi nepodařilo. Pak jsem zaslechla hlas. Na balkoně stál Storm a ustaraně si mě prohlížel. Usmála jsem se a vstala. Vyšla jsem za ním na balkón a pořádně ho objala. Jeho přítomnost mi poskytovala uklidnění.

Storm: ,,(Jsi v pořádku?)"

Já: ,,(Ano jsem.)"

Když jsem Storma pustila, lehl si na balkón a tak jsem si k němu sedla a zády se o něj opřela. Tohle byl náročný den. Najednou jsem cítila jak mě únava ovládla a já jsem s pocitem klidu a bezpečí usnula.

...

Probudil mě hlas. Když jsem otevřela oči, skláněl se nade mnou Cassaras a mluvil na mě. Stále jsem byla opřená o Storma.

Já: ,,Co se děje?"

Cassaras: ,,Král si tě záda u rady."

Rozespale jsem zamrkala a zvedla jsem se. Cassaras se vydal ke dveřím a já jsem ho, hned jak jsem se rozloučila se Stormem, následovala. Šli jsme chodbami, až jsme se dostali před pracovnu. Okolo toho obrovského stolu opět seděli členové rady a jakmile jsme vstoupili, upřeli se na mě veškeré pohledy. Uklonila jsem se a čekala co se bude dít.

Král: ,,Taro, dnes se s tebou opět spojil Démon. Je to tak?"

Já: ,,Ano veličenstvo, je to tak. Řekl, že přesně za tři měsíce zaútočí na Zemi a následně na Dračí zemi."

Král přikývl a obrátil svou pozornost zpět na členy rady, kteří vypadali, že jsou zaskočeni.

Král: ,,Nesmíme brát tuto informaci na lehkou váhu. Může se také stát že zaútočí dříve než za tři měsíce. Ale i kdyby se nám podařilo připravit se na tento boj, nebude to stačit."

Král i rada byli očividně pod značným tlakem. Teď je moje šance. Je to sice troufalé, ale dostala jsem nápad.

Já: ,,Vaše veličenstvo."

Král se na mě otočil. Sklopila jsem pohled ale pak jsem ho zase zvedla.

Já: ,,Vaše veličenstvo, mám návrh."

Král se nejdříve zatvářil nejistě, ale pak přikývl.

Já: ,,Vím že většina zemí Dračí země jsou znepřátelené, ale tato hrozba se týká všech. A proto chci všechna tato království v boji proti Démonovi spojit."

Král se zatvářil překvapeně. Horší ale byli pohledy rady. Všechny ty pohledy byli tak skeptické.

Král: ,,A jak to chceš dokázat. Sama jsi řekla že většina zemí chová mezi sebou nepřátelství."

Zhluboka jsem se nadechla. Teď to přijde. Teď se rozhodne.

Já: ,,Chtěla bych se osobně vydat do všech zemí a požádat je o spolupráci. Chci aby celá Dračí země spolupracovala ve válce proti Démonovi. Budeme mít šanci, jen když se spojíme. Sice je mým osudem zabít Démona, ale sama to nezvládnu. A proto vás žádám, abych mohla se alespoň pokusit spojit tyto země a alespoň za doby této války mezi nimi nastolit mír."

Všichni mlčeli. Jen se na mě dívali a já dostala strach že je to absolutně směšný nápad. To se ale ozval král.

Král: ,,Ale přece se tam nevydáš sama."

Teď jsem byla zmatená. Znamená to že to schvaluje, nebo o tom jen uvažuje.

Cassaras: ,,Já poletím s ní."

Podívala jsem se na Cassarase a z jeho pohledu jsem poznala, že to myslí naprosto vážně. S úlevou a vděkem jsem se na něj podívala, když to se ozval další hlas.

Sebastian: ,,Já poletím také."

Ohlédla jsem se za sebe a tam ve dveřích stal Sebastian.

Král: ,,To nepřipadá v úvahu."

Sebastian: ,,Nenechám v tom Taru samotnou. Já s ní poletím ať chceš nebo ne otče."

Sebastian měl v očích odhodlaný výraz. A toho jsem si nevšimla pouze já, ale i král. Ten si povzdechl a upřel na Sebastiana starostlivý pohled.

Král: ,,Jsem sice král, ale tobě to nerozmluvím. Ale to nestačí. I když poletíte s Tarou vy dva, stále to není dost."

V tom se ozvalo zaklepání na dveře a pak se otevřely. Když jsem spatřila kdo tam stojí, spadl mi kámen ze srdce. Stáli tam všichni. Neli, Lily, Lexi, Elizabeth, Josh, Kyle, Jack, Nathan, Amelie, Isla, Olivia, Sheila a Daniel.

Josh: ,,My poletíme taky."

Jeden z členů rady se prudce zvedl.

Muž: ,,Vy jste poslouchali za dveřmi?!"

Kyle: ,,Ne pane, řekli nám to draci. A jim to řekl Tařin drak Storm."

Všichni se opět podívali na mě. Nahodila jsem omluvný výraz, ale v duchu jsem byla neskutečně ráda. Storme, jsi nejlepší. Král si nás všechny prohlédl a pak zavřel oči a povzdechl si.

Král: ,,Dobře tedy. Hned zítra za svítání vyrazíte."

Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Pohlekla jsem na důkaz úcty a všichni to po mě zopakovali.

Já: ,,Děkuji veličenstvo."

Pak jsem se zvedla a se skupinou za zády odešla. Zítra ráno vyrážíme. Musíme navštívit všech dvanáct království a jejich vládce, které musím přesvědčit ke spolupráci. Nebude to nic lehkého, ale společně to společně to zvládneme. Budeme se muset na cestu pořádně připravit. Musíme v kuse navštívit všechny země. Bude to chtít i oblečení na nějakou dobu. Musíme to stihnout maximálně do dvou měsíců. Pak se musíme vrátit. Budeme s sebou potřebovat určitě i zbraně. A ještě než se vydám na cestu, musím o tom říct své rodině a rozloučit se s nimi. Už zapadá slunce a tak nemám na přípravu moc času, ale to se zvládne. Po chvíli se oddělím od skupiny a jdu do svého pokoje. Ze skříně si vyberu oblečení, které zabalím do velkých sedlových brašen. Vezmu si asi pět kusů výstroje dračích jezdců a pak nějaké slušné oblečení, abych nevypadala jako špína až se s vládci setkám. Vyndám svoje zbraně, které si důkladně připravím. Vezmu si svůj luk a všechny šípy které nejdu. Dál si vezmu svoje nože a připravím si je na ráno. Samozřejmě nemůžeme do království vletět jen tak a proto se ještě teď musí vyslat orli, aby doručili vzkazi o tom že přiletíme. Nechci si ani představovat co by se stalo, kdyby jsme nebyli ohlášeni a jen tak tam přiletěli. Někteří by to mohli brát jako útok. Když mám všechno zabaleno a připraveno, vyjdu na balkón a v myšlenkách zavolám Storma. Ten o chvíli později přede mnou přistane a já ho pohladím po hlavě.

Já: ,,(Díky.)"

Storm: ,,(Není zač.)"

Pak na něj nesednu a vyletíme směrem k domům mé rodiny.