Příběh draka

kapitola 46.

Sotva začalo svítat, už jsme se všichni přesouvali do auta. Jelikož jen mamka a Vašek ví kde budova je, tak bude řídit mamka. Vašek si u domu vzal ještě jedno auto a já s ostatními jsem si sedla do nákladového prostoru. Cassarasova zranění se přez noc zahojila natolik že už je schopen i boje. Stehy si už vytáhl sám a teď sedí s nám v nákladovém prostoru. Podle mamky to není ani tak daleko. Asi dvě hodiny cesty autem. Přitom přemýšlím jak to uděláme. Máme jeden náklaďák a jedno osobní auto. S tím autem se budeme vždy muset nějak dostat na určité místo, kde vememe další auto do kterého naložíme lidi které se budeme snažit dostat pryč. Až budeme mít ta dvě auta, nebude problém s počtem lidí ale vždy budou muset být dva řidiči. Ach jo, je to celkem komplikované. Po dvou hodinách jízdy autem jsme konečně zastavili. Motor přestal hučet a za chvíli už se otevřely dveře. Světlo mě praštilo do očí a já je musela na chvíli zavřít. Všichni jsme postupně vylezli a já jsem se rozhlédla. Byli jsme na malé mýtince uprostřed lesů ale jak jsem se rozhlížela, nic připomínající dům tu nebylo. To mi ale mamka vyjasnila.

Mamka: ,,Úkryt je asi deset minut chůze odsud. Za chvíli jsme tam."

Mamka se vydala do lesa a my ji následovali. Koneckonců nám nic jiného nezbývalo. Šla jsem těsně za ní a zkoumala okolí. Všude bylo ticho. Celkem jsem se bála aby nás nenašli ale tady nás asi jen tak nenajdou. Šli jsme pořád dál až jsem zahlédla něco mezi stromy. Když jsem se na to pořádně zaměřila, zjistila jsem že je to dům. Malý přízemní dům. Mamka přišla ke dveřím, přiložila ke čtečce kartu a pak zadala kód. V ten moment to ve dveřích cvaklo a mamka vytáhla klíč, odemkla a otevřela. Vešla dovnitř a já ji následovala. Dostali jsme se do jakési chodby ve které bylo šest dveří do dalších místností. Mamka do jednich vešla a my šli opět za ní. Teď jsme se dostali do obývacího pokoje. Byla tu sedačka, malý stolek a hned ve vedlejší místnosti byla kuchyně. V těch dalších třech byli pokoje. Jeden pro Vaška, druhý pro mamku a ten třetí, ten byl pro případné hosty, jak to nazvala mamka. Ale co ty poslední dveře?

Já: ,,Mami."

Mamka: ,,Ano?"

Já: ,,A co ty poslední dveře."

Mamka se na chvíli zamyslela. Úplně ztuhla ale v obličeji byla klidná. Nakonec se na nás otočila.

Mamka: ,,Pojďte za mnou. Ukážu vám to."

Mamka se vydala ke dveřím a my všichni jsme ji bez váhání následovali. Teda alespoň já. Byla jsem hrozně zvědavá. Mamka vytáhla klíč a odemkla dveře. Naskytl se nám pohled na schody vedoucí dolu. Mamka po nich sešla a já šla za ní. Když jsem byla dole, spadla mi brada. Byl tu obrovský podzemní prostor ve kterém se nacházela spousta věcí. Ale ne ledajakých. Po okrajích stěny byly skříně plně zbraní, byla tu tři auta která vypadala že by vydržela bez škrábnutí i naráz z rychlosti padesát kilometrů za hodinu a spoustu dalších věcí. Koukla jsem se na mamku s otázkou v očích ale zároveň se mi chtělo smát z toho jak se mamka za tu dobu změnila.

Mamka: ,,Stejně jsem vám to chtěla ukázat. Jestli chcete pomoct i ostatním, vemte si tu co potřebujete. Myslím že se vám to bude hodit."

Všichni jsme se vydali vstříc všem těm věcem. Já jsem začala procházet okolo všech těch zbraní až jsem narazila na něco co mě zaujalo. Za sklem byl pověšený černý kovový luk. Byl opravdu zvláštní. Vyndala jsem ho ze skříně a začala si ho pořádně prohlížet. Byl lehký, dobře se držel a tětiva byla taky super. Vzala jsem si k němu ještě toulce s šípy a rovnou si to vzala na sebe. Pak mě ale něco napadlo a zašla jsem proto za mamkou, která nás pozorovala a čekala co se bude dít.

Já: ,,Mami, můžu se tě zeptat?"

Mamka: ,,Ano Taro, co potřebuješ?"

Já: ,,Nemáš tu náhodou i nějaký to oblečení?"