Příběh draka

kapitola 30.

Všichni sesedli z koní a než jsem stačila cokoliv říct, hnala se ke mě hubená blondýnka. Po chvíli jsem v ní poznala Lexi. Skočila mi kolem krku a objala mě. Já jí s radostí objetí opětovala.

Lexi: ,,Jsem tak šťastná že tě vidím Taro. A moc ti děkuji že jsi mi tenkrát pomohla."

Já: ,,Ráda jsem ti pomohla Lexi. A kde máš draka."

Sotva jsem to dořekla, přihnal se k nám šedo-modrý drak.

Lexi: ,,Takže Taro toto je Wind. Winde toto je Tara."

Wind: ,,(Moc mě těší.)"

Já: ,,Mě také Winde."

Wind i Lexi se na mě překvapeně podívali.

Lexi: ,,Ty mu rozumíš?"

Já: ,,Já rozumím všem drakům. A mimochodem, toto je Storm. Storme toto jsou Lexi a Wind."

Najednou přez nás přejel stín a do pár sekund už na zemi stál Green s Cassarasem. Cassaras sesedl a Green se jako většinou přesunul ke mě. Já ho na pozdrav pohladila po hlavě a pak jsme věnovali svou pozornost Cassarasovi.

...

Cassaras nám řekl něco o tom jak se budeme učit a pak jsem se všichni seznámil. To co jsem jim ale neřekla je že jsem Zlatý drak. Nebylo proč jim to říkat. Lexi se skamarádila i s Neli a Lily a s ostatními jsme si celkem sedli. Až na tři výjimky. A to je Elizabeth, její kamarádka Olivie a její klik Kyle. Ti tři mě vyloženě nesnášeli. Cassaras si mezi tím zkoušel zapamatovat jména jezdců a draků. Pak se zvedl a znovu na sebe upozornil.

Cassaras: ,,Takže, oběd dnes dostanete na pokoje. Dnes se ubytujete a pak se můžete rozhlédnout po okolí. A kdyby někdo chtěl průvodce, tak se obraťte zde na Taru, Neli a Lily. A zítra v devět zde. A nebojte že vaši draci budou mít volno. Stejně jako vy se budete učit, tak oni také. Teď máte tedy volno."

Já s holkama jsme se na sebe usmáli. Ale museli jsme se rozloučit já musím na oběd s královskou rodinu jako vždy a jak jsem slyšela tak Lexi a ostatní dostanou oběd na pokoje.

...

Je odpoledne a já jdu ven. Chci jít na chvíli ven se projet. Ale pro jistotu jsem si vzala i luk s šípy a mé nože. Jdu s Nightem do stájí kde je uschovaný jeho postoj se sedlem a tam Nighta nasedlám. Pak nasednu a vyjedu s ním ven. Nechám Nighta běžet k lesu kde budeme mýt klid. Ale to jsem si jen myslela. Z ničeho nic proti nám vyběhnou tři splašení koně. Ale bez jezdců. Proběhli okolo nás a běželi k hradu. Pobídla jsem Nighta a běžela jsem tam odkud vyběhli ti koně. Zaběhla jsem do lesa a nechala Nighta ať chytí stopu a dostane nás tam odkud vyběhli koně. Přeskočí ještě jeden obrovský balvan a pak se mi naskytne pohled na tři členy naší skupiny po kterých jde Hyder. Night i se mnou skočí mezi ně a Hydera a já z něj slezu. K mému neštěstí jsou to právě ti tři. Elizabeth, Kyle a Olivie. Vezmu luk a na tětivu nasadím šíp. Hyder zavrčí neskutečným způsobem a sekne po mě drápy. Od toho posledního útoku jsem si neustále říkala jak asi zabít Hydera. Cassaras mi pak vysvětlil že Hydera nemůžeš přemoct. Musíš ho zastihnout nepřipraveného. To je jediný způsob. Čekat na správnou chvíli. Čekala jsem a čekala. Hyder začal pomalu chodit a vypadal naštvaně. Pak otevřel tlamu a zaútočil. V tu chvíli jsem pustila šíp a Night zaútočil. Jediný způsob stoprocentního zabití Hydera je oddělení hlavy od těla. A to Night věděl. Sotva Hyder padla na zem zmítající se v bolestných křečích, Night se na něj vrhl a do pár sekund dopadla šípem probodnutá hlava Hydera před nohy té trojice. Ti se vyděšeně rozhlíželi.

Kyle: ,,C..co to bylo?"

Já: ,,To byl Hyder. Nešel po vás, proto tu nejsou."

Elizabeth: ,,A po kom tedy. Snad ne po tobě."

Já: ,,Přesně po mě. Tím že by vás zabili by si jen usnadnili práci do budoucna."

Pohladila jsem Nighta po hlavě a sebrala jsem hlavu ze země. Šíp jsem v ní schválně nechala a hlavu strčila do pytle co jsem měla v sedlové brašně.

Já: ,,Vaši koně utekli do hradu. Dříve či později se po vás začnou shánět. Ale věřím že vy se tam zvládnete dostat sami. A máte štěstí že jste si nezavolali draky. Jsou mladí a nezkušení. Akorát by se jim něco stalo."

Pytel jsem zavěsila za sedlo, nasedla a schválně jsem Nighta nasměrovala jiným směrem aby mě nemohli sledovat.

Kyle: ,,Počkej. No víš my jsme tak trochu zabloudili. Nemohla by jsi nás vyvést ven?"

Já: ,,Dobře, ale ne že mi někdo z vás řekne že chce svézt. Ten kdo to řekne, přijde o halvu stejně rychle jako ten Hyder."

Elizabeth: ,,Moment ještě, ty zpochybňuješ naše draky? To si jako myslíš že ten tvůj je lepší nebo že dokonce ty jsi lepší?!"

Já: ,,Ne Elizabeth. Ani můj drak je nepřemohl ale to jich bylo trochu víc. Aby jste zabili Hydera potřebujete výcvik vy i váš drak. Věř mi já mám výcvik už hodně dlouho. Sice ne přímo proti Hyderům ale něco přeci jen. A jestli chcete vyvést z toho lesa tak sebou hněte."

Pobídla jsem Nighta a ti tři šli za mnou. Jak poslušný pejsci. Až teď jsem si všimla že u sebe nemají ani meče. Šli se projet po okolí a ani si nevzali meče?

Já: ,,Jste se zbláznili? Šli jste se projet a nevzali jste si ani zbraně?"

Olivia: ,,No víš, my zatím žádné osobní zbraně nemáme."

Já: ,,Jak nemáte?"

Kyle: ,,Prostě jsme je nedostali. Divím se že ty už jo. Tedy po tom co jsi tu předvedla ani ne."

Já: ,,Beru to jako poklonu."

Otočila jsem se dopředu a vedla jsem je dál. Po pár minutách už byl vidět konec lesa. Kupodivu ti tři stále šli a mlčeli. Když jsme vyšli z lesa viděla jsem jak několik draků krouží ve vzduchu.

Já: ,,Co jsem říkala. Byli jsme pryč hrozně dlouho."

Jeden drak se k nám začal blížit. Zřejmě nějaký voják. Drak přistál a voják sesedl.

Voják: ,,Lady Taro, jste v pořádku? Když jsme si všimli že Vy a ještě další jezdci jsou pryč moc dlouho, tak jsme se vás vydali hledat."

Já: ,,Děkuji, jsme v pořádku a ten kousek už dojdeme, ale mohl by jste vyřídit Cassarasovi ať se dostaví před ubytovnu jezdců. A že mám malou trofej."